Kameňák 2

nechapu proc se to nikomu nelibi.... Vim, z nejakeho umeleckeho hklediska je to hloupe a toporne herecke vykony to jen podtrhavaji, ale o to tady vubec nejde. Tady jde o to ze je to lidova komedie s lidovymi vtipy. Nekolik jsem jich neznal a hodne me to pobavilo, na prvni dil to sice nema a na Slunce seno uz vubec ne, ale presto je to prijemna komedie, ktera je na jedno dve shlednuti... Pak u vse znate a neni se cemu smat.... (30.06.2006)

Od zhlédnutí tohoto filmového skvostu již uplynula pěkná řádka let, ale dodnes mi není jasné, jak ta Kropáčková znásilnila celý policejní sbor. Opět to není tak špatné, jak zde nejeden bystrý ,,intelektuál" tvrdí. Film jsem viděl v mladším věku mockrát, protože jsem neměl moc jiných filmů. Opět se jedná o pohodový výcuc vtipů zařazených místo dialogů ve hraném filmu. Občas to vyjde, občas ne. 3* (10.05.2013)

Dadel díval se s dědečkem na Kameňák 2. Ani jeden z žertů nepřišel Dadelovi natolik žertovný, aby se mohl zasmáti. Dědeček, vzpomenuv si, že Dadel se i u Kameňáku 1 ani jedinkráte nezasmál, využil toho k následujícímu žertíku: "Dadeli", pravil sivý taškář se šelmovským úsměvem, "spočítal jsem, že ses u Kameňáku 2 smál desetkrát více nežli u Kameňáku 1". "Toho nemožno, dědečku", nedůvěřoval Dadel, "ani jedinkráte jsem se u Kameňáku 2 nezasmál, jak jste mohl takovéhoto výsledku dosíci?". Teprve když Dadel nalistoval v učebnici malou násobilku pro 1. stupeň měšť. školy, pochopil. (03.01.2005)

Kdybych to měl brát vážně, ze všech tří dílů je dvojka složená z nejlepších (ale taky nejprovařenějších) vtipů. Co ji činí úchvatnou je, že nemá absolutně nic jiného. Troška nejenže zcela resignoval na děj (což je samozřejmě zcela v duchu postmoderní kynematografyje a je to záslužný umělecký experiment), ale i na jakékoliv herecké výkony a logiku i v rámci jednotlivých scén. Kameňák - a to, jak teď mohu s čistým svědomím říci, platí pro celou sérii, - nesplní vůbec žádná divácká očekávání. Čímž se komedie, jejíž hodnotící zařazení se pohybuje někde mimo hranice latinské abecedy, posouvá k hranicím experimentu. Troškův výtvor už není žumpou, ale nepochopeným art experimentem, trošku ve stylu starého Eda Wooda. Proto mu nemohu nedat nejvyšší hodnocení. P. S. Nemůžeme za tak příšernou kvalitu filmu tak nějak kolektivně? Je složen z českých vtipů, které vytvářel český národ. Pokud jsou ty vtipy dementní, nesvědčí to ani tak o impotenci Troškově, ale o impotenci národní. (26.04.2009)

Nie, nenapíšem vám komentár, napíšem vám príbeh. Príbeh o dni, ktorý zmenil zmysel môjho života. Takže, začínam. V jeden pekný deň sme sa na Letní Filmové Škole rozhodli spolu s ďalším uctievačom vomit screenu - Sith lordom Cooperom - zájsť na projekciu nášho vytúženého filmu Kameňák 2. Keďže sa projekcia odohrávala v letnom kine a prišli sme neskoro, trávnik už bol zaplnený vyznávačmi "kamenného humoru", ktorí už netrpezlivo posedávali a čakali na film, ale najskôr i na príchod všeobecne obľúbeného režiséra Zdeňka Trošky. Ten dokonca kvôli LFŠ prerušil svoje natáčanie tretieho pokračovania a prišiel k nám priamo z Kameňákova. Konečne nastal ten vytúžený okamžik a na javisko prišiel ON. Uvádzačka najprv dlho a pútavo o Zdeňkovi hovorila, priam dopodrobna analyzovala jeho úžasné filmy a skvostný humor. V tom sa náhle rozpršalo a všetci vytiahli dáždniky. Keď sa pani uvádzačka spamätala z letargie jej pochvalných slov a uvedomila si, že prší, a že tam Zdeňek stojí len v jeho typickej krátkej košeli, promptne (a s určitým rozhorčením) vyzvala divákov, aby pánovi režisérovi nejaký ten dáždnik nad hlavou podržali. Po chvílke trápneho ticha, zachoval pohotový Zdeněk chladnú hlavu a odvetil "Ale néé, to je dobrý". A tak tam mokol a mokol, až mu pani uvádzačka konečne nepredala slovo. V tom sa všetkým rozžiarili andělské tváře, a s nadšením počúvali jeho zaujímavé rozprávania z natáčania i zo života, v ktorých často používal slová ako "hovno", "nadržená bába Kropáčková", či "herecké hvězdy formátu Helenky Vondráčkové a Martina Maxy". A všetci sa od zábavy "řachali smíchy" a úprimne bavili. Po jeho úvode sme mu všetci zatlieskali a tešili sa na projekciu, ktorá ak mala byť aspoň z polovice tak zábavná, ako sám pán Troška, bola odsúdená k obrovskému úspechu. Po menších peripetiách sa spustil film. Keďže bol trávnik obsadený "lidmi navezenými z venkova, kteří by se Kameňáku smáli i kdyby nefungovala promítačka", čakali sme salvy smiechu, záchvaty nespútanej zábavy a vzájomných poplácání sa medzi členmi rodín typu "hele mámo, to byl ale výbornej fór!" Ale... nič sa nestalo!! Na projekcii sme (v rámci nášho všeobecného sebemrskačstva) vydržali 20 minút a ak poviem, že sa ľudia vlažne zasmiali tri krát, tak to preženiem. Nechápali sme to. Kam ten svet speje, keď sa už ani Troškovým filmom nikto nezasmeje? Znechutení z tohoto faktu sme sa s Cooperom zbalili, nechali film filmom, a radšej zašli do hospody. A pri niekoľkých pivách sme sa do noci bavili o našom bohovi Zdeňkovi a jeho neprekonateľnom prínose do českej, ale i svetovej kinematografie. (14.08.2004)