Bolero

F.A. Brabec se skutečně snaží, ale jeho detektivní mozaika stojí a padá s obsazením, které je značně nevyvážené. Na jedné straně lahůdkový Martin Stropnický a Jiří Bartoška, na té druhé naprosto ostřesné obsazení mladých detektivů. Jakoby věk herců odrážel jejich herecké schopnosti (David Kraus v roli slizkého synka je v omladině výjimkou). Snímek tak drží především Brabcova kamera a mnohdy neotřelá (na český styl) režie. Třeba otáčivá kamera okola hlavních aktérů během jejich rozhovoru je zajímavým doplňkem, ale spíše než účelnou vložkou je nepodstatnou, avšak vizuálně efektní záležitostí. Hudba je velmi pěkná, ale nikterak rozsáhlá (využívá se defakto jeden jediný motiv). Příjemným překvapením je velmi dobře rozpracovaná detektivní zápletka a její postupné rozplétání. Vyhýbá se zbytečných chyb a postupné kroky jdou ruku v ruce s logikou. Zajímavé jsou taneční výstupy, které sice podtrhují jistý umělecký nádech, ale vprostřed filmu působí v detektivní zápletce dost rušivě. Tím nejpodstatnějším záporem celého filmu tak zůstává opravdu nevydařený casting. Naštěstí nemají mladí zas tolik prostoru a výsledný dojem je i přes jistou roztříštěnost vesměs pozitivní. (27.02.2004)

Brabec se snažil zachránit mizerný scénář kamerou, což je jeho parketa, jenže Bolero bohužel není Kytice a tenhle styl mu příliš nesednul. Výsledný efekt - zmatek, zkratkovitost, absence napětí (nebo čehokoliv jiného typického pro kriminálky, minimálně nějaký zápal vyšetřovatelů by se hodil, tady totiž vypadali jako, že se vysloveně nudí), nepřesvědčiví herci. Odfláknuté! (21.05.2007)

Absolutní katastrofa. Tak otřesnou záležitost už jsem dlouho neviděl. Absurdní dialogy ("Tak nevím, co je horší, jestli být matka oběti nebo vraha" při otírání prachu z nábytku), stupidní scénář (scénky jako "Tak kde je to číslo domu, kam jedeme? Jéé sudá čísla domů jsou naproti!"), postavy bez charakterizace (kdo je hlavní postava?), tempo filmu nulové. Hlavně že kameraman rádoby-režisér Brabec věnoval velkou péči rekonstrukci znásilnění, nad takovou prioritou bych se docela zamyslel. Hvězdné obsazení se sexy Polívkovou v čele nic nezachraňuje. (23.05.2007)

Dobrý námět, ale strašně fušersky zpracovaný. Podivně skákající děj, partička policajtů, která hrála, jako by se viděla poprvé v životě a každý mluvil jiným jazykem. Jediný Stropnický se to snažil zachránit, ale nikdo nereagoval. Zklamali mě Jan Kačer i Jiří Bartoška, kteří se filmem potáceli jako čerstvě probuzené zombie. Upocená štěťule Polívková, která sotva lapala po dechu, no comment. Celkový dojem - katastrofa. Hvězdičky získávají Martin Stropnický a David Kraus, kterým jediným jsem trochu uvěřila. (03.02.2014)

Na tenhle film mam takovou zajimavou vzpominku. V nasem kině se konala čerstvá městská premiéra a Bolero přišel osobně uvést pan F.A. Brabec s paní Brabcovou. Měli kratičký proslov a s přáním příjemného pokoukání a upozorněním, že po filmu bude následovat beseda, se odporoučeli do vedlejší restaurace na červené víno - podávají ho ve spec. keramickým džbánku připomínajícím květináč a vždycky, když ho přede mě postaví mám chuť do něj hodit pugét kopretin. Film ušel. Sice žádný zázrak, ale pobavil. Efáčka se vrátila do sálu s doměním, že budou debatovat s lidmi, ale k mému zděšení většina přítomných odcházela (včetně mě - musel jsem, nebyl čas) a to mě, jako člověka považujícího filmový průmysl za stěžejní a vážícího si každého tvůrce, mrzelo. Vstal jsem, sebral odvahu, vzal s sebou svou dnes už strašně bývalou přítelkyni a štrůdloval jsem si to směrem k Brabcům. Najednou jsem stál tváří v tvář FAB a stiskl mu ruku. Gratulace ho zřejmě potešila a na oslavu začal nenápadně svádět mojí horší polovičku (což jsem si vykompenzoval díky paní Brabcové). Tak to jen tak pro příště.... (30.01.2009)