sochy.zirafka

Tak dokonale zvláštní, temné, obtížně uchopitelné a geniálně šílené, že se musím do filmu ponořit znovu.

Dokonalá kniha byla zpracována režisérem, jemuž bych s radostí vysekl čestnou poklonu za celoživotní přínos kinematografii. Ačkoliv to rozhodně není Kubrickovo vrcholné dílo, svou stísněnou atmosférou Londýna na pokraji morální společenské krize, výbornou stylizací, hudbou, která perfektně doplňuje vizuální stránku "věci", a v neposlední řadě přesvědčivým výkonem McDowella v roli Alexe, se právem řadí mezi mé nejoblíbenější filmy.

No, je jenom škoda, že o tom nemůžu mluvit....O šeptání ale nepadlo ani slovo, takže do toho. Palahniuk je jeden z nejinventivnějších spisovatelů moderní doby, jeho díla mě provázejí světem literatury už nějaký ten pátek, takže od zpracování, které pan spisovatel osobně posvětil, jsem očekával opravdu hodně. A? Norton je Borec, Pitt je hovado, Bonham Carter je psychopatka a Fincher tahá za nitky s precizností mistra marionettiéra. Nesouhlasím s myšlenkami anarchismu, terorismem, násilím, zbytečností jedince. Přesto je Fight Club pro mě dokonalá perla, kterou můžu sledovat pořád a stále dokola. Další potlesk směrem Fincher.

Prvotina Marca Webba. Ovšem působí tak vyzrále, že tomu lze těžko uvěřit. Velice se mi zamlouvá propojení barevných tónů se stavem mysli Toma a samotný sled vyprávění sice jednoduchého, leč o to pravdivějšího příběhu, připomínajícího svou stavbou útržkovité vzpomínky na důležité okamžiky ze vztahu s milovanou osobou. K hlavním představitelům nemám co dodat, byli prostě úžasní...Scénu s výtahem, do nějž Tom vstoupí v euforii a vystoupí naprosto zničený, jsem si prostě zamiloval. Ale nejen vizuální hledisko je povedené - ani hudební stránka nezaostává, výběr písní je úžasně chytlavý a perfektně doplňuje atmosféru filmu. Vypíchnu ještě obzvláště vkusně zakomponované popkulturní narážky - ať už šlo o dialogy nebo vybavení pokojů. Celkový dojem? Maximální spokojenost! U mě se směle řadí mezi filmy, jež mé smysly potěší nejednou :) 95%

Bez zaváhání to označuji za nejlepší film Kevina Smithe. Ani jsem se nepozastavil nad lehkým nedostatkem vtipu, protože dialogy jsou tak promyšlené, uvěřitelné, zábavné a intenzivní, že to snad ani více nejde. Co ještě není sex a co už ano? Souvisí to s láskou? Je barvení komiksů plagiátorství? Jak sbalit lesbičku? Jak co nejabsurdněji vyřešit napjatou situaci? K tomu všemu "Chasing Amy" monolog z úst Silent Boba a v neposlední řadě jemná romantická linka táhnoucí se celou stopáží filmu, ztrácející se někde v nedohledné dálce toho, co bude zapomenuto....

