Faunovo velmi pozdní odpoledne

Příběh stárnoucího donchuana mě bavil po letech snad ještě více. Snímek samozřejmě stojí na kreacích Leoše Suchařípy, ale zde funguje naprosto všechno. Výtvarný vklad Ester Krumbachové (obrazové koláže a hrátky s listím připomenou Sedmikrásky), Stivínovo jamování i neklidná kamera Jana Malíře (poznávací to znamení většiny filmů Chytilové). Jak ten čas letí...a koberce mraků se ženou nad Prahou... A snad i více než dříve jsem si uvědomil, že v druhém plánu vzdává režisérka hold milované Praze (stvrzeno v Neklidném srdci Evropy). Panorama, domy, uličky, zákoutí, parky, Hrad, Nerudovka, Malostranská, zámecké schody... Humor střídá smutek, podzim života je neúprosný. Vrcholná scéna se smrtí je komická a děsuplná současně. Tam protiklady splynou v jeden obrovský oxymóron. Dívky, ženy, módní kreace (na ty logicky Chytilová nezapomínala). A nelze zapomenout na drsné promluvy o světě a společnosti, o tom, že jedinou jistotou v životě je SMRT. Ve své době rozhodně provokativní film o společnosti, svobodě, možnostech a nemožnostech dokáže oslovit i dnes. Ale, ale dnešní nepřipravený divák rozmazlený hollywoodskými prefabrikáty Chytilové absurdní podobenství zřejmě nepřijme... (13.03.2014)

Dlouho jsem chtěl tento film vidět, až se mi to konečně splnilo. FAUNOVO POZDNÍ ODPOLEDNE je hereckou one man show - Suchařípovo živelné herectví je ohromující a strhává pozornost zcela na sebe. Už jenom kvůli němu stojí tento film za vidění - a třeba i kvůli krásným kulisám staré Prahy a působivé umělecké výpovědi, která je zde obsažená. Po zhlédnutí jsem si uvědomil, že tento film je mimo jiné skvělým dokladem toho, že ke vzniku dobrého filmu není potřeba astronomický rozpočet ani bombastické efekty. Stačí chytrý scénář, kvalitní obsazení a schopné režijní vedení, jako v tomto případě, a výsledek je nesmírně zajímavý - a v tomto případě skoro až nadčasový, protože tento film po mém soudu téměř nezestárnul a neztrácí na aktuální platnosti. Myslím, že tento film ve mně bude ještě dlouho doznívat a hodně nad ním budu přemýšlet. (14.02.2014)

Je mnoho ľudí, ktorí Věru Chytilovú považujú za výnimočnú umelkyňu. Ja tento ich názor rešpektujem, ale rozhodne ho s nimi nezdieľam. Mne sa jej tvorba nikdy nepáčila. Pre mňa to vždy bola šialená feministická ježibaba, ktorá točí samé absurdné sračky. V roku 1983 zrežírovala film "Faunovo velmi pozdní odpoledne". Nemá to ani hlavu, ani pätu. Kamera, scenár, strih, hudba, réžia všetko to stojí za hovno. No a ku tomu všetkému ma ešte aj ten šeredný Leoš Sachařípa s tým svojim afektovaným ŕŕŕ vytáčal takmer do nepríčetnosti. * (07.02.2019)

Zhruba před 10 lety jsem tento film viděl a hodil do odpadu. Úplně jsem na to zapomněl, takže když šel teď v televizi, tak jsem se podíval. Po pár minutách mi došlo, že to vlastně už znám, ale dal jsem tomu druhou šanci. Nevim, jestli je to tim, že jsem teď o těch 10 let starší, nebo jsem na to tehdy nebyl jaksi naladěnej, ale tentokrát mi to zase až tak úplně špatný nepřišlo. Leoš Suchařípa mě tentokrát docela bavil a navíc mi ta jeho postava trochu připomínala mýho souseda. Jak je u Chytilový zvykem, tak je to celý takový divný a chaoticky natočený, ale dalo se to dokoukat. Jinak některý ty (ne)herečky ve vedlejších rolích byly opravdu tragický. (29.06.2020)

Spousta skvělých herců vedlejších rolí se nikdy nedočkala velké, neřkuli titulní role. Namátkou Karel Augusta, Ferdinand Krůta, Oldřich Vlach a mnoho dalších. Leoši Suchařípovi se to podařilo hned u velké Věry Chytilové a zhostil se své šance náramně. A ruku na srdce přítomní pánové! Tohle blbnutí, když chlapovi ujíždí poslední vlak může potkat většinu z nás, stejně jako zánět prostaty. :) (04.05.2008)