Vlčí bouda

Sněženky a machři over 9000. Chytilka mi prostě nějak vypíná kritickou část mozku, takže jí sežeru i to, když mimozemšťan s indulonou na ksichtě ryje držkou ve sněhu a rozdává nesnesitelným zrůdičkám morality jak ze základky. Je to tak strašný, až je to geniální. A pokaždý lepší. P. S. Jakýkoli výskyt v TV programu je fatální šrapnel, jelikož to při náhodném přepnutí už nejde nedokoukat. (29.11.2013)

Asi jediný film od Chytilové, který je jakžtakž ke koukání. Žánr hororu se jí docela povedl, výborná je hudba Michala Kocába. Jen kdyby z toho zase příliš nečouhala ta snaha podat nějaké poselství o světě a moralizovat (to by mělo být skryto v příběhu, kdežto u Chytilové to vždy řve). A dost špatní mi přišli herci neherci. (18.07.2003)

Do rozvrzané vymrzlé horské boudy odříznuté lavinou od civilizace přijíždí různorodá skupinka mládežníků, aby podstoupila jakýsi podivný "test, co kdo vydrží", na který dohlíží všudypřítomný mrazivý vedoucí. Potraviny záhy docházejí, osobní konflikty ve skupině se naopak množí, atmosféra nesnesitelně houstne a vše směřuje k tomu, co nám bylo naznačeno v úvodu vycpanými vlčími hlavami zdobícími chatu - že už brzy se tu stane člověk člověku vlkem... Chytilová natočila už zvoleným, v naší kinematografii ignorantsky opomíjeným, hororovým žánrem pozoruhodný, ale zároveň dost rozporuplný film. Pomocí vynikající chaotické kamery (dramatické nájezdy, nervní švenky, časosběrné záběry), Kocábovy famózní kakofonické hudby, svícení a také zneklidňujícím náznakům, ryzím hororovým scénkám a excelentnímu výkonu Miroslava Macháčka se jí daří budovat hrůzyplnou atmosféru a vychází jí i každá lekačka, ale celé to shazují vysvětlující dialogy, přílišná doslovnost a mnohé herecké výkony toho nejtěžšího amatérského zrna, které z filmu dělají nechtěnou komedii století. Mluvím hlavně o představitelích zbývajících dvou vedoucí, kteří tak příšerně přehrávají evidentně záměrně (s ohledem na to, co se z jejich postav později ve filmu vyklube), což byl zajímavý tah, bohužel ve výsledku je z toho hrozná degradující křeč. Přesto i přes přílišné otravné chytilovské moralizování a patetický konec je to můj nejoblíbenější český film vůbec a jeden z mých nejoblíbenějších hororů. (30.09.2007)

Mnou dlouho opomíjený film Vlčí bouda se pro mě rázem stal jedním z nejlepších Československých hororových počinů. O filmu jsem věděl málo a jsem za to rád. Protože o to víc si mě získal. Jelikož jsem netušil jakým směrem se bude dál ubírat. Parádní psychologická hra s atmosférou hustou tak, že by se dala krájet. Cuká to se mnou abych dal 5 hvězd, ale herectví většiny mladých protagonistů byla katastrofa. Ikdyž je možný, že to byl úmysl. Tak či tak se jedná o hutnej film. Za mě palec nahoru. (18.12.2017)

Tento film jsem poprvé viděl v útlém dětství, kdy jsem u něj umíral hrůzou. Dodnes se mi daří v duchu evokovat jisté reminiscence záchvěvů děsu, jehož do mé mysli tehdy zaneslo zhlédnutí tohoto nevšedního českého snímku (pocházejícího mimochodem ze stejného roku, kdy došlo k černobylské havárii). Nové zhlédnutí Vlčí boudy po letech u mě přináší naopak nemalé rozčarování až zklamání - a po jakémkoli strachu ani stopy (snad vyjma obdivu k "strašidelným" úvodním i závěrečným titulkům, za které by se nemusel stydět ani Lars von Trier - ostatně jeho titulky z Antikrista i Melancholie jsou těm z Vlčí boudy velmi podobné). Asi největší slabinou tohoto filmu je herecké obsazení - kromě famózního Macháčka se sice ve filmu ještě mihne několik dobrých herců, ale naprostá většina ostatních hereckých výkonů je strašlivá, (ne)herci chaoticky tápou ve svých rolích (které jsou spíše jakýmisi archetypy, než psychologicky propracovanými figurami) a tíhnou povětšinou k přehrávání, nemluvě o jejich naprosté neschopnosti srozumitelně artikulovat (spoustě filmových replik většiny postav je skutečně velmi špatně rozumět, což je pro mě zcela nepochopitelné). Odmyslím-li si svoji averzi k děsivým hereckým výkonům a protivné kameře Jaromíra Šofra (strhávající na sebe zbytečně pozornost), pořád mi tu zůstane nevalný dojem z režijně poněkud nezvládnuté moralitky, kterou vnímám v první řadě jako tvůrčí gesto symbolické zhrzenosti Věry Chytilové z předchozích let normalizace, kdy měla dlouhá léta zakázáno točit a její snímky z nové vlny se nepromítaly. Co je pro tento film příznačné? Vlčí bouda svým pochmurným vyzněním jednak spadá do podobné celospolečenské atmosféry druhé půli 80. let, kterou zachycuje například jiný český film z té doby "Zvířata ve městě" (z r. 1989). A jednak nechá nutně při sledování v mysli vytanout asociaci s proslulým stanfordským vězeňským experimentem P. Zimbarda z r. 1971, který Chytilová zřejmě znala, byť ve Vlčí boudě jde spíše o pokus o alegorii na stav tehdejší hluboce demoralizované a celkově pokleslé společnosti v éře končícího komunistického totalitarismu. Současně je to snímek, na který lze v jistém smyslu i pohlížet jako na výrazný kontrapunkt k (o 4 roky mladšímu) filmu "Sněženky a machři", který rovněž sleduje generační konflikt mladého kolektivu a starších vedoucích v horském prostředí, ale na rozdíl od Vlčí boudy je to je v podstatě čistá komedie (zatímco Vlčí bouda žánrově osciluje kdesi mezi hororem a psychologicko-dramatickou sci-fi). Vlčí boudu dnes v první řadě vnímám jako svědectví své doby a v tomto smyslu pořád stojí za vidění, byť vkusu většinového diváka bezpochyby lépe sednou ty zmiňované Sněženky a machři - Chytilová je na průměrného čecháčka příliš filosofující tvůrce, a obávám se, že Vlčí bouda by (při povrchní recepci) už dnes mohla vyvolat nanejvýš tak úsměv z dobových kostýmů, účesů, či Kocábova pokusu o dramatickou hudbu. (26.04.2012)