Král v New Yorku

Zpátky časem Chaplinovou filmovou magií a hned v druhém snímku rozkvétá vnitřní svět géniův hlubokou myšlenkou a poselstvím humanity veškerému člověčenstvu, jinými slovy Fuck You, America.  Sžíravá satira tzv. amerického snu, který v době mccarthismu na chvíli poodhalil svou skutečnou podstatu. Chaplin nenechává kámen na kameni a tepe celou tu zeď "keep smiling" přetvářky až do památné chvíle naprostého zesměšnění celého  "demokratického" systému. Památné i v tom, že si zcela záměrně nevybírá ani revolucionářskou polohu, kterou koneckonců rovněž  nemilosrdně paroduje, čti ukřižuje. Chaplin neukazuje směr, který bychom měli kráčet, Chaplin je v Králi v New Yorku prostě člověkem, i když to je vlastně ukazatel, viďte.  A při vší té politické satiře nezapomíná ani na lásku, touhu a chuť žít a užívat si. Tulák  pětihvězdičkovým králem. (30.06.2021)

Copak Charlie. To je šikula. Od prostých tuláků se přes diktátora propracoval až na krále, který hraje v reklamě na whiskey. Tento film je určitě zajímavý a jestli máte rádi Chaplinovy filmy, tak vás bude bavit. Souhlasím, že některé situace nebyly dotaženy do konce, ale jakmile uvidíte krále po plastice, okamžitě na to zapomenete a budete se náramně bavit. (28.12.2007)

Chaplin ve svém posledním filmu, kde hrál hlavní roli, jasně ukázal, co si myslí o "honu na čarodějnice" v USA, jehož obětí se sám stal. Satira je to pořádně břitká. Chvílemi trpí film jistou nevyrovnaností, jako by tam chtěl Chaplin dostat víc, než bylo možné, ale to je jen drobná vada na kráse tohto skvělého snímku, který dokázal tnout do živého. (03.02.2011)

Chaplinovo znechucení americkým státem vyvrcholilo natočením tohoto snímku. Ostrou satirou zde kritizuje americký způsob života, pokleslou kulturu a hlavně politický systém, který i mu samotnému dost ublížil. Kritizuje americké pseudodemokratické principy, stojící hlavně na systematickém vymývání mozků prostřednictvím masových médií, a netají se svými levicovými názory..I přes svůj věk (68) Charlie předvádí v roli Krále vskutku famózní výkon. A Michael Chaplin v roli Ruperta byl dokonalý. Nemám téměř co vytknout. 9/10 (30.12.2007)

Poprvé jsem toto dílo viděl před mnoha lety a ne zcela jsem je pochopil. Satira totiž nebývá na chaplinovském stříbrném plátně častým hostem. Asi nejvíc se tomuto úhlu pohledu blíží v tvorbě velkého komika DIKTÁTOR, i když zajímavé názvuky lze nalézt i v PANU VERDOUXOVI. Rub americké demokracie té doby zrcadlí film zvlášť zdařile. Není oblasti života americké společnosti, aby na ní komikovo zlomyslné oko nespočinulo nenechavou nadsázkou. Zvlášť nadčasově na mne zapůsobila králova návštěva školy a zanícený praepubertální chlapecký řečník, který se vrací, dostane-li se mimo svou virtuální politologickou bublinu, až nečekaně rychle do svě náhle bezradně bezmocné dětské podoby. Nevšedním zážitkem je i Chaplinova hudba. Útěk některých nejen imigrantů, ale i rodilých Evropanů z Ameriky do evropského exilu demokracie, tolerance, je faktem, který si svobodný svět příliš nepřipopuští; jeho závažnost to ovšem neoslabuje. Spíše naopak. Stárnoucí umělec tímto díle vytvořil víc než důstojnou tečku za svou oslnivou uměleckou dráhou. Umělec před 35 roky zemřel, ale jeho vděční diváci, sdílející Chaplinovu víru v humanistický rozměr "malého" člověka, zůstávají. (21.10.2010)