Pasti, pasti, pastičky

1. Ač se to nezdá, film je pádným argumentem pro teorii převtělování. Ty desítky a stovky prasátek a jiných tvorů, co ta zvěrolékařka vesele a bez umrtvení kastrovala, se jí přišly pomstít v Hanákově a Donutilově podobě. A protože byli prasata v minulých životech, nelze se divit, že byli prasata i v současném životě a ta pomsta podle toho vypadala. 2. Paradoxem je, že se ve filmu mihl i Cimický. A to bohužel ne v roli kastrovaného, ale toho, co dává kastrovanému útěchu a dobré rady. Doufejme, že si tu útěchu a dobré rady dobře zapamatoval, neboť vzhledem ke svým činům a potvrzené teorii převtělování, viz výše, je bude v příštím životě potřebovat. 3. Film srazil poněkud rozpadlý konec. Orámovaný Čtvrtníčkovou lacinou větou "no to je teda soda" a Donutilovou rádobyvtipnou chvílí, kdy mluvil vysokým kastrátským hlasem. Vsadím se, že si to prosadil do filmu sám, dost to odpovídá jeho smyslu pro humor. (22.11.2023)

Jak to děláš? Takhle ji nepřeřízneš. Musíš zespoda... Pastičky jsou s odstupem dvaceti let mimo jiné dokumentem o ryze české sbližování autorské kinematografie s neohrabanými pokusy vyrábět filmy čistě pro prachy. O tomto procesu je požitek z tohoto filmu (a většiny filmů bohyně české filmové tvorby z devadesátých let) především. Věra Chytilová točí na jakýsi podezřelý filmový materiál jednu ze svých polo-vážných, polo-komických, nevyhnutelně tragických podobenství o mužích a ženách. Feministický film sycený mužským smyslem pro legraci ze znásilnění, rozkročený mezi Donutilovo jednorozměrné šaškování a milé ochotničení Tomáše Hanáka, předčasně odrovnaného fauna, který už prostě nechce. Na chvostu nesourodé společenství komiček, charakterních hereček a hejno hus, v duchu nevyřčeného přiznání Chytilové, že muži jsou sice špatní, ale na rozdíl od žen alespoň zajímaví a vtipní. Do toho odkudsi zpoza opony proniká product placement [Mattoni atd.], parodie na product placement [Bachovy koule], laciná komunální satira, smělé úkroky k novácké grotesce a camea pro Černocha a Čtvrtníčka. Film, který má koule, chce se napsat. Z časů, kdy bylo možné všechno. To, že ve výsledku film nedrží tvar, je známkou punku, puncem nevinnosti v éře, která nevinnost umožnila: staré kurvy byly (na čas) ze hry a ty nové ještě nedržely kormidlo dost pevně. Co se nechvěje, není pevné. To byla soda... (02.02.2019)

Celkem v pohode film, jehoz jedinej problem je slabsi scenar a zbytecna delka. Prvni hodinka je fakt fajn, Hanak i Donutil jsou dokonaly, dialogy jsou vtipny a sem tam padne naka vostra hlaska. Jenze pak film uvizne na mrtvym bode a do konce filmu se tam postavy jen tak motaj a nic moc se nedeje, navic samotnej konec je krapet divnej. Nicmene i v tech nejslabsich chvilkach zachranujou film herci, takze to na ty 4* bude. (11.11.2007)

Ježiš to byla sračka. Něco tak nudnýho jsem už dlouho neviděl. Chytilový režie je naprosto debilní a nudná ostatně jako celej film. Jediná chvíle kdy jsem se zasmál když se na scéně objevil Lasica s tou jeho debilní parukou. Všichni tam hrajou špatně, až na Donutila kterej je famózní. A za něj je taky ta jedna hvězdička. (22.12.2005)

Vědomí, že Chytilová se snaží některé vlastnosti mužů nejen zkritizovat, ale i zasměšnit, mi umožnilo nahlížet na přehrávané Hanákovo drsňáctví a uslintané Donutilovo rádobydůležité pablbství, jako na poměrně adekvátní prostředky. Proč ji za to hanět, když v samé podstatě tyto vlastnosti jsou směšné, byť nejenom směšné. "Seš jízlivej jak Chytilová," mělo by se mezi lidem říkat. Na druhou stranu s sebou ono zesměšnění přineslo i určité pokřivení a odchylku od reálnosti, které filmu, společně s některými estrádními, významem málo nosnými, byť i vtipnými vložkami (Vávrovi je zle, Čtvrtníček policajtem), jen berou. Slabé ***. (18.02.2009)