Sněhurka a jak to bylo dál

Film Sněhurka a jak to bylo dál obrovským způsobem doplácí na značku, kterou se snaží rozvíjet. Mezi původní disneyovskou Sněhurkou a sedmi trpaslíky a tímhle snímkem leží neuvěřitelných padesát let, během kterých se animovaný film proměnil takovým způsobem, až se mezi oběma Sněhurkami prakticky vytratila jakákoliv formální kontinuita - a z toho důvodu se nedivím, že studio Walta Disneyho mělo z tohohle pokračování doslova noční můry a házelo tvůrcům klacky pod nohy, jak jen to šlo. Takže Sněhurka a jak to bylo dál je animovanou trestí osmdesátých let a sama o sobě funguje docela dobře, ale jako pokračování velké legendy prostě neobstojí (jak bychom se asi dnes dívali na nové pokračování Bena Hura?). Takže jako typický produkt doby je tenhle film vydařený ve vší té ulítlosti (Matka Příroda je - jak tu kdosi napsal - opravdu "hodně alternativní") a osmdesátkové syntetičnosti (jedna z písniček mi připomněla pohádky z československého socíku) a závěr působí opravdu hororově, jenže kdyby tohle viděl Disney, asi by se hodně divil, co se s jeho milovanou Sněhurkou stalo za padesát let. Na závěr bych snad jen dodal, že ač jsem tenhle film viděl včera zhruba po dvacetileté pauze a spousta scén mi vyskakovala zaprášená z paměti, na Vejra jsem za tu dobu stihl asi zapomenout nadobro. (386.) (27.08.2008)

Ó, taková nostalgie mě jímá, když jsem to po dvaceti letech našel na netu a dokonce v tom správném dabingu. Jedna z nejúžasnějších pohádek, která už si nebere servítky jako jiné a dýchá z ní hrůza. Kníže je dokonale strašlivý, jeho změna ve draka je něco, co mě vždy dokonale fascinovalo. Celé to má nádherně ponurou a krutou atmosféru a příběh je tak dobrodružný, že Indiana Jones je proti tomu nudná komorní komedie. Navíc výborná hudba a nesmrtelná hláška "Heeeeej, jsem zleeeej!". Už z nostalgie nemohu dát jinak než 100 %. (01.03.2014)

Tuhle pohádku jsem jako malá hodně prožívala. Zakletý princ mě děsil tak, že jsem se bála jít na záchod. Naopak zlýho vejra, který o své děsivosti musel neustále přesvědčovat, jsem milovala. A trpaslinky - hlavně malá a rozkošná Bouřilka s neposlušným prstem - byly naprosto adekvátní náhradou za staré trpaslíky. Z Matky Přírody jsem ovšem byla dost zamtená, dneska mě tahle hipísačka baví neuvěřitelně moc. (05.09.2011)

Abych začala od konce. "Jsi připravena žít šťastně až do smrti?" Při téhle princově otázce už jsem chroptěla smíchy. Pohádka mě minula v dětství, takže jsem s množstvím nakoukaných pohádek věděla přesně, kdy se vybouří Bouřilka a Tajemný průvodce pro mě byl od začátku odhalený jak Michelangelův David. U čeho bych se asi jako dítě bála, jsem se ve svém stařeckém cynismu bavila. Když to shrnu - chtěla bych si umět vykouzlit kytky a pak bych chtěla toho báječného netopýra. (29.05.2013)

Film jsem viděl mnohokrát jako dítě, doteď máme někde originál whs. Z mých vzpomínek to bylo velmi hororové. Když jsem se na to koukl teď, mám podobná pocit.:) Je to zajímavý námět, a byl by z toho i super scifi horor. Prostě to vypovídá skutečnost, že to že vyhrajete jednu bitvu, neznamená že máte válku v kapse, a v životě není žádné jsou jen šťastní navěky. Sněhurka a princ si to tady museli ještě hodně zasloužit. No Kníže a drak jsou opravdu hororový, sněhurka jemná a princ správnák, navíc je tam milion vychytávek, za největší bych označil výra kuřáka, který chce být pořád zlý, a je s ním fakt švanda. Nemůžu to hodnotit objektivně, ale z mnoha pohledů je to zajímavý počin, aneb jak to teda bylo dál....? (27.04.2014)