Rusalka - Opéra National du Capitole de Toulouse
Obsahy(1)
Lyrická pohádka o třech dějstvích na libreto J. Kvapila v podání souboru Théatre du Capitole de Toulouse... Jako svou devátou, předposlední operu naplánoval Antonín Dvořák (*8. 9. 1841 – †1. 5.1904) Rusalku a jako libretistu zvolil mladého literáta a režiséra Jaroslava Kvapila. První pracovní schůzku jim zprostředkoval tehdejší ředitel Národního divadla F. A. Šubert. Vytvořili společně hudební drama, kde se vodní víla zamiluje do pozemského prince. Marně ji otec Vodník varuje. Její upřímný cit se setkává s lidskou proradností. Inspiraci získal Kvapil při svém pobytu v Dánsku a jako předlohu zvolil Andersenovu pohádku o "Malé mořské víle", kterou ostatně stále můžeme vidět v kodaňském přístavu. Kvapilův text však čerpá i z dalších literárně dramatických zdrojů, např. z dramatu Gerharda Hauptmanna "Potopený zvon" a z fantaskního světa Erbenových balad... Světová premiéra Dvořákovy a Kvapilovy Rusalky se uskutečnila 31. března 1901 v pražském Národním divadle pod taktovkou Karla Kovařovice, s R. Maturovou v titulní roli. Rusalku dále proslavily L. Červinková, M. Šubrtová, G. Beňačková, která ji jako první ztvárnila v newyorské Metropolitní opeře. Tato inscenace Národní opery Capitole ve francouzském Toulouse ve své realističnosti zabíhá tak daleko, že některé přírodní scény se odehrávají přímo ve vodě. Režie se ujal Stefano Poda, za dirigentský pult vystoupil Frank Beermann. Titulní postavu Rusalky ztvárnila Anita Hartigová, prince zpívá Piotr Buszewski, vodníka Aleksei Isaev, Ježibabu Claire Barnett-Jonesová a cizí kněžnu Béatrice Uria Monzonová. (Česká televize)
(více)Recenze (7)
Nedávno jsem se tady rozohnil nad několika operami, které prošly holocaustem v podání rádobymoderních režisérů. Zde jsem byl v prvním dějství odehrávajícím se ve vodě naprosto uchvácen a připraven nasázet pět hvězdiček. I choreografie nádherně podporovala Dvořákovu nádhernou hudbu. Jenže ve druhém dějství na mě vyskočil wtf moment s pet flaškami. Ale na druhou stranu musím uznat, že neotřelé ztvárnění odosobněného lidského světa atmosféře díla prospělo, takže jsem vzal na milost i prince Kena a velmi svérázně pojatou podobu kněžny. Ve třetím dějství jsme se vrátili zase do vody. Velký obdiv všem zúčastněným, jak se popasovali se zpíváním třeba po krk ve vodě a v neposlední řadě s češtinou. Mimochodem, nádherná básnická práce s jazykem je doménou této opery. Líbil se mi Aleksei Isaev v roli vodníka, který byl pánem vod, ale současně dojemný. Verdikt? Zpracování bylo moderní, mnohdy extravagantní, ale ani na chvíli nebylo neuctivé ani k divákovi ani k opeře samotné. Ba právě naopak, povýšilo ji na skutečně úchvatnou podívanou. ()
Originální scéna. Přímo magická. Ale ta voda mi brání vychutnat si Rusalku tak, jak by si zasloužila. Do háje, to mají na sobě neopreny? Ne, někteří jsou skoro nazí. Chvílemi mi scéna v úvodu připomíná média - tušitele z Minority Report. Jak moc musí voda všechny účinkující limitovat v prožívání role! Je mi za ně zima. Scéna inspirovaná plošnými spoji spolu s kostýmy a bílými parukami je nádherná, ale také jako ze sci-fi. A pak zase ta voda. Výtvarníkům nelze upřít originalitu a talent posunout klasiku do podoby, která by na domácí scéně asi neprošla. Přece jenom je Rusalka pohádka... Chválím neutrální barevnost, působivé nasvícení. Pěvci se snaží o češtinu, někteří artikulují tak dobře, že jim rozumím i bez titulků. Ale maximum dát nemůžu. ()
Wow. Tři hodiny Rusalky a účes stále drží. Bál jsem se, že tři hodiny mě to nebude bavit, když hlavním důvodem, proč mě to zajímá, je netradiční výprava. Ale ani po třech hodinách se celková výprava neokouká, je působivá a také příběh je poutavý a dojemný. Včetně Rusalky, která se o pomoc spojí s Ježibabou z rodu Harkonnenů :) Nebo konečně děkovačky, kdy tanečníci a tanečnice vypadají jako spokojení Elfové z Rokliny :) Choreografie je obdivuhodná stejně jako to, že se prakticky tři hodiny museli všichni doslova plácat prakticky nazí v jistě ne moc teplé vodě. Natož v ní zpívat. Přesto všichni působí jako ryby ve vodě. A Vodník jedna z nejvíc "lidských" postav. PS: Plakát se k danému představení vůbec nehodí – klasická (a poměrně naivní) malba oproti modernímu minimalistickému a rafinovanému ztvárnění je jako z jiného světa. ()
Pokud byste čekali klasické zpracování, budete zklamáni. Zapomeňte na inscenaci ze Státní opery Praha nebo z Metropolitní opery a připravte se na šok. Scénu tvoří bazén, kde zpívají po krk ve vodě ponořené Žínky, Rusalka i Vodník, a Princ obíhá bazén po obrubě. Zámecká scéna je vyřešena jednoduše. Prostě se hodí přes střed bazénu prkna a tanec může začít. Pokud zavřete oči, můžete si vychutnat Dvořákovu krásnou polonézu, pokud si zacpete uši, oceníte tanec ve stylu kunk-fu či karate. Květiny bílé po cestě zazní ze zákulisí. Tištěné spoje na kulisách pak symbolizují nejspíše odvěké nepřátelství vody a elektřiny. Moc nechybělo a mohlo to být koncertní provedení. Hudební nastudování ok. ()
Nejpůsobivější divadelní záznam, co sem kdy viděl. ()
Galerie (15)
Photo © ADS
Reklama