Obávám se, že s velmi vysokou pravděpodobností sklouznu k tupému psaní tisíců vykřičníků, nekontrolovatelnému slintání a zasněnému vzdychání...Ach. Nuže! Tento film je z kultů nejkultovnějších a nejkultivovanějších. Vskutku nádherně popisuje postgraduální období jednoho mladého chlapce, který se ve "svém" světě necítí jako ryba ve vodě (potápěč v bazénu, cokoliv..) a stane se obětí své nezkušenosti, znuděnosti a restrikcí své doby a společnosti. On to však nevzdává, jelikož nachází to nejdůležitější. A jde si za tím s nevídanou sveřepostí! Je asi nad Slunce jasné, že se jedná o Nicholsovo vrcholné dílo (a že konkurence z řad jeho filmů zrovna impotencí netrpí). Hoffmanovi jsem toho chlapce zbaštil bez mrknutí oka, slečna Ross byla nádherná (ach!), paní Bancroft dokonalá nudící se mrcha (!!!), rodiče...Ano, opravdu se tak chovají. Zpracování bylo prostě revoluční. Vůči bazénovým scénám, ježdění, běhání, hraní si s osvícením a obrazem nejsem schopný slova protestu. Ani teď. Každičká scéna má svůj význam, všude se skrývají jinotaje a každý pohled, gesto, slovo je podstatné. A hudba. Ach, ta hudba....Simon & Garfunkel jsou prostě dokonalí, jejich hudba neskutečně nenásilně doplňuje...Ne, spoluvytváří celkovou atmosféru filmu. Omlouvám se, asi budu plakat dojetím. 100%

Day-Lewisův strhující výkon mne naprosto vtáhl do situace čtveřice obětních beránků všemocné justice. Pár filmů už mne rozbrečelo, ovšem tahle hra se životy ve mně vyvolala slepý hněv a pocit bezmoci.

Někdy mám prostě jen nutkání napsat nepočitatelně vykřičníků jen proto, abych na film upozornil... Kočka se pro mne stala symbolem časů pro filmové umění dávno zašlých. Nevybavuji si žádný současný výtvor, jenž by sahal kvalitativně tomuto dílu alespoň po podpatek bot, kterými prošlapává mou strnitou cestu dějinami kinematografie. Depresivní, co se týče příběhu, ale také významu pro mne. Chtěl bych soukromého Paula Newmana, který by mi odehrával scény ze všech svých filmů, protože by to prostě bylo cool... Ale když někdo žádá divadlo plné dialogů, které posouvají děj namísto explozivních honiček a svalnatých drsňáků nebo prostoduchých omalovánek, musí si zajít do příslušné budovy a od obrazovky televize nečekat slitování. Smutný to fakt. Kdybych jen mohl, nacpu do okýnka pro hvězdičky celou noční oblohu, ale technika je bohužel nekompromisně restriktivní. Proto toto (hehe) souznění slova, obrazu a pocitu stavím na stupeň slávy nejvyšší - mezi filmy mé top ten.

Netradiční road movie, která s prvním zazvoněním telefonu získává něco tak nepopsatelně kouzelného, že ani nevím, jestli pokusem o zachycení mých pocitů všechno nezkazím. Mercer, po smrti své matky tápající teenager, se vydává hledat svého nevlastního bratra a při té příležitosti poznává svět. Co je na tom zajímavé? Nic. Jenže tato poměrně jednoduchá motivace nahrává osudovému "setkání na dálku" se slečnou, která je vlastníkem Mercerem ukradeného auta. Tato slečna je totiž - mírně řečeno - netuctová. Jako by nestačilo, že charaktery jsou samy o sobě zajímavé, herecké podání příběhu je k tomu přesně dle mého gusta. (Aby ne, když je tam Zooey a Jena.) Hudba je příjemně nevtíravá, krásně doplňuje atmosféru vytvořenou nizkorozpočtovým zachycením obrazu, které ovšem nepostrádá spoustu zajímavých střihových a kompozičních nápadů. Velice jsem si užíval scény s telefonickými rozhovory - bylo v nich právě to "něco", co mne k tomuto filmu neustále táhne a nutí pouštět si ho znovu. Závěrem? Nezávislá road movie, která mne mile překvapila. Film bych zařadil někam mezi Into the Wild a 500 Days of Summer. A jelikož mám oba tyto filmy rád, Go-Getter na tom nebude jinak - 80%.

Láska za cenu vzájemného zničení. Film sice již nemůže šokovat, ale stále působí silně. Velmi. Dle mého názoru překonává Kubrickovu verzi, pouze bych mu vytkl postavu Quiltyho, který nebyl dostatečně....Úchylný.