Krvavá neděle

Hodně silné čtyři hvězdy. Proč? Chyběla mi tam ta hudba. Navzdory tomu, že má film evokovat dokument (a daří se mu to, o tom žádná!), a tudíž k němu tato složka nepatří, tak mi tam nějaký výraznější skladatel chyběl. A já si na konci představoval: jak by například Hans Zimmer dokázal okořenit pouliční střety, anebo dojmout diváka při závěrečných minutách snímku? Kdyby nechal Greengrass občas zahrát na piánko či smutně zabrnkat na kytaru... ale to by byl asi úplně jiný film, vždyť muzika toho dokáže tolik! Takže aby bylo jasno, tak se mi to moc líbilo, je to napínavé od začátku do konce, U2 rulujou... Vsadím se, že v Green Zone hudba je a bude se mi líbit o něco víc :-). Special thanks to Botič. (10.05.2010)

Některé filmy vás neuspí, ani když se na ně díváte po půlnoci v televizi, již trochu unavení. Tohle nebyl ten případ. Především to neustálé smýkání kamerou sem a tam, což mělo patrně dostat do snímku jakousi nervozitu či napětí, paradoxně spíš unavovalo. Podobně jako u Greengrassova pozdějšího Letu č. 93. A podobné to bylo také s postavami, nebo spíš s herci - působili podivným dojmem, že myslí především na to, aby se hlavně náhodou nepodívali do kamery. Nevím, čím to je - u mě prostě autenticita veškerá žádná a po stylizaci, která by film posouvala jinam, ani stopy. Tak jsem to asi po půlhodině vypnul. (16.09.2008)

Nemám rád režii a styl Paula Greengrasse. Roztřesená (a často rozostřená) kamera z prvního pohledu, jakoby se jednalo o pokračování hry Doom, mi prostě vadila. Vykecávání v prvních 45 minutách bylo asi potřeba, ale mě nebavilo. Rychlý střih působí až chaoticky a uspěchaně, jednotlivé části jsou napěchovány mnoha nedůležitými dialogy. Jednání hlavního organizátora Ivana, když se snažil onu stovku výtržníků uklidnit tím, že mezi nimi chodil jako mátoha a pod vousy si mrmlal ať toho nechají, místo aby použil třeba megafon, jsem nepochopil. Míra jednostranného pohledu na tyto události je na pováženou, dělá z vojáků vypatlance a z demonstrantů neskutečné chudáčky. Možná to tak fakt bylo, nevím, nemůžu soudit. Těch lidí je mi líto a nemám rád vojáky. Ale nemám rád ani Paula Greengrasse a jeho filmy. (28.06.2007)

Poctivá rekonstrukce jednoho velmi černého dnu v lidské historii a to nejen pro Britské ostrovy. Paul Greengrass mě nikdy nezklamal a ačkoli patří Krvavá neděle mezi jeho větší prvotiny, patří rozhodně mezi ty nejlepší. Monumentální davové scény, dokumentární kamera (celková autenticita je tak vysoká, že to místy opravdu vypadá jak dokument), kterou kazí divné a občas trochu násilné stmívačky. Film dokáže s divákem zacloumat, ale patosu je minimum. Koncert je to i po herecké stránce, parádní výkony podávají i zdánlivě nedůležití komparzisté a prostě bylo vidět, že do natáčení šli s plným nasazením. (18.07.2015)

Greengrassův počin o památné "krvavé neděli" z 30.ledna 1972 není pozoruhodný ve faktech, která divákovi předkládá (přeci jenom, tento bolestivý šrám britské politiky je v západní Evropě všeobecně známý a dokumentů o něm vznikla celá řada), ale ve formě jakou nám je předkládán. Greengrassova sugestivní režie, podpořena nervní roztěkanou kamerou, navozuje s úspěchem v divákovi dojem, jakoby se nedíval na filmovou rekonstrukci, ale přímo na dokumentární záznam jednoho z účastníků demonstrace. Hlavní myšlenku filmu bych pak spatřoval ve slovech hlavního organizátora demonstrace na tiskovce v ten samý den, kdy 27 lidí svojí krví zkrápělo irskou půdu - "Chtěl bych říci britské vládě: Víte vůbec, co jste udělali? Zničili jste hnutí za občanská práva. A dali jste IRA největší vítězství, jaké kdy mohla mít. Všude po městě dnes v noci, budou mladí muži, kluci, vstupovat do IRA a vy sklidíte bouři."..... 4 a půl *. (01.11.2005)