Procházka po Měsíci

Príležitosť odhodiť putá života v manželstve, ktoré sa premenilo v rutinu. Príležitosť realizovať si nenaplnené sny mladosti, ktoré skončili príliš skorým otehotnením s prvou láskou. Príležitosť zopakovať si mystické čaro večera pod hviezdnou oblohou, na ktorej sa dejú divy. Možno prvá a posledná v živote. Mladá, príťažlivá matka dvoch detí chytí ponúkanú šancu pevne za pačesy a naplno vpláva do osídiel znovu prebudenej vášne v čase, atmosférou nahrávajúcou takémuto dobrodružstvu. Prvý dotyk človeka s Mesiacom, festival Woodstock, ako manifestácia a vyvrcholenie obdobia detí kvetov a voľnej lásky. Ale dá sa odpútanie a voľný let realizovať pri dvoch deťoch? Príjemná retro vzťahová dráma, atmosférou dokonale vtiahnuca diváka do obdobia konca nádejných 60. rokov.. (03.10.2020)

Příběh se odehrává v roce 1969 a Viggo Mortensen zde hraje sympatického prodavače o něhož se začne vášnivě zajímat vdaná žena Diane Lane. Ta otěhotněla už v 17 letech a nyní živoří poblíž Woodstocku, odkud sálá nakažlivý duch volnosti. Je to normální film na který zapomenete ihned po jeho skončení. Neobsahuje totiž kromě dobrých herců žádné zapamatování hodné momenty. (04.03.2009)

Tak trochu zapomenutý nezávislý film z pozdních devadesátek, který dokáže příjemně překvapit. Hodně se mi to líbilo, především díky Diane Lane, která je zde velmi krásná a herecky přesvědčivá. Především na začátku filmu, kdy je manžel daleko a ona se "ztratí ve svém životě", je ve svých pochybách nesmírně okouzlující, a Viggo Mortensen k ní v tomto stavu mohl prostě jen přijít, utrhnout ji jako malinu a dopřát jí pravděpodobně první potěšení z cunnilingu v jejím životě (kdy se ho ona ještě nevěřícně ptá: "Co to děláš? Vážně to chceš?"). Šťastné mi přijde i zasazení děje do památného léta 1969, kdy Američani přistáli na Měsíci a kdy se o pár týdnů později odehrál slavný Woodstock (obě události jsou do filmu velmi organicky zakomponovány, ta první mu dokonce dala jeho název). A vlastně mi tam byly sympatické všechny postavy do jedné - otec, jeho matka, děti i milenec, všichni jsou zde podle mě vykresleni tak, že si je prostě nejde neoblíbit. Ono celkově je to prostě hezký film, takový civilní, srozumitelný, uvěřitelný, v němž všechny postavy prožijí během léta něco zásadního, co je nějak poznamená, a jejich život už nikdy nebude jako předtím, podobně jako se mezitím změnil svět tam venku. A dost možná se v některé postavě může člověk i poznat, protože problémy, které řeší, jsou nehledě na dobu zcela univerzální a všem srozumitelné (jako např. nenaplněné sny z mládí). Když si k tomu přičtu velmi příjemný soundtrack složený z dobové hudby, vychází mi z toho povedený film, který určitě stojí za vidění a který dokáže navodit hodně dobrou náladu. UPDATE 4.11.2019 - Na druhé zhlédnutí po letech se mi to opět líbilo, byť už jsem z toho nebyl tak unešený jako kdysi. Když si člověk odmyslí Diane Lane a léto 1969, zůstane vlastně jen notoricky známý příběh o manželské nevěře, jakých už bylo zfilmováno nespočet. S tím, že moderní nevěrnice už si na rozdíl od literárních hrdinek z 19. století nemusí sahat na život, a když se dostatečně vybouří, mohou se v poklidu vrátit ke svému manželovi a dětem (toto píšu prost vší ironie - zrovna v tomto případě jsem happy end skutečně ocenil, protože jakýkoli jiný závěr by mě zarmoutil; btw. ty milostné scény pod vodopádem mi už ale přišly jako obrovský kýč, podobně jako mi sekvence z Woodstocku přišla trapná a odbytá). Nově na mě navíc ten film působil poněkud televizním dojmem (a co jsem tak koukal, v kinech to nikdy moc pořádně neběželo, vyjma pár nezávislých festivalů typu Sundance). Je to prostě takový nenápadný film, na který nejspíš v telce nikdy nenarazíte a spousta lidí by nad ním asi ohrnula nos, ale zrovna mně osobně se do vkusu trefil hodně a potěšil mě víc než dost - nejvíc asi skutečně díky Diane Lane, která je zde vzhledově někde mezi Catherine Zeta-Jones a Monikou Bellucci, a nejde si ji prostě nezamilovat, jak moc je zde něžná, ženská a - v jednu chvíli - dokonale ztracená, což na mě působí neobyčejně svůdně. Už kvůli ní budu mít ten film vždycky rád. (29.07.2013)

Celkem zajímavá romanťárna, která teda vlastně ani moc romantická není. Cartmen sice nesnáší hipíky, ale tady jich najdete celou hromadu, protože je do děje zapleten fesťák ve Woodstocku. Nechtěl bych to vidět ještě jednou... no i když Diane Lane za to stojí. Ale když budu myslet hlavou a ne ptákem, tak to jednou stačilo. Jo a ta náhodička, že dcerunka uviděla svou maminku mezi tolika lidma na tom festu, to bylo trapně vymyšlený. (29.03.2009)

Jedna nečekaná pochvala a něco se změní, jedna noc a ne ledajaká, vždyť člověk nechal stopu na měsíci, dcera poznala první francouzský polibek a matka? Ta zažila také „poprvé“ a najednou se zatřesou základy manželského stereotypu. „ Věříš na osud? Jsou jisté věci, které se stanou v každém případě, je to ve hvězdách, je to daný předem. Ale i když je to ve hvězdách, člověk, dospělá, zodpovědná osoba, bytost, si může vybrat. Může si vybrat správně“. Otázka zní, co je správně? A někdy to prostě, ta „dospělá, zodpovědná osoba“ neví! Pro mě velmi příjemné překvapení. (01.10.2005)