A King in New York
Kráľ v New Yorku
Režie:
Charlie ChaplinScénář:
Charlie ChaplinHudba:
Charlie ChaplinHrají:
Charlie Chaplin, Maxine Audley, Jerry Desmonde, Sidney James, Michael Chaplin, Harry Green, Dawn Addams, Shani Wallis, Yvonne Romain, Alan Gifford (více)Obsahy(1)
Trpká satira na obdobie "maccarthizmu" a výsluchov pred Výborom pre neamerickú činnosť. V krajine kráľa Šahdova vypukne revolúcia a on utečie do Ameriky. Prichádza do New Yorku so štátnym pokladom a projektom mierového využitia atómovej energie, oboje však sklame. S pokladom ujde ministerský predseda a o mierový projekt nemá nikto záujem. Šahdov je na mizine a nájde si prácu v televízii. Zoznámi sa s mladým chlapcom, ktorý je zapáleným komunistom, a preto ho začne Výbor pre vyšetrovanie neamerickej činnosti vyšetrovať. Charles Chaplin nakrútil film Kráľ v New Yorku po tom, čo sa kvôli vlastným problémom s Výborom rozhodol nevrátiť do USA. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (35)
Charles Chaplin se neztratil ani v době zvukového filmu, což tímhle snímkem dokonale dokazuje. Myslím si, že je trochu nedoceněný, možná proto, že je až moc politický, ale přesto je to skvělá zábava, která se hlavně dovede pořádně opřít do společnosti a její tehdejší politiky. Zábavné a chytré, to se mi líbilo. ()
Zpátky časem Chaplinovou filmovou magií a hned v druhém snímku rozkvétá vnitřní svět géniův hlubokou myšlenkou a poselstvím humanity veškerému člověčenstvu, jinými slovy Fuck You, America. Sžíravá satira tzv. amerického snu, který v době mccarthismu na chvíli poodhalil svou skutečnou podstatu. Chaplin nenechává kámen na kameni a tepe celou tu zeď "keep smiling" přetvářky až do památné chvíle naprostého zesměšnění celého "demokratického" systému. Památné i v tom, že si zcela záměrně nevybírá ani revolucionářskou polohu, kterou koneckonců rovněž nemilosrdně paroduje, čti ukřižuje. Chaplin neukazuje směr, který bychom měli kráčet, Chaplin je v Králi v New Yorku prostě člověkem, i když to je vlastně ukazatel, viďte. A při vší té politické satiře nezapomíná ani na lásku, touhu a chuť žít a užívat si. Tulák pětihvězdičkovým králem. ()
Poprvé jsem toto dílo viděl před mnoha lety a ne zcela jsem je pochopil. Satira totiž nebývá na chaplinovském stříbrném plátně častým hostem. Asi nejvíc se tomuto úhlu pohledu blíží v tvorbě velkého komika DIKTÁTOR, i když zajímavé názvuky lze nalézt i v PANU VERDOUXOVI. Rub americké demokracie té doby zrcadlí film zvlášť zdařile. Není oblasti života americké společnosti, aby na ní komikovo zlomyslné oko nespočinulo nenechavou nadsázkou. Zvlášť nadčasově na mne zapůsobila králova návštěva školy a zanícený praepubertální chlapecký řečník, který se vrací, dostane-li se mimo svou virtuální politologickou bublinu, až nečekaně rychle do svě náhle bezradně bezmocné dětské podoby. Nevšedním zážitkem je i Chaplinova hudba. Útěk některých nejen imigrantů, ale i rodilých Evropanů z Ameriky do evropského exilu demokracie, tolerance, je faktem, který si svobodný svět příliš nepřipopuští; jeho závažnost to ovšem neoslabuje. Spíše naopak. Stárnoucí umělec tímto díle vytvořil víc než důstojnou tečku za svou oslnivou uměleckou dráhou. Umělec před 35 roky zemřel, ale jeho vděční diváci, sdílející Chaplinovu víru v humanistický rozměr "malého" člověka, zůstávají. ()
Předposlední film geniálního Chaplina mě opravdu hodně příjemně překvapil! A současně jsem se utvrdil v tom, že Chaplin je obrovská persona nejen díky své vyjímečné komice, ale především hloubkou, která je za touto komikou skrytá. Dokázal to už mnohokrát v sociálně laděných groteskách dvacátých let a dokázal to i v pozdějších filmech ze zvukové éry. Král v New Yorku je prvním Charlieho filmem, který byl natáčen v jeho rodné Anglii, a je filmem, který nese pachuť trpké osobní zkušenosti s poměry USA v padesátých letech - maccarthismus, hon na komunisty, výslechy před výborem pro neamerickou činnost. Chaplin se ale nesoustředil jen na tohle politické téma, ale nit suchou nenechal na žádných projevech dravého života "kapitalistického lva" :-): reklamy, televize, honba za penězi... Z tohoto pohledu má pro Čechy tenhle film pikantní příchuť v tom, že to, co si Američani prožívali v kultuře a veřejném životě tehdy, my si vlastně prožíváme dnes: dravými reklamami počínaje a fanatickým nálepkováním odpůrců konče (zvláště teď před volbami, že? :-). Ale vlastně to platí obecně na celém světě... V tomhle je Král v New Yorku docela nadčasový. Film samotný příliš nevybočuje z Chaplinovy tvorby té doby. Jeho komika je typická a nezaměnitelná. Jako celek to je jednoduše výborný snímek, který svou satirou jistě dokáže některé lidi bodat i po padesáti letech... ()
