Vlčí bouda

Když jsem to viděl jako mladší, bylo to fakt psycho. Ale teď? Věra chytilová je dle mého názoru režisérka velmi přeceňovaná. Zatímco se jiní filmaři snaží, aby v jejich filmech herci potili krev a vydávali maximum, Chytilová používá až na pár vyjímek mizerně recitující neherce. Viděla někdy třeba Psí odpoledne a spolupráci dua Pacino/Lumet? V hororu by měl člověk k hlavním postavám cítit sympatie a neměl by mu být jejich osud lhostejný. Ale komu mám fandit tady? Všem těm mladým debilům, jsem přál od začátku smrt. Cigoška se psem? Na ránu. Dvojčata? Na ránu. Krampolův rozmazlený spratek? Na ránu. A tak by se dalo pokračovat donekonečna. Jediný, kdo se dá vydýchat, je Macháček a ten blonďatý kluk, co furt žere prášky. Chytilová má jako režisérka pár vydařených momentů, ale spíš mi to přišlo jako italské horory. Občas děsivé, ale herecké výkony jak od tříletých dětí. Celkově tedy občas působivé, s výbornou hudbou, ale především k uzoufání hysterické. (15.10.2009)

Pokud by někdo hledal inspirační látku pro nizkorozpočtové turecké sci-fi spektákly, vkčí bouda poslouží vcelku spolehlivě. Musíte však prominout moralizující část filmu, která mi způsobila naprostou nerozhodnost v druhu diváckého zážitku. Při projekci jsem se především divil a uškliboval, ale od skončení mi Vlčí buda pořád v hlavě podvratně pracuje. (01.08.2014)

"Šéfe, dejte tomu lemplovi zabrat, až z něj teče olej." Bál jsem se. Opravdu jsem se bál, že se té partě mladistvých dementů nic nestane. Viděl jsem prostě dostatek adeptů na zmrznutí, kuchnutí či infarkt z vyplašení a byla by škoda tohle nevyužít. Abych však neprozradil děj a aby se zároveň neprovalilo, že jsem nepokrytě fandil mimozemšťanům, tak se přiznám, že jistou atmosféru to mělo a mimozemšťanka Chytilová dokázala zajímavě zachytit pohled své rasy na tu naši. (31.05.2021)

Tento film jsem poprvé viděl v útlém dětství, kdy jsem u něj umíral hrůzou. Dodnes se mi daří v duchu evokovat jisté reminiscence záchvěvů děsu, jehož do mé mysli tehdy zaneslo zhlédnutí tohoto nevšedního českého snímku (pocházejícího mimochodem ze stejného roku, kdy došlo k černobylské havárii). Nové zhlédnutí Vlčí boudy po letech u mě přináší naopak nemalé rozčarování až zklamání - a po jakémkoli strachu ani stopy (snad vyjma obdivu k "strašidelným" úvodním i závěrečným titulkům, za které by se nemusel stydět ani Lars von Trier - ostatně jeho titulky z Antikrista i Melancholie jsou těm z Vlčí boudy velmi podobné). Asi největší slabinou tohoto filmu je herecké obsazení - kromě famózního Macháčka se sice ve filmu ještě mihne několik dobrých herců, ale naprostá většina ostatních hereckých výkonů je strašlivá, (ne)herci chaoticky tápou ve svých rolích (které jsou spíše jakýmisi archetypy, než psychologicky propracovanými figurami) a tíhnou povětšinou k přehrávání, nemluvě o jejich naprosté neschopnosti srozumitelně artikulovat (spoustě filmových replik většiny postav je skutečně velmi špatně rozumět, což je pro mě zcela nepochopitelné). Odmyslím-li si svoji averzi k děsivým hereckým výkonům a protivné kameře Jaromíra Šofra (strhávající na sebe zbytečně pozornost), pořád mi tu zůstane nevalný dojem z režijně poněkud nezvládnuté moralitky, kterou vnímám v první řadě jako tvůrčí gesto symbolické zhrzenosti Věry Chytilové z předchozích let normalizace, kdy měla dlouhá léta zakázáno točit a její snímky z nové vlny se nepromítaly. Co je pro tento film příznačné? Vlčí bouda svým pochmurným vyzněním jednak spadá do podobné celospolečenské atmosféry druhé půli 80. let, kterou zachycuje například jiný český film z té doby "Zvířata ve městě" (z r. 1989). A jednak nechá nutně při sledování v mysli vytanout asociaci s proslulým stanfordským vězeňským experimentem P. Zimbarda z r. 1971, který Chytilová zřejmě znala, byť ve Vlčí boudě jde spíše o pokus o alegorii na stav tehdejší hluboce demoralizované a celkově pokleslé společnosti v éře končícího komunistického totalitarismu. Současně je to snímek, na který lze v jistém smyslu i pohlížet jako na výrazný kontrapunkt k (o 4 roky mladšímu) filmu "Sněženky a machři", který rovněž sleduje generační konflikt mladého kolektivu a starších vedoucích v horském prostředí, ale na rozdíl od Vlčí boudy je to je v podstatě čistá komedie (zatímco Vlčí bouda žánrově osciluje kdesi mezi hororem a psychologicko-dramatickou sci-fi). Vlčí boudu dnes v první řadě vnímám jako svědectví své doby a v tomto smyslu pořád stojí za vidění, byť vkusu většinového diváka bezpochyby lépe sednou ty zmiňované Sněženky a machři - Chytilová je na průměrného čecháčka příliš filosofující tvůrce, a obávám se, že Vlčí bouda by (při povrchní recepci) už dnes mohla vyvolat nanejvýš tak úsměv z dobových kostýmů, účesů, či Kocábova pokusu o dramatickou hudbu. (26.04.2012)

Horor? Ani omylem. Filmům od Chytilový nějak nemůžu přijít na chuť. Je to podobnej nesmysl jako jinej "slavnej" a mnohými opěvovanej film od Chytilový - Panelstory. Zase ta šílená kamera, šílenej střh, šílená Kocábova hudba (já teda klidně můžu poslouchat speedcore a spát u toho, ale Kocábova hudba na mě působí asi jako když někdo škrábe nehtama po tabuli)... Prostě hnusnej film. Jestli bylo cílem Chytilový, abych měl během sledování nutkání jít se vyblejt, tak se jí to povedlo. Já ale od filmu očekávám něco jinýho. (23.02.2008)