Jak básníci neztrácejí naději

Vždyť i střední věk může mít svůj půvab, tak proč je z toho taková postpubertální trapárna? Taková kliše, co tam řeší ti dva a hlavně jak.....Kořínková hází manželovy krámy z balkonu, Brodská za dveřmi slyší, co nemá - to je opravdu "originélní". Na jednu vtipnou glosu připadá deset trapných - učitelova senilita, spolužačka na ministerstvu a její "know-how", kondolence smutečních hostů (to snad bylo ze všeho nejtrapnější)....A nakonec ředitel nemocnice, který nemůže najít zbouchnutou lékárnici ?!? Pokud by měl život, tak poeticky a mile našlápnutý v prvním díle, takhle sestupnou tendenci, tak to se teda máme na co těšit. (18.11.2004)

Lehce nahořklé, jen místy úsměvné a doufejme, že poslední, pokračování „básníků“ trpí řídkým obsahem, který je zejména v první půli téměř k nepřežití, hustým zalidněním spoustou zcela zbytečných postav, odbytým scénářem a přemírou prázdných scén a odboček, které jsou pro příběh zcela postradatelné a soudný filmař by je ve střižně okamžitě vyházel. Sem tam se objeví vtípek, který pobaví ("Normální taxa, otec u porodu“), ale jinak působí poslední „básníci“ stejně unaveně a prázdně jako hlavní postava. A Mareš jako mladý arogantní blbec (což zřejmě ani nemusel moc hrát) vyhrožující stávkou, působil jako zajímavá paralela k aktuální „odchodové“ revoltě doktorů. (28.01.2011)

Dávno to mělo skončit...nejlíp třetím dílem. Nefunguje posunutí do kapitalistického Česka plného podnikatelů a oportunistů, nefungují omílané vtipy, nefungují nové postavy a bohužel nefungují ani ty staré a jejich interakce mezi nimi. Osud básníka Štěpána je zpečetěn. Hrozná nuda a nevkus, ze kterého si pamatuju tři věci - Tetu, Mazdu a Starobrno. (01.11.2014)

Mně se to nelíbilo hlavně co se týká děje. To, že se tam aspoň dvacetkrát zmiňovali tak otřesným způsobem o Starobrnu, Mazdě, Drogerii Teta, Welle a Primeros (plus možná ještě něco, co jsem neviděl a myslím, že na jedné polici jsem tam zahlídl i kosmetiku Avon) neřešim, i když je pravda, že tu loženou reklamu mohli udělat něčim jiným, než půltunovým bucharem. Zajímavý, že u nás je to vždycky tak na očích (možná ne všecko, ale většina). V cizích filmech si toho sice občas taky všimnu, ale když už, jako kdyby to tam patřilo (viz třeba Trosečník s Tomem Hanksem), neřeknu si jaká je to trapárna! No nic, řekl jsem, že tohle nechám bejt. Ale co se týká děje, už dlouho jsem neviděl zmršenější film (kromě Troškových Kameňáků). I čtyřka se mi líbila mnohem víc, než tohle. (SPOILER) Nejen že jsem si opět říkal, že "pan doktor má sakra velký srdce", ale ještě jsem si taky říkal, že život jako on bych chtěl mít taky. Když mu o něco jde, vysype nějakou hovadinu, ostatní uchazeči se na to vybodnou a má to. A když se nedaří? Není třeba věšet hlavu, když se něco hned nedaří jak jsem původně plánoval, kašlu na to a vrátím se zase dělat toho malýho človíčka bez špetky odpovědnosti, kterej mi tak jde. A ještě jedna taková věc. Myslím, že Leoš Mareš neumí hrát. A měl by tuhle dráhu rychlovsky opustit, protože podle mě diváky spíš odradí (pokud to jsou soudně uvažující individuality a ne banda vřeštících holek). Jo, ještě jedna věc mi tam hodně vadila a to jak se v každým dílu objevují další a další lidé z jeho minulosti, kteří jsou úspěšní a za vodou a je jim hej, tedy kromě těch zemřelých. Abych zakončil citací z filmu, po shlédnutí tohoto snímku si připadáte jako po transplantaci mozku. A upřímně se docela divím, že jsem mu ty dvě hvězdičky vůbec dal, protože posledních šedesát minut jsem toužebně koukal na hodiny a odpočítával málem vteřiny do konce. A že byly zatraceně dlouhý. Jen by mě zajímalo, jestli rejža a scénárista plánují pokračovat až do důchodu. Už bych pro ně měl i název: Jak básníkům utíká moč mezi prsty (02.03.2006)

Nezasmál jsem se ani jednou, a dokonce mi ani nepřišlo, že by to ode mě (od diváka) tvůrci vyžadovali. A nebo mi unikl fakt, že tenhle film prostě není komedie. Ale není to ani drama, thriller, akční film, nic. Je to jen nemastný neslaný přírůstek do už tak nemastné neslavné rodiny přírůstků dřív (asi) zajímavé série. Možná až mi bude čtyřicet, tak si budu říkat - Dušan Klein skutečně vystihl mou situaci. Dnes si ale říkám, že by bylo hezké, kdyby Klein s Křížem natočili film o něčem úplně jiném, pokud možno s nějakým jiným hrdinou. Tohle nikam nevede. (01.03.2007)