Edi

Já jsem první polovinu válčila s tím jestli to zvládnu celé, protože Jurek s Edim se od té flašky ne a ne odtrhnout, ale Poláci jí mají přišitou už k pupeční šňůře, tak jsem věděla, že bych čekala zbytečně. A to jsem ještě chvíli jen tak mimo obraz přemýšlela, jestli těch lahví vodky je víc před kamerou a nebo za kamerou. Ale ono to velmi dobře vystihlo jejich mentalitu, včetně těch vozíčků se šrotem, ano, takhle to tam stále funguje a kdo si myslí, že ne, stačí se tam jet podívat. Postupně se ovšem vše mění ve velké drama, když dojde k otěhotnění jedné dívky a podezření padne právě na zcela nevinného Ediho. Od tohoto momentu nabyl film neskutečně silnou a dojemnou atmosféru, kdy jsem se chvílemi dívala na Ediho s miminkem skrz slzy. A když tady napíšu, že tam byly situace přímo srdceryvné, tak věřte, že tady to slovo je skutečně namístě. Závěr byl v této situaci jediný možný, ale že bych ten kapesník už nepotřebovala, tak to ne, ba právě naopak. Krásný film o drsnoti a smutné životní realitě v kontrastu se skutečnými touhami našeho srdce. Kdo si chce pobrečet, tak tohle moc smutné drama doporučuji. (09.11.2014)

Velmi smutný příběh ve kterém hrají dva odlišní přátelé. Edi život bere takový, jaký je. S ničím si neláme hlavu, ale zato Jurek má se vším problémy a potřebuje poradit a s tím mu vždy Edi pomůže svými myšlenkami. Tím vznikají příběhy velmi vtipné. Občas skočí do záběru scénky z Ediho minulosti, když byl u vody. Edi se snaží, aby byli štastní všichni a to se mi na něm líbí. Dokáže obětovat kvůli tomu všechno. Ve filmu je vidět ta hranice mezi bohatými a chudými. Chudí se snaží dostat mezi bohaté a sní o tom. Každý den vidím ve městě plno takových lidí, ale oni se s tím bohužel nesmířili a říkal jsem si, že kdyby to tak bylo. Cítil bych, že jsou štastní a tím bych byl i štastný já. Na to, že to je druhý film Piotra Trzaskalskiho, je to film o kruté realitě, který si ta všechna ocenění zaslouží. (27.01.2004)

Ale dlouho jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Film osciluje mezi gangsterkou, "kidovským" filmem a existenciálním dramatem o tom, že nemá cenu litovat minulosti a bát se budoucnosti. Důležité je žít tak, jak momentálně lze, jakkoliv je to těžké... Hloubavý a citlivý hrdina možná místy zavání sentimentem, zejména, když koná dobré skutky... Nevyvrací nařknutí ze znásilnění (ani jej nepotvrzuje, de facto do tří čtvrtin filmu nedozvíte, co se doopravdy stalo), příjímá dítě a odpouští všem okolo. A přesto na konci filmu nemáte pocit, že by vás někdo citově vydíral. Přes možná až příliš násilný kontrast mezi městem a venkovem, předvídatelný závěr a místy k smrti pomalé tempo, nemáte na konci pocit, že byste měli být smutní, vždyť v současné chvíli to zase tak špatně nevypadá... A jak to bude potom? To už vás nemusí zajímat. Sám Edi by si to nepřál. (17.02.2004)

Obyčejný chlápek postávající na ulici. Nenápadný. O vaši pozornost neusiluje, jeho život vás nezajímá. Polského režiséra Piotra Trzaskalského ano a věnoval mu celý film. Edi je looser. Co měl, ztratil. Co má, ztratí též. Žije za peníze ze sesbíraného šrotu či vyhozených elektrospotřebičů. Často relativně nových a funkčních elektrospotřebičů, což nedává spát Ediho kamarádovi Jureczkovi. Proč, proč to ti lidé vyhazují? Taky se někdy ptám. Z chladného a odtažitého Polska přišel nečekaně citlivý a vstřícný snímek, s univerzálním, v postsocialistických zemích přesto účinnějším příběhem o životě a přežívání. Perfektní technickou stránkou může směle konkurovat nákladnějším západním produkcím. Ty ovšem málokdy dojímají bez tíhnutí k patosu. Edi je krom několika radostných okamžiků mimořádně smutným filmem. Řekl bych, že v tolik kritizovaném konci nejvíc. 80% Apendix: První minuty, kdy kamera zabírá vodní hladinu, kterou s čím dál větší intenzitou rozčeřují dopadající kapky, bych bez váhání označil za jeden z nejlepších úvodních záběrů vůbec – miluji déšť! Zajímavé komentáře: Douglas, charlosina (21.08.2008)

Nevím, jestli to bylo cílem, ale podobný typ filmů se natáčí s výhledem na účast v soutěži na filmovém festivalu a s výhledem na ocenění filmovou kritikou. Komerční potenciál tohoto snímku je minimální. Koncentrovaná deprese v příběhu o dvou bezdomovcích, kteří nemají sílu vzepřít se osudu. Citlivě nasnímané, založené na poctivých hereckých výkonech, s dobrou kamerou. Emotivní příběh o tom, že každý ztroskotanec za sebou vláčí nějakou minulost. Celkový dojem: 70 %. (07.11.2007)