Dlouhé dopoledne

Krátké, ale úderné a dostatečně vypovídající o tehdejší komunistické moci 50. let. Větší právní úlevy byly možné poprvé až při rehabilitacích v r. 1960. Ačkoliv jsem herectví pana Moučky a Valy nikdy nevyhledávala, tady jim jejich role opravdu velmi sedly. Všichni herci v cele byli výborní, i mladý Štěpnička. A jak píše mchnk, hudba je taky moc zajímavá. Zázrak, že se tato perla šedesátých let uchovala, jistě díky pár osvíceným lidem. V 70. letech už neměla šanci být někde prezentována. (01.03.2020)

Další z odvážných filmů šedesátých let, poukazující formou komorního vězeňského dramatu na pokřivenou ideologii socializmu. Jaroslav Moučka, překvapivě v pozici politického vězně, hezky a přesvědčivě naplňuje svou roli, stejně jako naši ostatní skvělí herci. Vypjaté chvíle tohoto trpkého příběhu zlehčuje alespoň komická tupost věznitelů. Nic méně, můj malý obdiv formě totalitního vězeňství, který by dnešní delikventi potřebovali jako sůl. (09.12.2013)

Film vykresluje profily a charaktery několika lidí, kteří se sešli ve věznici v 50. letech minulého století. Hlavní postavou je bývalý sedlák, nyní kulak a třídní nepřítel, který údajně zatajil půdu, na níž hospodařil. Má proběhnout jeho odvolací soud, proto je z Jáchymova, kde seděl už 8 let, přemístěn do normální věznice. Setkává se zde se čtyřmi dalšími vězni, s dozorci, s ředitelem věznice a nakonec i se soudcem, který soudil jeho proces. Jak film dopadl, je asi mnohým jasné. (22.03.2020)

,,No tak Koval, buďte statečnej ! '' ---- Na Jaroslava Moučku, věrného podporovatele KSČ a jeho alter ego soudruha Pláteníka můžete mít názor jakýkoliv, ale jedno se mu nesmí upřít. Hrát uměl. A zahrál cokoliv naprosto přesvědčivě. A ačkoliv myšlence komunismu věřil, ctí jej, že se v padesátých letech rozešel s bratrem vyšetřovatelem to u STB. V tomto vězeňském dramatu si kupodivu nezahrál žádného ze soudruhů, ale kulaka Kovala. Je s podivem, že on zrovna tuto roli přijal a snad to bylo tím všeobecným uvolněním jara 1968. Je logické, že po okupaci šel tento film hned do trezoru. Padesátá léta sice byla v těch šedesátých odsouzena, leckdo byl rehabilotován či dokonce propuštěn z vězení, ale všechno spíše potichu, protože to vše ukazovalo na stranu. Ta byla dále u moci a nechtěla nějaké rozruchy. A tak tento film mi lehce připomínul Audienci Václava Havla ve své absurditě, kdy vlastně soudce v podstatě žádá pochopení a odpuštění od odsouzeného pro své klidné svědomí... Herecké výkony všech byly na jedničku a nejvíce se mi líbil právě Moučka v roli sedláka Josefa Kovala, který prostě musí pochopit, že se tím, že vlastnil 11 ha pole vzepřel dějinám... Dávám za 5 ešusů na celu . Skvělé, doporučuji vidět. * * * * * (25.10.2020)

"Ale Koval, Vy přece víte, proč sedíte..." Několikaleté čekání na pár minut, aneb výsměch do tváře pomocí byrokratického systému budovatelů, kteří jdou kupředu, zpátky ni krok. Já si myslím, že role J. Moučkovi sedla, přesně takto si představuji režimem sklíčeného hospodáře. Úlisný předseda soudu v podání J. Přeučila, to podtrhuje a Jiří Vala jako náčelník věznice dolaďuje. Dokonalý demonstrativní snímek, který neměl v nastávající době šanci k životu, naštěstí se dochoval. Velká škoda, že v titulcích není uveden autor hudby, která je neskutečně nadčasová. (24.05.2013)