Posel z Liptákova

Patrně by mne také bavilo býti uhlobaronem, ale pokud bych kvůli tomu musel do hospody chodit s umytýma nohama a tolerovat po lokále pobíhajícího cikána s nožem v zádech, tak to si raději zvolím nebezpečné povolání úředníka v pyrotechnických závodech a po večerech si budu přivydělávat čuměním do trouby. Jelikož jsem však jenom unavený Smrťák, tak si nabrousím kosu, nakopnu svou Škodu 100L s malou závadou na chladícím zařízením a až za plus mínus 200 let najdu ten Liptákov, tak tam strávím důchod pročítáním nikdy zcela nenalezeného díla Járy Cimrmana. (12.02.2013)

Když si v sedmasedmdesátém roce na pódiu někdo utahoval z Vítězného února, musel mít nějaké eso v rukávu (v tomto případě to byla popularita a ona to byla spíš legrace, než satira), aby se tam udržel do dalšího představení. Tolik k „Vizionáři“. Co se „Posla světla“ týče, je to asi nejmilejší sci-fi, co jsem kdy viděl. Pravda, celkový dojem je spíš ke čtyřce, ale za to „Petr, něco červenýho, Bezruč!“ zaokrouhluji nahoru. (07.08.2011)

Přednáška tvoří vrchol v parodování akademismu (občas na MU potkám podobný typ tomu Čepelkovu). Vizonář je zase tou nejvíce filosofickou hrou s nádhernými nápady - uhlobaron vidí do budoucnosti, smrtka - a Posel světla nejvíce moralistní (v pozitivním smyslu) - svět, kde je nařízena harmonie (vhodné pro ministra Stehlík-ovou). Jeden z vrcholů cimrmanovské serie. (31.10.2008)

„Nepochválím-li se sám, nikdo to za mne neudělá“ Dvě hry v jednom byly velice nevšedním nápadem, ale vůbec ne špatným. K jejich spojitosti lze mít námitky, ke kvalitě rovněž, ale ani Posel z Liptákova (Hra z budoucnosti), ani Vizionář (Hra se smrtí) není zbytečně natahován na úkor těch lepších vtipů. Obě dvě mají délku tak akorát, i přednášky jsou dlouhé a zamýšlenou trapností okořeněné tak akorát. Pobaví vtipné vyprávění o nudné cestě do Liptákova s pověstně známou meteorologickou enumerací, i roztomile „vesnická“ vize budoucnosti, které vypovídají více o mezilidských vztazích, než o technickém pokroku. Obzvlášť Vizionář patří svou myšlenkou (vyrovnávání se se smrtí) k těm vážnějším cimrmanovským hrám, ačkoliv jej vážně dost dobře brát nelze. V roli Smrtky je obzvlášť nezapomenutelný Zdeněk Svěrák, z jeho závěrečného „nashledanou“ proneseného do publika až mrazí. 75% (24.06.2007)

Pro mě Posel z Liptákova nepatří mezi to nejlepší, co nám Cimrman odkázal, úvodní seminář je sice skvělý, poté ale následují poměrně nevyrovnané pasáže, díky kterým mi občas přišlo, že by o trošku kratší stopáž určitě neuškodila. Povedených vtípků tu bylo však nepočítaně a svérázný humor také nezklame, takže s přimhouřením oka 4*. A pokud jsme u těch hlášek, tak u mě rozhodně vede: "TAK SE TOHO CHEMIKA PŘECE JEN DOČKAL.." ;) (24.01.2014)