Přepsáno v listopadu 2019. Film Král v New Yorku je politickou a společenskou satirou starého cirkusového klauna. Charlie Chaplin se na stará kolena rozhodl vyrovnat si své účty se Spokojenými státy americkými, nejde pouze o osobní ublíženou reakci, vzájemné neshody měly dlouhodobější trvání a zásadním rozporem byla politika. Cirkusový klaun sice Spokojeným státům americkým vděčí za slávu a bohatství, ale jeho prvořadým posláním klauna bylo rozdávat radost a touhu po životě. Se stoupajícím věkem přidal k veselí také lásku, ušlechtilost, idealismus a všechny vznešené hodnoty lidství, což se zajisté s mocenskými ambicemi kapitalistického světového hegemona příliš neslučuje. A satira je přínosným prostředkem, jak se zbavit všech stop hořkosti vnitřního světa. Starý klaun si občas vzpomene na své oslavované estrádní výstupy z mládí a s rozradostněnou jiskrou v koutku oku je celé, nebo jejich části, využívá k odlehčení i k podpoře vlastního postoje. Ne vše je ve filmu dokonalé, klaunův maličký synek se nedokáže ubránit křečovité strojenosti, přesto se nesklouzává do trapností a kultivovaný klaunův projev je podpořen škádlivým nadhledem a laskavostí. Hlavním nástrojem určení sarkastické satiry je král Shahdov (velmi příjemný Charlie Chaplin), panovník Estrovie, spěšně prchající před domácí frontou lidové revoluce do kapitalistického synonyma svobodného ráje na zemi. Cirkusový klaun se kritizujícím pohledem nedívá pouze na politiku a na hysterický záchvat při honu na rudé čarodějnice, s rozmyslem a se zadostiučiněním tepe též do společenských aspektů, konzumního komercionalismu kultury a modních manýrů celebrit. Definice svobody dostává řádně zabrat, demokracie není jejím synonymem, byť se za ní často vydává a zaštiťuje se jejím jménem. Ani pokleslost americké kultury neslouží zrovna k národní cti a cirkusový klaun má s fyzickým humorem bohaté výrobní zkušenosti. Výraznou postavou je Jaume (příjemný Oliver Johnston), velvyslanec Estrovie v New Yorku. I v pohnuté době je loajální svému králi, jeho distingované chování je platné za každé situace. Hlavní ženskou postavou je Ann Kay (zajímavá Dawn Addams), bezstarostná televizní expertka. Zábava je v nutném zajetí komerce, výdělek je vždy jen na prvním místě, důstojnost není zapotřebí. Důležitou postavou je Rupert Macabee (klaunův synek Michael Chaplin), nevinná dětská oběť veřejného pranýřování pekelného zla rudé barvy. Je středem nejzávažnějšího pochybení lidskosti, mocenské ambice striktně plní plán své politické doktríny. Z dalších rolí: zdvořilá královna Estrovie v odloučení Irene (Maxine Audley), pletichářský premiér Estrovie, pan Voudel (Jerry Desmonde), vytrvalý reklamní agent Johnson (Sidney James), hostitelka večírků smetánky Mona Cromwell (Joan Ingram), vystrašený králův právník v New Yorku (Harry Green), na svou progresivní školu hrdý ředitel (Phil Brown), na vlastenectví dohlížející školní inspektor (Alan Gifford), váženě ctihodní členové Atomové komise (George Woodbridge, Clifford Buckton a Vincent Lawson), či dva komici v kabaretním výstupu (Lauri Lupino Lane a George Truzzi). Král v New Yorku je satirou cirkusového klauna, nezříká se své klaunské podstaty ve výrazech vyjádření, stále věří ve vznešené ideály, ušlechtilost je jeho osobní potřebou a kavalírství přirozeností. Satira není vyčpělá věkem, je aktuální i dnes a navíc i dobře svou vitalitou a způsoby pobaví. Kultivované projevy osobního postoje v uměleckých dílech vždy vítám. () (méně) (více)