Vlčí bouda

Sněženky a machři over 9000. Chytilka mi prostě nějak vypíná kritickou část mozku, takže jí sežeru i to, když mimozemšťan s indulonou na ksichtě ryje držkou ve sněhu a rozdává nesnesitelným zrůdičkám morality jak ze základky. Je to tak strašný, až je to geniální. A pokaždý lepší. P. S. Jakýkoli výskyt v TV programu je fatální šrapnel, jelikož to při náhodném přepnutí už nejde nedokoukat. (29.11.2013)

Čtyři hvězdičky za to, že u nás tak podivný film vznikl. Kamera dost děsná, příběh docela podezřelý, některé herečky a herci trochu mimo. Nakonec ale asi nebylo nijak obvyklé, aby se u nás v té době něco takového objevilo, má to silnou atmosféru, zajímavou myšlenku a pár hororových a děsivých okamžiků se tam taky najde. Rozhodně nevšední zážitek, ale v pozitivním slova smyslu. (06.08.2010)

Nechápem, ako som doteraz mohol zabudnúť na hodnotenie tohoto našeho sci-fi klenotu s "poselstvím". A to som ho videl dvakrát. Atmosféra hustejšia ako v Chate v horách, emzáci premúdrelejší ako všetci tí americkí z 50tych rokov a navyše vydarená pointa, ktorá tomu dáva onen hlbší rozmer, aby Chytilovú nemohol nikto obviniť s lacným koketovaním s "pokleslým" žánrom. Pre mňa spoločne s Tretím šarkanom vrchol tunajších mimozemských scifíčok, ktoré majú navyše detských hrdinov a napriek tomu dokážu vyvolávať poriadne zimomriavky. Možno po rokoch pôsobia trochu naivnejšie, ale myšlienky majú stále aktuálne. Chytilovej filmová reč je taká aká je, riešiť jej kamerové mecheche nemá zmysel, treba ich brať ako fakt. (21.05.2013)

Nikdy bych nevěřil, že Věra Chytilová dokáže takhle příjemně filmařsky děsit. I díky Kocábově sci-fi hudbě, hereckému výkonu pana Macháčka a kameře, která sice vypadá jako z domácího videa, ale má svůj účel a půvab, se podařilo navodit dost depresivní, šílenou atmosféru, která celý film prostupuje. Vlčí bouda je dnes již trošku zapomenutá klasika, ale má stále co nabídnout. Fanouškům žánru science fiction, hororů či mysteriózních příběhů, můžu film vřele doporučit. Ještě, že už mám všechny lyžáky za sebou a na hory nejezdím... (19.02.2018)

(Komentář obsahuje spoilery.) Namítat lze leccos, třeba že tak slibné téma - děti uvězněné v horské chatě s psychopatickými vedoucími - se dalo rozehrát lépe, vygradovat od nenápadného úvodu až k šílenosti. Zde už od začátku kamera zlověstně přejíždí po sněhu a hraje do toho děsivá hudba, což silně naznačuje, že se blíží zlo. Proto se hlavně ve střední části film trošku motá v kruhu (kdykoli někdo z dětí pronese větu ,,Já tě snad zabiju!", můžete se vsadit, že se vzápětí odněkud vynoří démonický Macháček a řekne: ,,Opravdu bys byl schopný zabít?"). Také bych osobně uvítal, kdyby linka s instruktory nebyla tak doslovná, ale dávala větší prostor úvahám, zda jde o skutečné mimozemšťany, nebo zda je to celé nějaká zvrácená hra psychopatů. A v neposlední řadě se dá proti Vlčí boudě namítnout, že herecké výkony mladých žáků patří k nejhorším v dějinách české kinematografie (což mi ale zrovna nevadilo, podle mě to jaksi patří ke zvláštnímu kouzlu tohoto snímku). Ale vem to všechno čert. Horor je můj oblíbený žánr a pokud se řekne, že těch slušných je v dějinách českého filmu tolik, že by se spočítaly na prstech jedné ruky, pak to není žádná metafora, ale tvrdý fakt... Proto si těch několik málo exemplářů musíme hýčkat. O to víc, že se Chytilové povedlo (jak jinak u ní) překročit rámec pouhého strašení a dostat do filmu i morální apel. Teprve když děti odmítnou určit ze svého středu jednu oběť, oprostí se od materiálna a od všech lží, předsudků, přítěží a bloků, je jim dovoleno utéct zlu v památné závěrečné scéně. (21.08.2014)