Za ginipiggu 2: Chiniku no hana

Flowers of Flesh and Blood sériu Guinea Pig nikde významne dopredu neposúva. Síce na reálnosti a bizarnosti sa trocha pridalo, atmosféra toho však opäť moc nepobrala. Nekrvavý začiatok síce trocha navnadil, ale ten sa podarilo celkom rýchlo zabiť svojim neskorším pomalým tempom. Hideshi Hino sa zameral na nechutný osud japonskej dievčiny, ktorá mala tú smolu, že v pokročilú hodinu narazila na úchylného sadistu. Ten ju vo svojom príbytku za sprievodu sveteľných efektov ( asi to bol japonský discofil :-] ) manuálne spracoval. Prvoplánové filmové znechutenie na mňa moc nezabralo. (27.12.2007)

Vzhledem k tomu, že série už je stará skoro 30 let, musím jí uznat určitý potenciál své doby, ale v současnosti, kdy hranice toho, co je zobrazeno, zacházejí ještě o něco dále, jen tenhle vrah v samurajském brnění prostě jen jedním filmem z mnoha, který ničím zásadně nevyniká. Absence děje tomu příliš nepomáhá, jsme vlastně celou dobu v místnosti, z níž se nehneme, až na úvodní scénu, kdy je vražděná dívka unesena. Jak říkám, se statickou kamerou by tohle celé vyznívalo jinak. (27.11.2013)

Snímek ukazuje jediné, jak si filmaři poradili s trikovou stránkou čtvrcení mladé ženy. Přistoupíte-li na hru, místo znechucení se dostaví zvědavost: jak to jen udělali? ( na netu koluje o natáčení podrobný dokument). Bohužel si ale po chvíli budete připadat jako u řezníka, který porcuje čerstvě zabitý kus. Ano, zabitý. Dívka je totiž paralizována, a tak nevydá téměř hlásku. Atmosféra je tudíž v háji a pokud chcete znát některá tajemství těla, je lepší zhlédnout dokument z pitevny... (24.12.2011)

Legendární japonský arty fake snuff (hehe :-) ) ve mne zanechává tak trochu rozporuplné pocity. Co mi zde moc nesedlo a nad čím jsem se spíš křenil byl herec, ztvárňující hlavní postavu šílence. Působil na mě nechtěně směšně, kolikrát nasadil tak vykulenej výraz (např. když odřízl nohu), že člověk nevěděl jestli hraje dítě sedící na nočníku nebo údiv jako vyoraná myš. Jeho oblek a helma mi taky připadly jak z maškarního, nemluvě o rybářské zástěře, která mi připomněla fronty na kapra :-) . Další věc je gore. Jakože guma rules, ale tady je to místy (říkám místy, krev má opravdu barvu krve, střeva taky vypadají jako střeva, jen občas ta gumová kůže) opravdu docela okaté a umělé, Charlie Sheen musel bejt při sledování sjetej fakt těžce když uvěřil že je to opravdový snuff. Na druhou stranu i lépe zvládnuté gore efekty můžou v člověku co studuje medicínu (což není můj případ) taktéž vyvolat úsměv. O třináct let mladší Niku Daruma od Tamakichiho Anaru, které z tohoto snímku v lecčem čerpá koneckonců také obsahuje některé momenty které vyloženě prozrazují že jde o fake. Ale přejděme k pozitivům - celý film se opravdu snaží tvářit tak trochu neotřele arty, včetně ústřední fetišizace vlastního aktu rozřezávání mladé japonky, které se místy evidentně to všechno docela líbí a užívá si to. Za dobrý nápad považuju i cílenou změnu osvětlení pro každou nadcházející fázi řezničiny a zajímavě pojaté doprovodné zvukové efekty, šikovně dokreslující záběry řezání a sekání. Takže ve výsledku takový průměr. (29.12.2009)

Ani tohle mi neukázalo "ultimátní gore dílo" po kterém moje duše pase celý život, asi podobně jako Kakihara po "někom, kdo ho konečně zabije" ... Ne, Guinea Pig 2 je v podstatě nuda ... neuvěřitelná nuda, která má nějaký účel šokovat, ale na mne to tedy nějak nefungovalo. Za prvé, gore efekty nejsou zas tak dobré. Časté střihy, gumové končetiny, téměř na všem je vidět, jak byly triky řešeny. Za druhé, nějakým způsobem mě nedokáže odrovnat, že někdo nadopuje holku heroinem tak, že ani neumře, ale ani necítí bolest při porcování za živa. V drogách se trochu vyznám a už tahle první záležitost mi vykouzlila menší úsměv na obličeji. Je to volovina, kdyby tu holku rozporcoval při vědomí a byla vidět nahota, snad by se o něčem šokujícím dalo mluvit ... Samoúčelná kravina. (03.01.2008)