Kočka na rozpálené plechové střeše

Že je život často k zoufání a lež může být pravdivější než pravda, vědí nejenom Maggie s Brickem… To, co této adaptaci bývá nejčastěji vytýkáno, chápu jako její přednosti: není to divadelní ani statické, naopak živoucí a výsostně moderní, herecký koncert těžící z kvalitní divadelní předlohy. Latentní homosexualita mladých amerických fotbalistů, kterou režisér zmínit nemohl, aby vyšel vstříc dobové cenzuře, byla v zásadě problémem Williamsovým a příběh by nikam neposunula, a nevěra Maggie už vůbec ne. Děj tak není uhlazen, ale naopak v něm lépe vynikne prohnilost jižanské rodiny rozpadlé rozkladem morálky a tradičních hodnot… Osobně nejvíce oceňuji, že závěrečnou aktivitu Brooks přenesl z Maggie na Bricka, dává to filmu nejen romantický, ale naprosto nový rozměr… (07.09.2007)

Další trefa do černého. Ačkoliv pravda, šlo se celkem na jistotu. Věděl jsem, že se mi bude Kočka líbit a stalo se. Paul Newman je zárukou a popis spolu s ohlasy navnadil tak, že případný pocit zklamání neměl ani nejmenší šanci na vynoření z bahna. Na druhou stranu se mi ohromně líbí jeden místní komentář, který říkal něco takového:"Kdyby mi ze všech těch lidí nebylo špatně, dala bych i pátou hvězdu." Já ten odpor překousl. (25.04.2011)

Po dlhšej dobe opätovne skvelý divácky zážitok. Videl som veľký film, pre ktorý vytvorila vhodné predpoklady skvelá divadelná predloha Tennessee Williamsa. Ústredná herecká trojka podala priam božské výkony. Chvíľami mi to síce pripadalo exaltované, ale to je záležitosť divadelnej predlohy. Pozrel som sa aj na profil Madelaine Sherwoodovej, či nehrala v Planéte opíc (maskéri by nemali prácu). Ešte si musím zostaviť rebríček filmov podľa Williamsových hier, ale už vopred viem, že som ani jednému nedal priemerné hodnotenie. (27.03.2013)

„Pravda je bolest, pot, placení účtů a milování se s ženou, kterou už nemiluješ. Ve skutečnosti se sny neplní a tvoje jméno otisknou v novinách až když umřeš.“ A o pravdu a lež tu jde především…Kočka na rozpálené plechové střeše je jedním z těch filmových příspěvků, které hezky ilustrují, jak vypadá skutečná narozeninová idyla v kruhu milujících příbuzných, a přitom ukazuje, jak „krásné“ rodinné vztahy panují mezi jednotlivými příslušníky (z nichž někteří opravdu nejdou vystát…ostatně i ty „bezkrké“ zrůdy byly přesně tím, čím je Maggie nazývala, ehm). Ano, najde se pár nedostatků. Konec byl už trošku vybájený, citové výlevy občas kapánek přepjaté a výstupy teatrální. To ale nic nemění na tom, že jde o solidní emocionální jízdu, navíc výborně herecky podpořenou, mnohými pravdivými postřehy protkanou. („Bez peněz můžeš bejt mladej. Ale starej bez nich být nemůžeš.“). A jistá „divadelnost“ téhle konverzačky na údernosti také nijak zvlášť neubírá. Za mě to budou solidní 4*. „Já mám odvahu umřít. Ale chci vědět, jestli ty máš odvahu žít?“ (13.12.2020)

Kdyby existoval žebříček filmů, kterým k dokonalosti stačily pouze dialogy mezi několika málo postavami a herecké kreace jako z říše snů, v popředí by zřejmě stál právě tenhle nehynoucí klenot. Jsem si jist, že ještě před nějakými čtyřmi lety bych nasávajícího Newmana, čarokrásnou Taylor a upoceného Ivese zkousával celých 100 minut jen těžko, avšak dnes na pokraji dospělosti mohu říci, že jsem si připsal jeden z nejskvělejších a nejchytřejších zážitků v mé krátké divácké kariéře. A co asi teprve, až si tohle pustím za dvacet let ve společnosti bezdětné ženušky a se sklenkou brendy po ruce? To bude teprve sestřel, jaký zdejší hvězdičkové hodnocení nepamatuje. :)) 100% (02.03.2014)