Modlitba za umírající

Film, který by s o něco lepší režií a scénářem mohl směle aspirovat na označení "klasický". Potenciál tu byl - hlavní postavy jsou napsané všelijak, jenom ne černobíle (s výjimkou andělské Anny), a ústřední trio je zahráno naprosto skvěle. Alan Bates, Bob Hoskins a Mickey Rourke vedou diváka za doprovodu výtečné, lehce pochmurné hudby Billa Contiho až k destruktivnímu finále, kterému vévodí čtyřmetrový kříž a jeden z důkazů, že Mickey Rourke skutečně uměl hrát. Dávám 80%, i když o nich nejsem tak úplně přesvědčen. (03.08.2008)

"Co to děláte, otče? Modlíte se nebo zvracíte?" Ach jo...Tak to je takový hodně slabý 80.-kový nic. Začátek to přitom mělo slibnej. Mickey jako zabiják s frisúrou á la veverka Zrzečka. Proč ne, říkám si. Uvidím dál. Jenže pak přijde první vražda. Mickey vraždí v rádiovce! Jako fakt v tý čepici se šťopkou!!! OMG! Od tý chvíle mi začalo být všechno jedno. Ale dokoukala jsem to. Za Zrzečku Mickeyho, zajíce Liama, za hudbu a český zbraně jedna malá téměř neviditelná *. (19.02.2016)

Příběh, který se poměrně dost vleče, nemá s akčním filmem moc společného a na seriózní drama obsahuje slušnou dávku kopanců, především v logice chování některých postav ( nelze popsat, musí se vidět ). Nad průměr ho mírně zvedají pouze výkony ústředních herců Rourke - Hoskins - Bates a to jenom v pár místech, ve kterých jim to nemastný / neslaný scénář dovolí. Dnes zajímavé asi už jen pro Rourkeho fanoušky. A jelikož já se k nim rozhodně řadím, vymáčknul jsem o jednu hvězdičku navíc. Zklamání. (20.11.2007)

8/10 - Milé překvapení. Žádná velkolepá výprava, spíš komorní drama odehrávající se velkou měrou v kostele a jiných "veselých" místech typu hřbitov, krematorium atd. Čekal jsem akční béčko, místo toho jsem se dočkal slušné várky psychologie a teologie. Vynikající Rourke i Hoskins, potěší Neeson v jedné z vedlejších rolí. Modlitba za umírající vznikla v tomtéž roce jako Angel Heart a Barfly a myslím, že o této době lze mluvit jako o jednom z vrcholů Rourkeovy kariéry... (04.09.2010)

Psychologický vykreslení postav mi často stačí ke štěstí a tak to pro mě naznačovalo solidní biják, navzdory atmosféře, která mi, nevím ani proč, nějak nesedla (asi ty osmdesátky). Jenže od chvíle, co mě z pracnýho soucítění a soustředění vytrhla věta: "I'd just wish I could see you", a potom, co jsem se s vynaložením značnýho úsilí zbavila nechtěnýho záchvatu smíchu, už to šlo přičiněním v ničem neinovativního scénáře jen z kopce. Navíc mám k církvi dost rezervovanej vztah, ačkoli pan otec byl podobnýho ražení jako např. pan otec ve Spáčích. Jedinými pozitivy, co utkví, pak zůstává reportáž z nitra revolucionáře v penzi a jeho představitel. Plus: Jo, ženský sou holt silnější nátury než chlapi - což není ani kompliment ani urážka , jen bohapustej (haha) fakt. (15.01.2011)