Pasti, pasti, pastičky

Ježiš to byla sračka. Něco tak nudnýho jsem už dlouho neviděl. Chytilový režie je naprosto debilní a nudná ostatně jako celej film. Jediná chvíle kdy jsem se zasmál když se na scéně objevil Lasica s tou jeho debilní parukou. Všichni tam hrajou špatně, až na Donutila kterej je famózní. A za něj je taky ta jedna hvězdička. (22.12.2005)

Výjimečnost Věry Chytilové je podle mě v tom, že zatímco většina českých režisérů se snaží diváky sdružovat, tmelit a konejšit, ona chce všechny rozhádat. Úplně klidně natočí posměšnou grotesku o dvou machistických prasatech, která znásilní ženu a ta je na oplátku vykastruje. Ten film má daleko k řemeslné dokonalosti, není vůbec názorově vyvážený atd., ale taky se o to vůbec nesnaží. Chytilová nechce diskutovat, nechce předkládat věcné argumenty, není korektní. Je to rázná - někdo by řekl hysterická - rozhněvaná žena, která každým filmem cosi nepříjemného zakřičí a s uspokojením pak sleduje nadílku polemik, kterou tím vyvolala. Pastičky jsou - stejně jako Hra o jablko - film jednostranně zaměřený proti mužům: Tvrdí, že muži jsou sobecká, sebestředná, sexem posedlá zvířata, neschopná přijímat odpovědnost. Efekt filmu je účinný: ženy jsou režisérce vděčné, že tak břitce řekla něco, čeho by se samy neodvážily a sama nese na svých bedrech následky v podobě odsouzení od - a to je zajímavé - jiných žen. Všimněte si totiž, že Chytilovou nejhlasitěji kritizují vesměs zase ženy. Muži jsou extrémismem toho filmu dotčeni, protože vědí, že takoví nejsou, ale aby to dokázali, musejí zatnout zuby a předstírat, že kritiku "takových" vpodstatě vítají. No a mazaná režisérka se neviditelně směje za svými tmavými brýlemi, protože i zcela průměrným filmem dosáhla toho, co chtěla. 60% (05.09.2006)

Ano tleskám, skutečně velmi silný a originální námět. No nic proti tomu, ovšem samotné provedení je dohnáno až do takové krajnosti, že se může třeba náhodnému kolemjdoucímu udělat nevolno, a to bych řekl, že asi není dobře. Právě pod tímto druhem filmu si já představuji ten nejpokleslejší humor té nejspodnější cenové kategorie. Smutné na tom bohužel také je, že se z typu takovýchto snímků po revoluci stal jakýsi nový tuzemský kinematografický folklor. Jedná se zde o naprosto vulgární humor zabalený do panenského roucha feminismu. Tento humor tak či tak je poté samozřejmě už násilný. Tomáš Hanák a Miroslav Donutil možná působí komicky ve svých samčích úlohách, to beru, ale znásilňují tím zde akorát sami sebe jako samostatné herecké existence. Paní režiserka Věra Chytilová je zajisté naprosto suverénní dáma, která se zničím, abyste věděli, jen tak nepáře. Já nechci být přehnaně kritický, ale přesto myslím, že to poté podle toho také tak vypadá. Tento film bych se osobně nanejvýš odvážil promítnout opilým navracejícím se účastníkům zájezdu od Jaderského moře. Proboha tohle snad nemůže zkousnout ani nefalšovaný recidivista. (02.12.2011)

Naprosto nechápu většinu hodnocení a komentářů. Ten film je skvělý (a hezky ponurý), akorát ho člověk musí brát trochu s nadsázkou a je fakt, že je to zřejmě pro spoustu lidí při tak vážném tématu obtížné. Ale proč vlastně? Podle mne jde o hlavně to, že se nedokážou přenést přes to, že se prostě některé filmy nedají zařadit, tohle není drama, ani komedie, ani tragikomedie, je to prostě film Věry Chytilové(a i to vlastně je už trochu škatule, že) a je mu jedno, že místy nedrží pohromadě. Já jsem se bavila (Donutil na konci: „Vás jsem asi taky znásilnil!“). (03.01.2008)

"Pasti, pasti, pastičky... v kabrio do broskvičky, když nepozván vnikáš, bolestí pak kníkáš! Sexuální pazdrát, nyní pouhý kastrát." Ano, ano... kopytem sem, kopytem tam se nevyplácí a už vůbec ne se zvěrolékařkou, odbornicí na kastrování sudokopytníků všeho druhu, i těch dvounohých. Ale chlapi jsou holt čuňata (čili sudokopytníci) a Tomáš Hanák vlastně k činu Donutila donutil, ačkoli tento náš známý  bandita, kdysi chlapec jako lusk, dnes už jen buclatý obšourník, původně ani prznit nechtěl. Jinak, cesta s ešusy na autobus byla sama o sobě na Českého Lva (dvouocasého?). Onen skutečný kriminální případ si pamatuju z novin, tak mě zajímalo, jak se Zuzana Stivínová popere se svojí postavou. Zvládla to na čtyři koule, resp. čtyři hvězdičky, ovšem zbytek filmu, s lacinými pokusy o náhled do „vyšších sfér“ i jinam, už byl slabý a nudný průměr. Škoda. Zhruba až do onoho nedopatření s ledničkou a "ledvinkami" :-)) film vypadal, že by MOHL MÍT KOULE. (27.05.2020)