Návrat

Tento snímek se navenek může jevit poněkud nudným (hlavně v první polovině), protože se tam moc nemluví, avšak v podstatě byl celý o nedostatku komunikace, což nakonec vedlo k velmi tragickému konci. Celý film měl psychologický nádech a působil dost depresivně. Hlavně posledních 30 minut, kdy příběh vrcholil, vrcholila zároveň i ta depresivnost. Snímek byl natočen naprosto skvěle a obzvlášť bych chtěl pochválit vizuální zpracování (onu mnoha lidmi zmiňovanou "čistou" kameru :)) a potom herecké výkony Vladimira Garina a Konstantina Lavronenka, kteří se svých rolí ujali naprosto perfektně. Ivan Dobronravov se už jen vezl na hereckých výkonech dvou výše jmenovaných a na mě jeho výkon působil docela staticky. 9/10 (16.01.2007)

Muž, možná otec, možná kdokoli, vtrhne do života dvou bratrů, pro které je táta už jen mýtus a fotografie, která ale nic moc nepotvrzuje. Dva bratři, jako by dvě půle jedné osobnosti: jedna touží po mužské autoritě, přijímá ji vděčně i s rozkazy, fackami, nevzdoruje, podřizuje se jak zbloudilá ovečka, která byla opět nalezena. Druhá klade otázky, nevěří, nepřijimá, protestuje, křičí a přitom by tolik chtěla opak. Je zvláštní, že o co míň se vysvětluje a objasňuje, o to víc jsme vtaženi, okouzleni a zaskočeni ... a ta hudba, kamera a barevný tón......... (05.03.2006)

Návrat je nádhernou ukázkou lyrického filmu a vizuálního umění v té nejčistší a nejpřístupnější podobě. Udivuje hrubým, neotesaným a úsečným scénářem, který záměrně nic nenapoví, nic neodhalí, většinu dedukcí nechá na divákovi, přičemž mu ale absolutně nejde na ruku. Spíše otevírá prostor famózní lyrizující kameře Mikhaila Kričmana, která svojí povětšinou odtažitou perspektivou a straněním se hlavního děje dokonale rytmizuje film, jenž osciluje mezi deskriptivními celky a strhujícími detaily. Kontrast odosobnělých a kompozičně vybroušených záběrů se subjektivními perspektivami dodává filmu citelnou dramatičnost, čím víc vypravěč divákovi odpírá, čím cí odvádí pozornost vizuálními přesahy, tím víc člověk lpí na vyprávěném, tím více si vychutnává lyrické vsuvky, které korespondují s náladou filmu. I díky barevnému filtru a vzhledu jednotlivých exteriérů dýchá z Návratu jakýsi chlad, odcizení, samota a vyprávěč tak vytváří prostou, ale strhující paralelu prostředí x příběh, nebo chcete-li lyrická složka x epická složka. Nepostradatelnou částí mozaiky jsou výborné výkony všech zúčastněných, před kluky nezbývá než smeknout, protože zvládají velmi obtížné party a emocionální nuance. Za povšimnutí stojí i zvuková stopa, která v mnoha záběrech ustupuje obrazu a ještě zesiluje znepokojivé lyrické podtóny. Podobně i hudba v minimalistickém provedení šikovně posiluje drama mezi postavami. Návrat je film hodně výrazně založený na formě, alespoň zpočátku právě forma dominuje nad obsahem, nicméně tušený, přesto těžko předvidatelný zvrat vytvoří v důsledku čirou a fungující metaforu vztahu otec x syn v podobě tak syrové a uvěřitelné, že jsem jakékoli námitky v tomto směru spokl. Vše završí naprosto otevřený a úsečně vypálený konec, který zanechá diváka v pochybách, jaksi uprostřed věcí. Zařazení černobílých retrospektivních fotografií má až lynchovsky dráždivý nádech tajemna... Smekám, úžasná práce. (15.01.2007)

Snímok ma ani tak nedostal príbehom ako skôr svojou jedinečnou, seversky chladnou a bezútešnou atmosférou. Dejová linka naozaj toho veľa neponúkne, je o dvoch chlapcoch, ktorí sa vyrovnávajú s nečakaným príchodom svojho otca, každý po svojom a z protipólneho postavenia sa k problému, ale aj tak..... O to zaujímavejšie je postupne budované dramatické napätie medzi otcom a chlapcami ako aj chlapcami navzájom. Režisér si dal záležať a nastienená psychologická stránka tohto problému sa začne pred očami diváka odvíjať veľmi nepríjemným a mrazivým, dokonale spracovaným spôsobom. Určite sa takéto niečo len tak nevidí a z tohto pohľadu je tento film jedna veľká vzácnosť. Film poteší hlavne náročnejšieho diváka. 80/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (08.04.2015)

Chápal som aj deti aj otca. On bol skôr prísny ako zlý a chcel vo výchove dobehnúť zameškaný čas. Či už sa preto rozhodol sám, alebo nie a záujem predtým nejavil, je v danej situácii viac-menej jedno. Oni ale vedeli, že sa to nedá zo dňa na deň a nevideli dôvod poslúchať cudzieho človeka. Teda jeden viac, druhý menej, no nakoniec vzdorovali obaja. Až to vyústilo do jednej nešťastnej situácie. Film, ktorý nabáda vážiť si život a vzťahy o niečo viac. Veď nový začiatok v znamení zblíženia sa s človekom známym doposiaľ len z rozprávania, môže ľahko stíhať koniec. Veľký a nemenný. Čierna čiara za ktorou bude svedomie už stále čiastočne pošramotené. A z tých pár dní, kedy sa všetko zmenilo, ostanú len čiernobiele fotky a spomienky ešte temnejšie. (27.07.2014)