Návrat

Další film, u kterého je hodnocení na čsfd hodně ulétlé. Neříkám, že Návrat je špatný film. V několika okamžicích je příjemný, poetický a kouzelný svou chladnou tváří ruského světa. Bohužel je postaven na základech Návratu otce k manželce a dvěma synům. Poté následuje dlouhá cesta za "něčím", při které se otec chce stát respektovanou osobou. To moc nevychází, protože neustále opakování myšlenky "já jsem tady otec, vy jste jen děti a já tady o všem rozhoduji, takže nemáte právo na vlastní myšlenky a názory" je unavující víc než si režisér myslel. Celé chování a jednání otce musí zákonitě vést k tomu jedinému možnému a ti se také stane. Film tento závěr dožene do extrému, ale v podstatě mluví o realitě, která je na denním pořádku (SPOILER: //nechápat špatně, "zmizení" otce je možno brát jako způsob osamostatnění synů a tím naplnění snahy každého rodiče=aby jeho dítě samo uchopilo svůj život a uvědomilo si "přijalo" svou odpovědnost//). Nebýt neustále snahy vtloukat to samé do hlavy diváka Návrat mohl být opravdovým návratem a ukázat lidem něco víc než poučnou cestu pod rouškou "tyranie". (04.05.2007)

Originální a nekonečně ponurá ruská záležitost , kde zejména mladší z chlapců předvádí takřka oskaorvý výkon. Andrej Zvjagincev předvedl premiéru jako hrom. Snímek se vám nesnaží nic vysvětlovat a neustále vás staví před nové otázky. Od samého začátku jste v permanentním očekávání, kam se bude děj ubírat a co vlastně stane. Atmosféra dává tušit, že se schyluje ke katastrofě. Tvůrcům se podařilo mě naprosto vtáhnout do děje a být 4 členem rodinného výletu. Závěr mě zcela dostal. [84 %] (28.02.2024)

Ako vraví ruské príslovie: "незваный гость ху́же тата́рина“ . Nepozvaný hosť je horší než Tatár. Zostáva zásadná otázka ohľadom istej "veci". Na jej zodpovedanie ostáva asi len osobne ísť prekopať ostrovy ďalekého ruského severu (a popri tom si nazbierať nejaké tie lesné plody). Výkony detských hercov a krása exteriérov robia z tohto najlepšieho Zvjagincevovho filmu nezabudnuteľný zážitok. (24.11.2016)

Sedíme s dcerou (12 let) a povídáme si o tom, co jsme právě viděli. Shodli jsme se, že 4* minimálně a kdyby to šlo, tak 4,5. Shodli jsme se, že výborné herecké výkony. Ona se na postoj Ivana dívá spíš negativně, já ho spíš chápu. Já tvrdím, že na fotografie, na které otec není, není úplně ta samá, jako na které je, ona tvrdí, že je ta samá. Shodli jsme se, že určitě zajímavý film :). (12.11.2010)

Dvaja chlapci a jeden otec, ktorý sa v ich životoch náhle objaví akoby nič. "Odkiaľ sa tu vzal?", pýta sa ten mladší mami. "Prišiel," dostáva stručnú odpoveď. Andrej (14) ma z jeho príchodu radosť, chýba mu otec, ktorý by ho učil tvrdým prácam a bol mu vzorom. Snaží sa mu čo najviac zapáčiť, prijíma a podriaďuje sa jeho príkazom, s nádejou zblíženia sa. Jeho mladší brat Ivan (12) sa na smrť bojí výšok, no nebojí sa vzoprieť svojmu prísnemu otcovi a dáva mu pocítiť, že jeho blízkosť mu je nepríjemná. Viac ako jeho starší brat si uvedomuje, že na nich doteraz kašľal. Nedokáže mu odpustiť a ani nerozumie, prečo sa odrazu v ich životoch objavil. Z jeho návratu vôbec nie je nadšený, pretože otec len otvoril rany, o ktorých ani netušil, že ich má. Muž, ktorý sa odrazu ocitol v ich dome, je pre neho cudzí človek. Nedokáže ho oslovovať slovom otec, pretože ten titul si od neho nezaslúži a jeho rešpekt už vôbec nie. Keď sa otec rozhodne vziať ich na niekoľkodňový výlet na ostrov, prežíva vnútorné peklo. Ruka v ruke ide nevyspytateľná a drsná príroda s napätou atmosférou deja. Posledná pol hodina je odzbrojujúca a (ešte vtedy detský) výkon, ktorý Ivan Dobronravov predvádza, ani nejde opísať slovami. Masterpiece. (05.10.2018)