Absolvent

"Paní Robinsonová, vy mě chcete svést." Jsem jedináček a rodiče mne vždy považovali za loutku, jejímiž průměrnými studijními výsledky ohromovali své známé. Tady sice má podobnost s Benjaminem Braddockem končí, ale přesto mu tak nějak rozumím. I tak se škodolibě bavím při jeho pokusech o intimní sbližování s paní Robinsonovou, držím mu palce při vytrvalém nahánění slečny Robinsonové a písniček Paula Simona s Artem Garfunkelem se moje uši již dlouho nemohou nabažit. (12.11.2011)

Jeden z mála filmů, co nikdy nezestárne. Strašně se mi líbil výkon Dustina Hoffmana, především na začátku, kdy z něj vyzařovala nervozita a byl až roztomile nervózní a nepřirozenej při verbálních projevech. K tomu nadčasovej, podmanivej a citlivej soundtrack Simona a Garfunkela a nádhernej konec. 100% klasika (29.09.2019)

Tak tohle me fakt prekvapilo, bylo to skutecne vyborny. Film se porad pohybuje na pomezi komedie a dramatu, chvily sklouzne vic k drama, chvily spis ke komedii, ale nastesti je to tak dobre napsano, ze se nestane, ze by tam bylo neco nevhodne. Dustin Hoffman je naprosto dokonalej (akorat nevypadal na 21 let, ale to je detail), ostatni hrajou taky dobre, ale proste Dustin je do jednoho zastinuje. Hodne se mi taky libila hudba, jen mi prislo, ze se tam furt opakuje jedna pisnicka, ale byla dobra tak to nevadilo. A navic tu je perfektni strih. Krome toho oscara za rezii bych urcite udelil oskara i filmu a Hoffmanovi, skoda, ze ty nominace nepromenily. Nevim co k flmu dodat, byl fakt vynikajici. (12.09.2005)

(!!!Pozor tento výplod mé mysli trapně prozrazuje celý děj filmu!!!) Absolvent je tak skvělý snímek, že k němu nejsem schopen napsat komentář, který by alespoň částečně vystihl jeho atmosféru. Jelikož je to však můj nejčastěji reprízovaný film, tak se o to musím alespoň pokusit. Začnu stejně jako film písničkou The Sound Of Silence z pera pánů Simona a Garfunkela. Motivy této skladby poletují příběhem od začátku do konce, což je symbolické, neboť vše podstatné probíhá převážně "za zvuku ticha" (postavy nemluví, hudba hraje). Jakmile však nesmělý Ben Braddock ústy Ondřeje Vetchého začne mluvit, tak nezbývá než se začít smát Benovu nepochopení světa, jeho nepraktičnosti a hlavně jeho následnému sbližování s paní Robinsonovou. Scény se sváděním, objednáváním pokoje a zejména situace před první Benovou ejakulací patří k vrcholům toho, co jsem ve filmu v životě viděl. Taky některé zásahy střihače jsou v těchto pasážích geniální (Benovo vyšvihnutí se z vody v bazénu rodičů do lůna paní Robinsonové v hotelovém pokoji). Pak se však náhle (díky sexuálním zkušenostem) dospělý Ben rozhodne vyměnit paní Robinsonovou za věkově přiměřenější model (její dceru Elaine) a zároveň se poprvé v životě vzepře svým rodičům. V této chvíli začíná pozvolna ubývat humoru a hrdina získává sympatie za to, že se snaží jít za svým štěstím bez ohledu na následky svého jednání. Přestože je v tom sám proti celému světu, tak se vydá překazit svatbu své milované Elaine (dokonalý motiv skladby Mrs. Robinson zpomalované podle otáček motoru auta). V neuvěřitelném závěru prchá Ben s Elaine (čerstvě provdanou za někoho jiného) autobusem na cestě do neznáma. Nemusí přitom mluvit, protože oba ví, co v tu chvíli cítí a Simon s Garfunkelem do toho už zase hrají. To nemá chybu! (10.04.2009)

Nichols asi po dlhej dobe prevŕta topku mojich režisérov. Piate plné hodnotenie nasvedčuje skvelému talentu a v 'The Graduate' ho rozdal požehnane. Úžasný snímok, ktorý svojou je totálne bizarný a pritom svojou prirodzenosťou ťažko hľadá konkurenciu. Komédiu v ňom nehľadajte, možno len jemné odľahčenie od trpkej tragickej romantiky a zmäteného pohľadu na svet, očami duševne nedospelého dospelého. Navyše titulný song 'Sound of Silence' dáva filmu úplne iný rozmer, pretože scény bez hovoreného slova majú niekedy väčší zmysel a prinesú do deja viac príbehu než akýkoľvek dialóg. 95%. (09.01.2009)