Královna prokletých

Zoufalství - herecky mizerně obsazené, Stuartův neintonující a teatrální Lestat pouze deklamuje duté promluvy k ostatním úděsně vybraným postavám (co ti to udělali, Marie?). Příběh vystavěný z efektně upravených kousků master-piece upířin Anne Riceové, prostředí doslova divadelní a polystyrenové křičící "interiéry, vole" (asi málo peněz? - jen to moře prý nebylo nakreslené), triky ničivě úsměvné - od věčného kousání do krku a brady od kečupu po "létání" upírů, přes příchod Akashy skrze oheň. Prostě "haha" televizní film zaměřený na fenomén krve/zubů (Lestat má dokonce špičáky hned čtvery), veselých triků, kruté hudby a domorodého kostýmu Akashy, která měla být vlastně z Egypta, ale tvůrci na to při všech těch cool úpravách asi nějak zapomněli. (01.08.2011)

Výborná hudba, krásní mladí lidi v sexy hadrech, skvělá choreografie koncertů X tupost děje, hrozní mužští představitelé hlavních rolí, výsměch předloze a v neposlední řadě ostuda nesahající ani po kotníky Interwiev s upírem. Vzhledem k tumu že se jedná o film a nikoliv o koncertní DVD, tak hodnotím takto. (06.05.2007)

Ani jsem netušil, že moje milovaný Interwiev s upírem má nějaké pokračování. Sice bez Cruise, Pitta a Jordana a zaměřené na mladší, ale stále stylové pokračování. Příběh je popravdě nic moc, ale postavy, kamera, atmosféra založená na kombinaci nočního velkoměsta a starobylých hradů a nu-metalová hudba (moc ji nemusím) která tomu sedla jak prdel na hrnec - tohle všechno tvoří perfektní stylovou záležitost. A pořád přes to všechno pozlátko je to klasický upírský film okořeněný jen pár inovacemi (upíři se můžou vysávat mezi sebou, nesmějí vysát poslední zbytek života). Mě se to líbilo. (13.12.2009)

Proč jsem se na to dívala? Protože v tom hraje Stuart Townsend. A ten jako jediný mě nezklamal, nebýt jeho možná film ani nedokoukám, protože upřímně... nic moc, nuda, spojení všech možných klišé o upírech, naprosto béčkový film co se týče kvality triků. Ty 2* jsou jednoduše za Stuarta jako sexy upíra a částečně za ten "příběh", kdy vyleze na "světlo" a je velkou hudební hvězdou. (01.06.2013)

Ze samých temnot nelidské existence vyplouvá na vlně moderního „hororu“ velmi ošizená kopie zavedených postupů a krom myšlenky, že být upírem je celkem cool nepřináší na zřetel hororoživců nic převratného, či jinak alespoň zajímavého. Když vyšel na spalující světlo upírský projekt Interview s upírem (1994), spojoval v sobě jistou gotickou temnotu, silné charisma hlavních postav a jisté znepokojivé napětí, jenž se s vyprávěním pojilo. Královna prokletých nemá ani jeden z těhle prvků a krom snahy vymanit se cucání z krku teenage produkci, můžu vyzdvihnout jediný prvek: Hudbu! Moderní alternativní metal současných velmožů tohoto řemesla jako jsou Disturbed, Marilyn Manson nebo Papa Roach, chytře napsané Jonathanovi texty s návazností na příběh, temný sound a když už i to nevinné přitakávání původně asi dobře myšlenou kamerou zařízli jak rosoloidního pašíka na zabíjačce, patří Jonathanu Davisovi hlavní dík, že jsem vydržel až do konce. Lestat, jakožto kříženec Erica Dravena z Vrány a kupy pokusů vyrovnat se lepším představitelům česneko-nemilovného řemesla, působí spíš tragikomicky a kdyby Stuart Townsend vysával dívčí krčky Megacucem 6000, alespoň by byl něčím originální. Stejný problém jsem měl u všech postav, které nebýt té slušné kostýmní základny, nijak nezaujali, nedoplnili snahu scenáristů (byla-li nějaká). Michael Rymer tak natočil mizerný horor, slušný koncertní miniklip, televizně se tvářící spletenec slepený žvýkačkama v podobě několika podobných filmů, ale rozhodně nenatočil napínavou podívanou, která by stála za nějakou investici času a těžce vydřených měďáků. 3/10 (29.05.2005)