Jmenuji se Sam

Sean Penn je herec, kterého si nemůžete v žádném případě zaškatulkovat - co role to bonbónek a nezapomenutelný zážitek. Tak přesvědčivě zahrát zpomaneleného člověka jsem naposledy viděla Dustina Hoffmana. Michelle Pfeiffer tady spíše sekundovala, ale jak někdo řekl: "nejsou malé role, jsou jen malí herci" , a to M.F. určitě není. Film se snaží dojmout, zahrát nám na city a ukázat, že každy člověk má svou cenu, svým typicky americkým způsobem, ale podařilo se. Krásný příběh, krásní lidé... (11.02.2006)

Ve filmu Tropická bouře Robert Downey jr. vysvětluje, že herec nemůže hrát 100% mentála jinak nedostane Oskara. Škoda, že to nevěděl i Sean Penn. Citově vydírací drama o muži, kterému chtějí sebrat dceru kvůli tomu, že by nebyl schopný se o ní postarat a jedinou pomoc najde v právničce Michelle Pfeiffer, která se sice nezabývá případy ze kterých nekoukají pořádný prachy ale znáte to. Žádný zázrak se nekoná ale jedno shlédnutí neublíží. (16.06.2007)

Jedna hvězda za Beatles, druhá hvězda za Beatles a třetí hvězda... taky za Beatles. Oukej, ať nežeru, film to není špatný, ale tohle citový vydírání na úrovni čtenářů Řiťmusu života a diváků TV Nova mi je prostě proti srsti, o to spíš, že tu měl rejža k dispozici herce ražení Seana Penna a Michelle Pfeiffer, pak je docela blbý, když je tu všechny válcuje šestiletá Dakota. Do filmu jsem tak šel jen přes soundtrack, přezpívané Beatlovské songy (Pearljamský Eddie Wedder bestofní) mi teď hrajou furdokola :-) (Každopádně dabing Josefa Cardy Retardy retardovanému Samovi (Penn) dává novej rozměr :-)). (23.10.2014)

Samova právnička zanedbávající kvůli kariéře svého syna však znamená už vyložené klišé, byť je ve spolehlivém podání Michelle Pfeifferové mile potrhlá a kouzelně zhnusená, kdykoli se od retardovaného klienta štítivě odtahuje. Dle pravidel bylo samozřejmě nutné najít dvě bytosti z rozdílných planet - aby pak z jejich střetu vytryskl humor a vzájemné obohacování. Humoru se daří líp a groteskní tón přináší i k soudu, když Sam, vznětlivý jako dítě, při každé formální námitce tahá advokátku za rukáv: „Asi máte přestat!“ Podobně vyskakují i jeho postižení přátelé: „Pozor na pusu, ta paní si všecko píše!“ Ale soud je jen epickým obalem pro Samovu osobnost, kterou Penn úžasně kreslí ve zlomcích každodennosti. Pečlivě rovná sáčky s cukrem podle barev a hrnky podle oušek v bistru, kde pracuje; pečlivě krmí dítě poté, co jeho matka uteče hned po porodu, a časový rozvrh dodržuje, jak mu poradili, podle televizních programů. Když dcerka začne klást zvídavá dětská „proč“, odpovídá stejně dětinsky, a je-li postaven před složitější problém, pomáhá si příměry z osudů Beatles. Vzbuzuje soucítění, ale ne soucit, něhu, ale ne útrpnost. Na známé půdě si poradí, ač třeba při placení počítá nekonečně dlouho, o ulici dál je už ztracen. Omezí to výchovu dítěte, jež musí převzít vůdčí roli? (16.06.2020)

Velice milej film, u kterého jsem se bál ještě mnohem emotivnějšího konce. Sean Penn hraje jako o život a Oscaru se nelze ani divit. Ukazuje jak je současná společnost špatná/zlá. Akorát mi to přišlo trošku zbytečně roztahovaný. Ani to na mě nepusobilo jako takový citový vydírání, jsem od tvůrců zvyklej na horší kousky. (14.01.2011)