Dluh

Slušný krimi thriller o ´90 rokov kedy v krajinách V4 si človek nemohol byť istý čo sa mu môže prihodiť. Pamätáme ešte na Pápayovcov, Žaľuďa, Černákov a iných. Polícia, prokuratúra a súdy bezmocné, ako sa ukazuje niektorí dokonca na výplatných listinách zločinu. Je to silný film s nespravodlivým koncom. 2x 25 rokov + 1x6 rokov za bránenie vlastných práv po takom vydieraní a doslovne ich postupnej likvidácii. Želal som si happy end že na nich neprídu. Žiaľ tlak na psychiku vrah nevydržal. Jediné pozitívum je, že v roku 2010 boli dvaja s 25 ročnou paletou amnestovaní. (23.05.2020)

Film na nerozoznanie od tých kvalitnejších predstaviteľov amerického žánru thrillerov o obyčajných ľuďoch, ktorí sa zapletú s inými, netušene nebezpečnými ľuďmi - až na to, že má špinavú civilnú európsku atmosféru. Realistická, uveriteľná snímka, ktorá dokonale využíva uvoľnenej poľskej cenzúry 90. rokov po politických zmenách a zobrazuje krutý nárast kriminality a moci podsvetia, pričom sa neznižuje k samoúčelnej exploatácii brutality, vulgárneho slovníka a atrakcií. Miesto toho sa sústredí na vyobrazenie premeny trojice protagonistov pod tlakom v niečo, čím sa nechceli stať aby dokázali niečo, čo nechceli vykonať. Krauze si odpúšťa aj prehnané emočné vydieranie (i keď, ako sa zdá, prítomnosťou ženských postáv je na rane) a ja takmer nemám čo vytknúť. Spolu s Kieslowského Krótki film o zabijaniu je jedným z diel, ktoré ovplyvnili poľskú spoločnosť, pretože práve na základe filmu boli skutoční muži, na ktorých prípade Krauze stavia, oslobodení. Ako sa zdá, v Poľsku dokáže film vyriešiť veľa vecí. 85% POZNÁMKA: Zhliadnuté v rámci semináru o poľskom filme. A keďže sa už končí, môžem spokojne dodať - na záver jeden z najlepších. (12.12.2014)

Velmi slusny snimok, ktory dokumentuje udalosti jednej dvojice podnikatelov v Polsku. Zdarilo natocena drama vydieranych ludi, ktori siahli po poslednej moznej obrane a to utoku na svojich tryznitelov. Po tarchou svojich naslednych vycitiek sa jeden z dvojice priznal k trestnemu cinu a oboch sud poslal do vazenia. Je to zaujimavy namet a tiez by sme sa mali sami seba opytat ako by sme to riesili my??? Nesli by sme to istou cestou??? Ako nalozit z terorizujucimi ludmi ked domahatelnost prava nefunguje a ma kratke nohy??? Na to nech si odpovie kazdy sam. 90% za vypovednu hodnotu. (02.12.2005)

Přečteno z reportáží. Pochopil jsem z nich asi přibližnou situaci a vývoj. V celku jsem i doufal, že film mi to přiblíží více. Ve výsledku se ani tak moc nestalo. Ale chápu, že ve výsledku sehnat vůbec tento film i jenom s anglickými titulky byl vlastně docela i zázrak přes totální absenci českého povědomí o tomto filmu. To celé vypráví jednoduchý a přesto divně spletitý příběh prostých Poláků, kteří se snaží žít jednoduchý porevoluční život kapitalismu a spadnou zcela nechtěně do hromady sraček. A nakonec za to budou moct oni samotní. Hodně smutné v podstatě. Co se týče filmového zpracování, jde v celku o stejně devadesátkový a staronový styl pojetí jaké známé z těchto filmů. Dost mi to v jistém úhlu pohledu připomínalo Sametové vrahy. Točí se to dost kolem až amatérského pracování, které vypadá na jednu stranu až originálně spolu s experimentem, že to nebolí. Naopak, dokáže kupodivu umocnit atmosféru. S v celku dramatickým a uměleckým hudebním podkresem. Pro mnohé Poláky vlastně jeden z kino klenotů za několik desítek let. Pro mě určité kulturní a vědomostní obohacení. Tím to bohužel nějak končí. Nedalo by se říci, že jsem film do posledního okamžiku prožíval a tajil se mi dech. To přenechám porevolučnímu Polsku. Ti to dokáží ocenit mnohem více. (26.04.2019)

Stejně jako loni i letos mně pořadatelé festivalu 3Kino poslali KO k zemi hned prvním filmem. I když k polským filmům před rokem 2005 nemám takovou slepou důvěru, jako ke všemu co vzniklo "pod" Agnieszkou Odorowicz (od roku 2005 boss Polski Instytut Sztuki Filmowej ) , tak Dluh nese všechny známky polský superfilmařiny. Realičnost, syrovost, scénaristická nekomprominost, schopnost kamaremana dostat do obrazu polskou autencitu života a dokonalé herecké výkony. Vrcholem filmy pro mě nebylo finále u vody, ale až skutečný závěr, to je teprve beznaděj a bezmoc a povzdech nad tím jak umí být osud hodně drsnej kat. Není co řešit, tohle je pětka i deprese jak vyšitá. (05.11.2015)