Krvavá paní

Viktor Kubal chvalabohu nechce riešiť ťažko riešiteľné historické skutočnosti a prezentovať podlé úklady mocichtivých uhorských magnátov voči chudinke grófke Báthoryovej a radšej ponúka neuveriteľne emotívny a poetický príbeh postavený na omračujúco prostej a pôsobivej metafore o žene (doslova) bez srdca. Vytvára geniálny animák, ktorý (okrem iného) dokazuje, že i "disneyovské" tancujúce zvieratká môžu fungovať, pokiaľ sú zasadené do správneho rámca. Krvavá pani ponúka extrémny emocionálny rozsah siahajúci od utešene hravej arkadickej selanky večerníčkového typu po veľmi drsný horor, pričom to dohromady sakramentsky dobre funguje. Ak by boli niektoré scény poňaté ako hraný film (pochovávanie odkrvených mŕtvol na sychravom cintoríne za zvuku umieráčika a v svetle fakle či vrúcne objatie pozoruhodne vybavenou železnou pannou), bol by to horor, na aký sa nezabúda ani po transplantácii mozgu. Skláňam sa pred spôsobom, ako úžasne je možné pracovať s priam infantilne minimalistickou animačnou stratégiou. Tí, ktorí si potrpia na technickú perfekciu, budú dokonale zhnusení, alebo prinajmenšom kruto rozčarovaní. Tí, ktorí očakávajú číru poéziu (a nebude im vadiť i nejaká tá číra hrôza) budú skučať blahom. (10.02.2006)

Alžběta Báthoryová je nepochybně divácky vděčný námět, v tomto zpracování jsem se k tomu ale stavěl rezervovaně. Primitivní animace mě moc nenadchla, v některých momentech to má fakt divný humor (pták používající deodorant - a vlastně celkově mi ta kombinace hororu o sériové vražedkyni a roztomilých zvířátek přišla jaksi bizarní a nepatřičná), a především jsem vůbec nepochopil ten ústřední moment, který vysvětluje Alžbětinu proměnu jako následek dobrovolného darování vlastního srdce (doslova) muži ze srubu, do kterého se pravděpodobně zamilovala, a který se jí později její srdce pokouší vrátit, ale bezúspěšně. Proč s ním vlastně nemohla zůstat a proč ho musela opustit? Jaktože si mohla vyndat srdce z hrudi a dál po tom žít? Proč toužila po mladistvém vzhledu, když se stejně neměla komu ukazovat a o přízeň mužů jí nešlo? Film vyvolává hromadu otázek, na něž odpovědi nedává. Přitom po většinu doby tam hraje úžasná hudba a místy je to skutečně strašidelné, takže se nemůžu ubránit dojmu, že pokud by se to drželo čistě jen hororového žánru (třeba jako Kábrtova Svatební košile) a mělo by to propracovanější kresbu a vypustila by se z toho všechna ta zvířátka a blbinky okolo (a klidně to mohlo mít poloviční stopáž), přišel by mi výsledek mnohem lepší. Takto zůstalo bohužel jen někde na půl cesty. (17.02.2023)

Tak tohle mě zklamalo, z nějakého důvodu jsem čekal něco totálně jiného. Čekal jsem něco jako Krabata, takže atmosférickou temnou pohádku, a navíc když to je o Bathoryové? Tak jsem čekal i krev, ale kde nic tu nic. Je tu sice koupel v krvi, dokonce i jedna mrtvola. Ale ten animovanej styl se mi totálně nelíbil, a o atmosférře ani nemluvím, polovina filmu je o Báthorce jak začínala, takže nic extra všude smích a barvy. Později se snaží film padnout na temnější notu ale s tou animací to je prd platný, tak aspoň přidá temnější hudbu ale prostě to nijak extra nefunguje. Ale aspoň to nebylo nic extra hroznýho a na ty 3* to vyšplhá. (14.09.2011)

I po letech stále působivé dílo. Strohé výtvarné pojetí, barevný kontrast, kde červená je symbolem života i smrti, a temné varhany vytvářejí chladnou atmosféru. První poetická třetina je plná radosti, kdy zvířátka připomínají rozjuchané disneyovské postavičky a Alžbětka Sněhurku. Jakmile však dá svému zachránci srdce, stává se z ní chladná a bezcitná čachtická paní. Věrný Ficko shání své paní mladé panny, na vesničany padá hrůza a železná panna nestačí objímat další oběti. Hřbitovní scéna, kdy noční krajinou burácí vichr a jedno tělo za druhým padá do masového hrobu, jako by vypadla z gotického hororu. Film má přiměřenou délku, avšak mnohý současný divák zvyklý na permanentní akci zřejmě spokojen nebude. Krvavá paní je poezie v obrazech a u poezie se nespěchá, tu je třeba si vychutnat. (28.11.2017)

Stylová animace, plná drobných vtípků a schopná roztomilého vystižení poetické atmosféry určitých scén, nedokáže zabránit postupné nudě, vkrádající se do příběhu hlavně vinou přepálené stopáže. Příběh zpracovaný touto formou totiž zdaleka nemá potenciál na více než hodinové trvání a diváka tak film postupně spíš ubíjí než baví, což je vzhledem k mnoha povedeným scénám vyložená škoda. I tak je ale o třídu zajímavější než otravné zpracování stejné legendy od Juraje Jakobiska. Silné 2*. (13.12.2012)