Pasti, pasti, pastičky

A přeci je to pořád stará dobrá Chytilová - morální nekompromisnost, těkavost a vizuální nervozita, nadsázka a mísící se stylizace, snaha o aktuální společenský přesah... Pasti, pasti pastičky mají velmi blízko tragikomedii Kopytem sem, kopytem tam i co se týče atypicky "bohémského" a rozvlátého zobrazení světa novodobých podnikatelů napojených na vysoké politiky i propojení motivu sexuality se zodpovědností a krutým trestem. Přesto je motiv msty a jejího zničujícího vlivu na všechny zúčastněné (včetně mstitelky) stále více rozmělňován v průhledné politické satiře s řadou nepříliš životných karikatur (např. naprosto nevěrohodný manžel hrdinky prosazující se jako ekologický aktivista a vyděrač, vlezlá novinářka) a vyvrcholení na meetingu, v němž už není hrdinka ničím než pološílenou hysterkou není již výrazným morálním apelem, na jaký jsme u režisérky zvyklí. Naopak vše staví tak trochu na hlavu, topí se v nerozhodnosti a východisko nachází v násilném utnutí děje, které ani žádný ortel ani rozuzlení pro zúčastněné nenachází. Film tudíž od samotného provedení pomsty stále více tápe, vypomáhá si několika momenty, které se spíše hodí do přízemní situační komedie a jako by si sám s morálním hodnocením postav nevěděl rady. Především díky kreacím dvojice Hanák-Donutil neustále baví, avšak zmítání jejich postav v křečovitě sestaveném mumraji rozhodně nevede k naplňujícímu a přesvědčivému zážitku. (03.10.2013)

Chytilovej režijný rukopis tu je zreteľne poznať, ale samozrejme ten neskorší, nie ten "novovlnný". Film, ktorý je síce nadčasový, pretože rozpráva o veciach o ktorých rozpráva, na druhú stranu ale tak zasadený do svojej doby, že z neho až príliš trčí zdvihnutý ukazovák/prostredník a ešte niečo iné....Chlapi a politici sú svine, ženy častokrát tiež, každému ide najmä o kariéru, o zneužívanie moci, atď. Áno, všetci sme raz a navždy v pasci v akomkoľvek zmysle tohto slova a bezpochyby všetky tieto zmysly mala aj Chytilová na mysli....hm, to sa aj rýmuje... (23.11.2016)

Snímek mě nějak zvlášť nenadchl. Je to prostě klasicky natočená záležitost, tolik typická pro Česko let devadesátých. Časem možná získá tím, že bude ukazovat, jak hezké to tu ještě bylo, kdy se kradlo v malém. Ano, říkám v malém, byť se to tak hned nejeví. Ovšem silnou stránkou filmu je samozřejmě ta delikátní zápletka i její rozuzlení. Předpokládám, že se na to s chutí podívám někdy znovu. Ano, s takovou chutí, s jakou jeden aktér požral varlata druhému aktérovi. Berme tento film jako neoficiální předlohu k americkému snímku Plivu na váš hrob. (26.03.2013)

Hlavní poselství filmu, že chlapi jsou jen nadržená prasata, která si zaslouží vykastrovat, jsem samozřejmě pochopil už z první rádoby metaforické scény, která mi však značně znechutila další sledování. Slušné herecké obsazení táhne celou dobu tento chaotický blábol z velkého průseru, ale jedno Chytilové upřít nelze. Jen ona je schopná natočit znásilnění takovým způsobem, že se u něho člověk ještě zasměje. (31.07.2011)

Nedávno jsem na jednom internetovém blogu četla velmi zajímavý dopis, který se týkal právě tohoto filmu paní Věry Chytilové, proto jsem musela reagovat. Napsali ho jistí manželé z Prahy. Režisérku napadli velmi emotivním způsobem. Byli z filmu znechuceni a zklamáni. To je samozřejmě věcí jejich vkusu. Každému se líbí něco jiného. Nemuseli na film chodit. Mohli si klidně vybrat úplně jiný film a nebo sedět doma a udělat si hezký večer jinak. Teď budu citovat pana Jana, který napsal: jsem opravdu zděšen, jak bezohledné některé dnešní ženy mohou být, jak se chovají k mužům, jako by neměli duši. Dokáže autorka pochopit, jak zraňující může takový odporný film být třeba pro citlivého a mladého chlapce? Kde je láska, soucit, odpuštění. Je mi naprosto nepochopitelné. Dál pana Jana citovat nebudu, protože se zaměřil ve svém dopisu jen na určitou část filmu, ale měl si uvědomit, že to byl následek nebo důsledek, jak chcete, trestného činu. Jenže on obhajoval muže, co to provedli. Vůbec nemyslel na fakt, jaký bude mít znásilnění dopad na mladou ženu, jak to dopadne s její psychikou. Ta si to v sobě nese po celý život a nikdy na to nezapomene. Pro některé lidi je znásilnění stále velké tabu, které by se ve filmech nemělo objevovat. Pak by také měli přestat číst noviny a večer se dívat na zprávy. Podle pana Jana jsou mladí chlapci přecitlivělá stvoření, která si z filmu odnesou pouze traumatizující zážitek. Ale už ho nezajímá, že nějaký magor se vrhne na holku a pak ji někde znásilní. Jako by se to ani nestalo. Zřejmě to znásilnění měla nechat plavat a dělat, že se vlastně nic nestalo. Paní režisérka má velmi osobitý pohled na život a její rukopis je nepřehlédnutelný. Její vidění světa je až sžíravě ironizující a to některým lidem na ní vadí. Mě vůbec nevadí, že si vybírá kontroverzní témata pro své filmy. Jsou to přece témata ze života. Tak ať se jim věnuje klidně dál. (12.09.2008)