Edi

Niečo na spôsob hesla: prijmi svoj údel, nech sa deje čokoľvek. Keď Ti odrežú gule, podaj ich nepriateľovi. Poľská na city a Bibliu sa hrajúca, vznešenými ideami naplnená, no menej už realistická socka o dvoch bezdomovcoch. O nebezpečnom okolí ľudí, v prostredí ktorých sa ľudia bez domova hýbu a a o zdrvujúcich dôsledkoch edukačného večierku dcéry miestneho mafiána. (31.07.2020)

Malý velký film. V Ediho životě se něco zvrtlo. Zřetelně je vidět, že má navíc, ale není natolik silný, aby sám něco změnil. A tak se smířlivě podvoluje svému osudu a bez jakýchkoliv námitek přijímá rány života. Při sledování se mi na mysl neustále drala myšlenka, jaký je vlastně život svině. Od plného hodnocení mě odradill až příliš předvídatelný a v mnoha ohledech hloupý konec. IMHO typický snímek pro MFF. (19.09.2007)

Já jsem první polovinu válčila s tím jestli to zvládnu celé, protože Jurek s Edim se od té flašky ne a ne odtrhnout, ale Poláci jí mají přišitou už k pupeční šňůře, tak jsem věděla, že bych čekala zbytečně. A to jsem ještě chvíli jen tak mimo obraz přemýšlela, jestli těch lahví vodky je víc před kamerou a nebo za kamerou. Ale ono to velmi dobře vystihlo jejich mentalitu, včetně těch vozíčků se šrotem, ano, takhle to tam stále funguje a kdo si myslí, že ne, stačí se tam jet podívat. Postupně se ovšem vše mění ve velké drama, když dojde k otěhotnění jedné dívky a podezření padne právě na zcela nevinného Ediho. Od tohoto momentu nabyl film neskutečně silnou a dojemnou atmosféru, kdy jsem se chvílemi dívala na Ediho s miminkem skrz slzy. A když tady napíšu, že tam byly situace přímo srdceryvné, tak věřte, že tady to slovo je skutečně namístě. Závěr byl v této situaci jediný možný, ale že bych ten kapesník už nepotřebovala, tak to ne, ba právě naopak. Krásný film o drsnoti a smutné životní realitě v kontrastu se skutečnými touhami našeho srdce. Kdo si chce pobrečet, tak tohle moc smutné drama doporučuji. (09.11.2014)

Aby příběh vyzněl plnou silou je potřeba vyčkat až do poslední scény, protože pak TO přijde a stojí TO za to. Tři dámy co seděly v kině v mé blízkosti začaly vytahovat kapesníčky jak na povel. Hodně vydařený je rovněž obrazový kontrast mezi syrově a špinavě vyobrazeným městským životem a poetikou polského venkova. (02.11.2014)

Velmi smutný příběh ve kterém hrají dva odlišní přátelé. Edi život bere takový, jaký je. S ničím si neláme hlavu, ale zato Jurek má se vším problémy a potřebuje poradit a s tím mu vždy Edi pomůže svými myšlenkami. Tím vznikají příběhy velmi vtipné. Občas skočí do záběru scénky z Ediho minulosti, když byl u vody. Edi se snaží, aby byli štastní všichni a to se mi na něm líbí. Dokáže obětovat kvůli tomu všechno. Ve filmu je vidět ta hranice mezi bohatými a chudými. Chudí se snaží dostat mezi bohaté a sní o tom. Každý den vidím ve městě plno takových lidí, ale oni se s tím bohužel nesmířili a říkal jsem si, že kdyby to tak bylo. Cítil bych, že jsou štastní a tím bych byl i štastný já. Na to, že to je druhý film Piotra Trzaskalskiho, je to film o kruté realitě, který si ta všechna ocenění zaslouží. (27.01.2004)