Panika v Needle Parku

Ve své době dravá omladina, dnes to působí jako stará škola… Působivý průnik do drogové čtvrtě, neuspořádané společnosti, od níž se příliš rad, jak žít, pochytit nedá. Pokud mi cosi neušlo, tak ve filmu nezazní ani na minutu hudba, což ovšem není prakticky k postřehnutí, neboť ostatní hluk se neustále stará o barvitou zvukovou plochu. Již úvodní titulky avizují „hlukový film“ se vším všudy – nehostinný ruch mimo obraz, jehož adresáti si snad ani nemůžou rozumět. Schatzbergovi se výborně podařilo ukázat tep ulice, na níž se najednou odehrává padesát věcí. Kolem jednoho hrdiny se takový svět netočí, ač mu mladý Al Pacino dodal velkou energii a respekt. Rovněž on se potýká se zmatkem a životní neuspořádaností – bordel je v bytech, životních vyhlídkách i proměnách postav. Film plyne tak pozvolna, že bych mu další hodinu klidně přál. Zasloužil by si epickou strukturu, kterou uměl/umí Coppola nebo Scorsese. K tomu drobný krok schází, i když více na straně možností než schopností. Schatzberg pravděpodobně patřil en do této krátké doby a v jiné podmínky nenašel. Splnil historickou roli a odporoučel se. Naštěstí nemusel jako ceněný fotograf donekonečna rozmělňovat sám sebe ve filmovém průmyslu... (MFFKV 2013) (01.11.2013)

Bože, tak to byl strašný film, tak realistický, tam tvrdý a temný. Dokonalý Al Pacino, zkraje švihák a mazel...myslím, byť tu zkušenost naštěstí nemám, že se tvůrcům podařilo jedinečně zobrazit tu beznaděj a prázdno, kdy se vše smrskne na jedinou potřebu - jak si obstarat další dávku, jak se dostat do rauše...Naděje tu není. Ještě že takových filmů není mnoho, budu dlouho sbírat síly na něco podobného, a to jsem se jen dívala.... (04.07.2012)

Depresivní, syrový příběh bez jakékoliv doprovodné hudby, kamerových filtrů nebo významných zvratů. Film, kde si ani nevzpomenete, že Al Pacino je dnes ten uznávaný herec, že proslul hlavně díky rolím vysoce postavených mafiánů. V "Panice v Needle Parku" je totiž tak neobvykle dokumentární, nevybočující a přitom strhující, obyčejný a přitom zapamatovatelný, že z počátečního "Je to fajn kluk" brzy přejdete na "Nenávidím toho zkurvenýho bastarda". Neznám zas tolik filmů zabývajících se drogami, abych mohla porovnávat či srovnávat, znám ale jednu knihu, která má i přes lehce odlišnou příběhovou linii úplně stejný dopad a efekt na vaše podvědomí. My děti ze stanice ZOO. (03.04.2008)

Věřim tomu, že v 70. letech to byl asi velice šokující a odvážnej film. Ale já jsem zvyklej na to, že postavy ve feťáckejch filmech dělaj daleko horší věci, dopadnou daleko hůř a je to všechno daleko hnusnější a beznadějnější. Tady postavy prostě tak nějak vesele fetujou a profetujou se až k takovýmu nicneříkajícímu konci. Proměna Helen z obyčejný holky na smažku a prostitutku je možná smutná, ale to je asi tak všechno. Postava Bobbyho je od samýho začátku na přesdržku a nic dobrýho jsem mu ani nepřál. Navíc je to vyprávěný dost zkratkovitě, takže máte pocit, že když třeba Bobbyho zavřeli do vězení, tak se tam šel asi jenom osprchovat a druhej den ho zase pustili. Ve filmu se občas najde nějaká silnější scéna, povedlo se přenést na obrazovku tu atmosféru špinavýho New Yorku a nejrůznějších feťáckejch doupat, herecký výkony jsou taky na docela slušný úrovni, ale jako celek to prostě v dnešní době už nějak nemá sílu. 50% (16.05.2018)

Líbilo se mi toho hodně. Věrné podání ubohého života, až dokumentární popis drogové situace (na daném místě v daném čase), zmiňované nerozostřené vpichy, odporná hlavní herečka (holky feťačky jsou vždycky odpornější než klucí, dobře zahrané), bezvýchodnost situace. Téměř takhle by podle mě měly filmy o drogách vypadat. Na plné hodnocení však chybí nějaká přidaná hodnota. (85%) (06.07.2013)