Hellzapoppin'

Tohle je muzikál, který se musí vidět. A pokud ho uvidíte, je docela možné, že si řeknete, jak strašná ptákovina to ve skutečnosti je. A také že ano. Tohle není muzikál pro každého. Má to zápletku, ale skoro o ni nejde. Je to neskutečně hravé, je to ujeté, je to praštěné, ale ta hravost je na tom prostě krásná a mě to dostalo. (05.04.2017)

Naprosto úžasná anarchie. Co si dokázali v roce 1941 vymyslet a natočit, je k nevíře. Nejenom obvyklé vtípky, ale i gagy, práci s obrazem, parodické odkazy na jiné filmy, neustále hrátky s přiznanou kamerou či diváky ("Smraďoch Miller má jít domů"). Přestože film má jakýsi fiktivní děj, ten je neustále porušován. Mezi všemi scénámi vede živelná (byť určitě pečlivě nacvičená) taneční exhibice černošských "sloužících". Vypadá, že předběhla dobu o takových dvacet let a lituju, že nemůžu vidět, jak se na něco takového tvářili diváci v konzervativních částech USA. (17.09.2008)

Poněkud slabší 4 hvězdy. Film střílející si z filmového průmyslu a zejména z bezduchých opulentních muzikálů vpodstatě nemá příběh. Je to sled scének, z nichž nejslabší jsou sladkobolné songy ústřední thymolínové dvojice, která je tam ale spíš jaksi z povinnosti, protože veškerou pozornost na sebe strhává vedlejší pár - Martha Raye a Mischa Auer. Chyba, že nedostali víc prostoru./ 25. 12. 11./ (25.12.2011)

To jsem netušil, že už tenkrát vznikaly takovéhle sebereflexivní anarchie! Postavy přecházející nejen plynule ze scény jednoho filmu do scény dalšího, ale procházející i různými úrovněmi diegeze jako by se nechumelilo. A navrch kopa intertextových hříček: v hledišti divadla se objevivší Frankenstein, chlapík držící v ruce sáňky s poupětem a hlásící: "já myslel, že je spálili"... Jako kdyby Mel Brooks potkal bratry Marxovy (kterým ostatně scénáře psal stejný člověk) (11.10.2007)

Celé dobre. Hudba, piesne, tanečná zložka (omg, tí černosi boli úžasní!), kostýmy, herci, gagy, hovoriaci medveď, čerti, hry s obrazom a filmom. Všetko. Bavila som sa veľmi dobre a tie štyri hviezdičky odo mňa mali isté. No za Rosebud si zaslúžia plný počet. Skvelý pocit, vidieť niečo takéto na veľkom plátne (aj keď len z kópie Filmotéky s pošramoteným zvukom, čo ublížilo najmä pesničkám, ale aj tak!) a predstavovať si, ako sa asi zabávali diváci, keď to videli v kine leta Páně 1941. Hollywood ešte vtedy nemal krízu nápadov. (Lumiere - 12. 08. 2013) (12.08.2013)