Jak básníci neztrácejí naději

Na začátku, při scéně ze sanitky, jsem se trochu lekl, jestli se tvůrci nenechali inspirovat úspěchem Kameňáku. Obavy se naštěstí brzy rozpýlily. Prvním dílům se film sice nevyrovná, ale rozhodně je to důstojnější konec série, než byl ten minulý. Jen bych z filmu vystříhal pár přebytečných vedlejších linií a figurek. (05.02.2004)

Ach jo, zase česká komedie, která upoceně nuceným způsobem reflektuje dobu. Kde jsou ty časy, kdy se komedie smály životu a nebyly jen o tom, že se život směje nám? V 21.století bylo takových jako šafránků.. Kdyby se poslední pojednání o poetickém sexuálním loudilovi scvrklo do třicetisekundové reklamy, v níž by moje Teta v Mazdě popíjela Starobrno, svět by o nic (krom dalších vyčpělých Básníků) nepřišel.. (08.04.2013)

Jojo, je to tak. Tohle už fakt je děs a nuda. Pavel Kříž už nemůže těžit ze své nevinné tvářičky a neustály vytahování starejch postav z předchozích dílů smrdí zoufalstvím. Moc humoru se tady nenajde, básnicky to už taky nemá tu atmosféru, seč se snaží napodobit to stejným způsobem, jak dřív (novej objekt na balení, nájezdy kamerou na obličej Posedlé za poslechu básně atd.). No, né že bych byl uplně znuděnej, ale nic jinyho v TV zrovna nebylo. A tož aspoň vim, o čem to je a to je tak všechno... (15.12.2014)

Dávno to mělo skončit...nejlíp třetím dílem. Nefunguje posunutí do kapitalistického Česka plného podnikatelů a oportunistů, nefungují omílané vtipy, nefungují nové postavy a bohužel nefungují ani ty staré a jejich interakce mezi nimi. Osud básníka Štěpána je zpečetěn. Hrozná nuda a nevkus, ze kterého si pamatuju tři věci - Tetu, Mazdu a Starobrno. (01.11.2014)

Už úvodní titulky ukázaly, o jak moc horší film Klein natočil. V retrospektivách nám připomenul, jak se Štěpán Šafránek pokoušel o romantické básničky v předešlých dílech (krom čtvrtého) pentalogie. A hnedle po nich se dozvídáme o smrti dobrosrdečné maminky a už jen kondolence směřované k hlavnímu představiteli jsou hloupé a nikterak vtipné. V prvních třech dílech jsme byli atakováni chytrým humorem, nadsázkou, nástrahami prvních, druhých.. lásek, vysokoškolských studií, života.. Ale pak roku devadesátého třetího laťka podstatně klesla a nyní chybí silný příběh, dialogy jsou nucené, neuhlazené, všechno jsme už jednou někde viděli a slyšeli. Jen poetické namlouvání má svoje kouzlo. Matásek a věčný poeta Kříž jsou příjemní, ale už to není přece jen ono, Brodská odvádí standard, Hrubešová je úžasná, Vaculík předvádí dokola stále stejně hloupou variaci, Badinková svůj překrásný úsměv, Kocurová prsa, Sklenaříková nic.. A další postavy jsou jen trapnými figurkami a ději příliš neprospívají. Právě děj je utahaný, nemá rytmus. Jediné, co zajisté potěší je hudba PANA Jaroslava Uhlíře. (08.01.2006)