Ônibus 174

Drsný dokumentární snímek, ukazující nám že v prostředí favel v Riu de Janeiru jsou hrůzné činy na denním pořádku, policie je brutální či zkorumpovaná a mnoho lidí, kteří skončí na druhé straně zákona nemá vlastně až tak moc na výběr. Snímek nám představuje událost, kdy brazilský mladík Sandro přepadl se zbraní v ruce autobus městské hromadné dopravy a několik hodin v něm držel rukojmí. Avšak nabízí několik různých pohledů, od zasahujících policistů, přes některé z rukojmích až po členy Sandrovi rodiny. Názory a pohledy jsou prezentovány všechny, avšak žádný není nějak vyzdvihován, nebo naopak zatracován, každý ať si vytvoří vlastní názor. Chvílemi opravdu strhující a dechberoucí, celkově tomu však prostě na pět hvězdiček něco chybí. Dokument je chvílemi možná až příliš zdlouhavý a některé rozhovory by se dali určitě zkrátit, či úplně vypustit. Avšak bezpochyby věc, kterou by měl každý vidět. (12.11.2010)

Filmaři, diváci i kritika si docela oblíbili drsné snímky z Brazílie jak ji znají jen její obyvatelé. Temné špinavé ulice, krádeže a vraždy na denním pořádku. Město bohů, Vzpoura ve věznici Carandiru, Tropa de Elite všechny tyto filmy ukazovaly odvrácenou tvář Brázilie a režisér posledně jmenovaného nám přináší námětem strhující a neotřelý dokument zachycující únos autobusu, k němuž došlo v Rio de Janeiru. Je zajímavé "naživo" sledovat jak taková událost vypadá v reálu a režisér do toho přidává i všemožné rozhovory se všemi možnými zúčastněnými od policistů po rukojmí a ukazuje sociální problematiku v zemi. Škoda, že je film docela dlouhý a některé části a rozhovory nejsou tak zajímavé. Rozhodně však tento dokument stojí za vidění. (22.07.2009)

"He said that I'd see him on TV, that he'd be famous. I told him, "Son, I really hope so. I want to see you as a big success.""   Dokumentárna rekonštrukcia jedného kriminálneho činu, ktorá sa z nejakého dôvodu dostala aj medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Ťažko povedať, prečo, keďže poväčšine to pôsobí ako bežné kriminálne spravodajstvo so značným bulvárnym podtónom (také rozšírené krimi noviny). Chlapec proste chcel mať za každú cenu pozornosť "celého sveta" (rozumej médií) a aj sa mu jej napodiv dostalo. Je dosť choré, že takéto "celebrity" vôbec dostávajú nejaký priestor v médiách, dokonca sa o nich nakrúcajú aj celovečerné filmy. Ak by totiž tá spoločnosť nebola takto nezmyselne nastavená (myslené v bulvárnom smere), ani pes by po ňom neštekol a namiesto pozornosti by sa mu dostalo maximálne tak jednej guľky od ostreľovača (a neboli by žiadne nevinné obete). Ale aby som nebol až taký hnusný, nejaké tie pozitíva predsa len tento film má (napr. to úvodné predstavenie Rio de Janeira z nadhľadu). Na pozadí toho kriminálneho činu totiž prináša celkom zaujímavý náhľad do práce bezpečnostných zložiek v Rio de Janeiru (ukázaná je hlavne neschopnosť policajtov, keďže v policajnom zbore končia tí, ktorí si nevedia nájsť inú prácu) a v podstate aj náhľad do celej brazílskej spoločnosti (vo forme akejsi sociálnej štúdie), predovšetkým skupiny ľudí z jej okraja (deti ulice, postupne formované do kriminálnej hrozby pre spoločnosť). Brazílska spoločnosť tu je ukázaná v dosť mizernom svetle a je tiež zaujímavé, že takýto pohľad potvrdzujú viaceré filmy, ktoré sa do našich končín dostali v posledných dekádach. "Ônibus 174" mohol byť napínavým a znepokojivým svedectvom o stave brazílskej spoločnosti, keby to vlastne celé nebola taká trápna fraška, nechutný teáter, na ktorom sa odmietam zúčastniť. (26.04.2023)

50%. Moc dlouhé, trošku o ničem. Jediné co si z toho lze odnést je jakés takés poučení o poměrech v brazilské chudině a to, že brazilští policajti jsou naprostí amatéři. Zdlouhavé, rozebírá se každý plk a pohyb. Co stojí ještě trochu za to, je že vidíme reálné záběry a návaznost na události, které čin zapříčinili. Místy mi to přišlo jako šaškaráda (únosce říká rukojmímu evidentně, co má histericky křičet na policajty a kamery). Prostě exibice jednoho zoufalce. V Americe by se to snad nevešlo ani do zpráv, protože amíci by tuhle situaci zvládli do hodiny. (20.04.2010)

"The police do the dirty work that society doesn't want to see, but that the public hopes will get done in some dark corner." Myslíte že po některých brazilských filmech z poslední doby máte alespoň základní představu o situaci panující ve favelách? José Padilha, režisér Tropa de Elite, vás velmi rychle probere z naivity. Úvodní situace s držením rukojmích v linkovém autobuse 174 mu slouží "pouze" jako odrazový můstek k pohledu na nefungující systém. Během rekonstrukce složené z dochovaných záběrů, dokumentů a nově natočených rozhovorů s účastníky i odborníky zavítáte do temnějších vod nejen samotného Města Bohů. Autoři dávají prostor všem pohledům a názorům. Od (ne)oficiálních až po ty značně extrémistické. Avšak také nikoho nešetří. Únosce, policii, speciální jednotky a především ne společnost. Na druhou stranu ani nikoho neodsuzují. A tak to má být. Na dění ve stosedmdesátčtyřce se naštěstí nikdy nezapomíná a je zkušeně vedeno až k nepopsatelně silnému vyvrcholení. Zvláště záznam řádění lynčování chtivého davu je mrazivý tak, jak to umí pouze reálné záběry. Bohužel jsem viděl pouze mezinárodní festivalovou verzi, která je o půl hodiny kratší. I tak je zde na dokument dostatečně hutná stopáž, která dovoluje zajít dostatečně do hloubky problémů. Ônibus 174 nikdy nenudí ani na vteřinu. Působivostí a naléhavostí vás vyždíme. Emocionálně, psychicky i lidsky. Totálně. (13.01.2008)