Jeho veličenstvo Minor

Annaud se musel zhulit jak prase, protoze tohle je fakt ulet. Navic nazev Doba Kamenna je dost mimo, sice tu je parta lidi co bydli v nakejch chatrcich z hliny, behaj obleceny jen v nakejch kuzich a sou to naky farmari, ale rozhodne se nejedna o dobu kamennou. Uz proto, ze se tu treba vyskytujou nejaky nymfy, satir nebo kentaur. Mimochodem satir je nejlepsi postava filmu, nadrzenej Vincent Cassel, kterej opicha vsechno od stromu az po kentaura je fakt perfektni. No ale jinak je celej film docela kravina, hlavni postava dutohlav Minor se dostava do tu vice, tu mene trapnejch situaci a pobavi to skutecne malokdy. Fakt nevim, co tim chtel Annaud rict, mozna, ze prase zustane prasetem, i kdyz z neho udelate krale. (19.02.2009)

Myslím, že Annaud si mne ruce a zvláště by asi by spokojen při čtení některých zdejších příspěvků. Může to být výlet na tripu, pro mě je to ale spíš zcela chtěná a dozajista racionálně vytvořená záležitost. Jako taková sice přísná měřítka stejně nesnese, ale cosi mě nutí trochu to přeci jen ocenit. V podstatě nejde o nic jiného nežli o trochu ujetější filozofování, které má k serióznosti daleko jako lidstvo k Proxima Centauri, ale jak jsem již zmínil, domívám se, že jde cílený záměr. Annaud zdá se, si chtěl udělat tak trochu srandu ze všeho okolo sebe, z historie filmu, mnoha jiných věcí, lidí a v neposlední řadě i sám ze sebe. Párkrát jsem se od srdce zasmál, ačkoliv způsob zde užitého humoru není mým oblíbeným. Chápu, že to mnohým nevoní a nikdy nebude. Annaudovi je to stejně jedno. (27.03.2010)

Tak prvně chci upozornit, že na tento výtvor se nedá dívat ve střízlivém stavu. Já potřebovala něco kolem litru vína! A i tak to byla síla. Za druhé, nejde o žádnou komedii/fantasy, ale o zoofilní antickou psychoparodii, která si bere na paškál Indiho, sochu Diskobolose, Oidipovské komlexy a jeho tragédie a kdo ví, co ještě. Nebyla jsem ušetřena ani šoustání se stromem, zvířaty, nadpozemskými tvory, ženami, muži, no, prostě se vším. Hláška typu: "Tvá mysl je stějně chorá jako tvá střeva","Přes noc se srazilo a ucpalo mi flétnu", řeč je o mateřském mléce, jsou jen takovým čajíčkem. Za geniální ovšem považuji účes, který slouží jako holubí hnízdo nebo ozdobu penisů ve tvaru jakési dřevěné roury, která se s ubíhajícím dějem (jestli se o něčem takovém v tomto případě dá mluvit) zvětšuje. A tak bych mohla pokračovat. Ale to ani nejde, to se musí prostě vidět! Dovolím si připojit i komentář přítele: "Ze začátku zírám, pak se směju a nakonec tleskám!" (nutno ovšem dodat, že ani on nebyl zcela při smyslech). Zatím dávám 3*. Až to budou dávat příště, tak se zhulím a možná ještě hvězdu přidám. Takže chro, kví, kví. Ať žije holubí král! Vrků, vrků! (asi to na mě zanechalo následky...) (29.03.2010)

Francouzi jsou blázni. A čeští producenti hlupáci. Nazvat film, v němž pospolitost chová vepře domácího a používá zlatou masku Dobou kamennou může jen mozkově vyprahlý pitomec. Ale zpět k Francouzům - nemám nic proti používání zcizováků a boření stylizací, novodobá francouzská komedie (Rrrrrr!, Návštěvníci a apod.) je zkrátka velmi svérázná. Ovšem tento maglajz, který se potácí od lacině oplzlé roviny prosté jakékoliv poetiky až ke kýčovité preantické tragedii, už se za svéráz asi těžko může skrývat. Ten film je prostě prasečí, zprasený a s odpuštěním - prasomrdný. (27.06.2011)

Jeho veličenstvo Homo Sapiens. ___ V roce 2004 sedmasedmdesátiletý Gérard Brach, který již byl nemocný a postupně ztrácel schopnost mluvit, poslal Annaudovi svůj scénář. Jak píše na svém blogu Annaud, rozhodnutí natočit tento film k němu přišlo, když se procházel po zahradě a pozoroval starou jabloň, která již léta nekvetla, ale to jaro se najednou celá osypala květy, takže na podzim se sklidila nebývalá úroda. Annaudovi to připadlo jako poslední labutí píseň stromu – poslední výlev životních šťáv, poslední zbláznění a vzdor proti pravidlům přírody a smrti. „Labutí píseň“ ovšem nemusí být jen tklivá a krásná, ale může mít i pomyslnou podobu vztyčeného prostředníčku nebo jiného mužského orgánu. Jestli se někdo domnívá, že scenárista a režisér neměli již co říci nebo že jim došel rozum, ten si nejspíše ještě nedokáže představit, jak se takoví lidé dokáží vysmát smrti do tváře. Tento příběh odkazuje na mnohé známé antické myty, ale přitom je převrací naruby a bourá jejích velkolepost. Je to iracionální, originální, pohanský a naprosto volný film, který ukazuje člověka ještě nekultivovaného technickou a filosofickou civilizací – člověka žijícího mezi duchy, zvířaty a přírodními bohy, kterému jeho vlastní velikost ještě nestoupla do hlavy a který ještě neprohlásil, že Bůh je mrtev. A jak se ukazuje, tato přírodní necivilizovaná podoba vůbec nevoní divákům, kterým v ostatních případech vůbec nevadí lidská zvířeckost na plátnech kin a TV obrazovkách. Zřejmě proto, že tato zvířeckost je „kultivovaná“ na rozdíl od pohanské nespoutané sexuality a slušně řečeno nevychovanosti hrdinů Annaudova filmu. Navíc kdo očekával komediální zábavu, zjistil, že tento film jako komedie moc nefunguje. Film je podobenstvím zhuštěné evoluce člověka, jeho pocitů, citů a emocí – narození, pudy, poznání sebe sama, rodina, přátelé, láska, vášeň, majestátnost, opojení mocí, záludnost a lstivost, šílenství, pád, přiznání, smrt, osamělost, poznání světa, mýty. Agrese, nekontrolovatelnost, vypočítavý egoismus na jedné straně a mravní hodnoty, přání porozumět svému chování i citům jiných lidí na straně druhé – člověk mezi zvířetem a ideálem. Pod „hnusným“ primitivismem filmu se skrývá tragičnost a hloubka marnosti hodná antického dramatu. Král, který je nahý. Lidský červ, který je roven bohům. ___ V roce 2006 čtyři dny po začátku natáčení filmu scénárista Gérard Brach zemřel ve věku 79 let. Zřejmě v naprosté senilitě a úplném rozkladu civilizovaného lidství. Nebo jsou i jiné názory? (19.04.2011)