Jakub lhář

(2x) ,,Příběh Jakuba lháře se nezakládá na pravdě... ale možná přeci jen je pravdivý." Filmy z prostředí židovského ghetta bývají obvykle silné. Zde je tomu tak o to víc, když film přímo proniká do duše sympatické postavy a Heyma, který na jedné straně rozšiřuje po celém ghettu lži, na druhé straně tím nepřímo zachraňuje životy ostatních před sebevraždou. Ale byly to skutečně záslužné kousky? Nehodnotím v tomto směru, ale odnáším si o to větší zážitek, v níž mě oslovila přítomnost lidské statečnosti a silné vztahy mezi židy v ohrození i mezi Jakubem a malou dívkou. Nedávno jsem si film zopakoval po více než třech letech a opět nejvíc zapůsobila scéna, kde Jakub na půdě spodobuje dívce fiktivní rádio a při vyrábění hudby na hrncích a amplionu i vyprávění pohádky se odvíjí poeticky laděné představy a prožité vzpomínky z minulosti. Krásně smutný film s jedinečným výkonem Vlastimila Brodského, který se svým herectvím dokázal uspět v zahraničí. 95%                                                                                  // PS: Troufalka zde v komentáři zajímavě srovnává s americkým remakem a uvažuje nad tím, jak se často američtí filmaři chopí předlohy úspěšného filmu z evropských zemí a doslova ho sprzní. Současná americká kinematografie jde spíše mimo mne, osobně mě tady mrzí spíše stále neměnná situace dostupnosti tohoto filmu pro české a slovenské publikum. Zůstává zde pořád jen verze v němčině s předabovaným Brodským a s uživatelskými CZ titulky, při tom sám Brodský mluvil ve filmu během natáčení česky a v roce 1990 vznikl s ním i český dabing! Jenomže stále se neprobudila ani ČT, ani DVD distributoři. Škoda. "Jakub lhář" by mohl být opravdovým skvostem čs. kinematografie, vyčnívající po všech stránkách z většiny soudobé produkce v letech vyvrcholení normalizace, navíc koprodukčním! Tak zůstává pro zdejší publikum nadále "pouze" zahraničním filmem s českým hercem v hlavní roli, který navíc tady skoro nikdo nezná. (25.09.2018)

Člověk se do něčeho zaplete a ani neví jak a pak to musí ustát až do konce. Tak to opravdu nemohl hrát nikdo jiný než Vlastimil Brodský. Pan Brodský byl dokonalý. Takové role dostává herec jenom jednou za život. Je samozřejmě jen na něm, jak se s takovou výzvou popere a jestli tu hozenou rukavici dokáže vůbec zvednout. Viděno v původním jazyce s českými titulky. (30.01.2012)

Absolutně nejlepší, nejhlubší, nejprostší a nejlidštější výkon pana herce Vlastimila Brodského, kam se na něj hrabe Robin Williams ze silně nepovedného remaku. Příběh sám o sobě je krásným symbolem o naději a lidské síle, v porovnání s filmem "Život je krásný" se nejedná o žádnou trapnou, neskutečnou komedii, (porovnej záchodovou scénu Brodského a např. pitomé Benigniho vyučování italštiny) nýbrž o skutečný a hluboký příběh. (18.04.2005)

Téma holocaustu patří v rámci světové kinematografie k obzvláště vděčným příběhům, skrývajících mimo své morální poselství také určitou dávku emocí. Jak je s nimi v rámci hrané fikce naloženo, závisí do jisté míry na konkrétním tvůrci. V případě JAKUBA zvolil režisér Frank Beyer překvapivě melancholickou tóninu, stimulovanou lehkým, typicky židovským humorem, prosvítajícím skrz temné a zanedbané ghetto, ztracené kdesi na polských hranicích. Neodvratná tragédie, blížící se se stejnou rychlostí jako tanky sovětské armády, je alespoň na čas vykoupena dobrosrdečným prášilovstvím titulního hrdiny. Drobný muž s ustaranou tváří a jakoby ustrašeným pohledem, který není žádný hrdina, jež přesto předstírá, že vlastní ukryté rádio a nosí válkou pokořeným lidem kolem sebe "zaručené" zprávy o již přicházejícím konci utrpení, je mistrovskou hereckou studií Vlastimila Brodského, získávajícího právě zde výjimečnou příležitost k výjimečnému výkonu, v českém prostředí jen stěží nahraditelného. Ocenění Brodského Stříbrným medvědem i prestižní oscarová nominace pro studio DEFA jsou jen zlomkem vyjádření obdivu zúčastněným tvůrcům, vzdávajících nenápadný hold lidské odvaze a statečnosti. Oč menší, o to větší. V roce 1944 zcela určitě. (26.10.2013)

Myšlienka silná a vzhľadom na dobu a udalosti, ku ktorým sa vzťahuje aj veľmi smutná. To všetko malo predpoklad na silné emotívne vyznenie snímku. Žiaľ necítil som to tak, na moje prekvapenie ma to nejak zvlášť nezasiahlo. Myslím, že hlavným dôvodom bol samotný príbeh, ktorý okrem scén s Jakubom a jeho vymýšľaní si o vojenskej situácii nepriniesol žiadne ďalšie dramaticky silnejšie scény. Vlastne spomenúť sa dá len jediná - to s tým dievčatkom a rádiom za stenou. Na druhú stranu ale dejová linka nenudila, aj keď sa tu v podstate nič nedeje. Lepší priemer. 65/100 (25.06.2019)