Návrat

Dlouholeté odcizení otce od jeho dvou synů a jejich obtížné hleání cesty k sobě. To je kostra dramatu, které nabízí Andrej Zvjagincev ve svém filmovém otisku. Nízkorozpočtový snímek ve stylu roadmovie se opírá o herecké výkony obou chlapců v dětských rolích a o syrovou divokost ruské krajiny v okolí Ladožského jezera. Režisér diváka úspěšně zaplétá do psychologické hry nevyrovnaného vztahu otce a dětí. Autoritářský přístup a citová odměřenost spolu se strachem dětí z cizosti a zjevné přetářky. To vše neustále připomíná temný tón, který předznamenává tragické rozuzlení, jenž také v závěru přichází. Jak už to u podobných filmů bývá, pokládá i tento určité otázky, na které sám neodpovídá, čímž nutí k zamyšlení. Film určitě stojí za vidění. Zejména linie z pohledu obou chlapců funguje výborně. Osobně mám problém pouze s rolí otce, jehož chování a pohnutky nejsou nijak objasněny ani přiblíženy. Možná je to úmysl, zachovat tajemnost a neurčitou obavu z této postavy i před divákem, ale když chci vnímat film komplexně, pochopitelný dětský úhel pohledu mi nestačí. (04.02.2013)

Asi najkvalitnejší alebo minimálne jeden z nakvalitnejších ruských filmov, aké som doteraz videl. Film akých sa dnes netočí mnoho, čo je veľká škoda, a možno aj práve preto som si ho tak zamiloval. Príbeh v podstate jednoduchý, ale presvedčivosť s akou dvaja detský herci zahrali pochybovačných a nesmelých chlapcov, tak to klobúk dole. Výlet s cudzím chlapom, o ktorom im mama povie, že je to ich otec sa postupne v tvrdohlavých chlapčenských hlavách, mení z ich pohľadu na boj o prežitie... Kto to naozaj je? Rozuzlenie príde až v záverečných titulkoch a je dosť šokujúce. Film sa nesie v pozvoľnom tempe, na nič netlačí, všetko čo sa vo filme stane, prichádza akoby prirodzene a napriek tomu si film dovolím označiť za napínavý. Kto pochybuje o kvalite ruského filmu, tak to by mohla byť jedna z ukážok, ktorej má čo aj hollywood závidieť. Viac takýchto filmov. 100%. (03.05.2009)

Zaujalo mě už téma filmu (mně blízké a tudíž důvěrně známé) a později stejně tak i znamenitost jeho zpracování, plynoucí zejména z realističnosti postojů a chování hlavních charakterů. Zpracování dbá na celkovou realističnost, nejen tedy postav, ale i velmi podstatného prostředí. Vlivy počasí jakoby byly překopírovány do vizuální stránky filmu a působily i na diváka lépe přibližujíc dojmy z neobvyklé roadmovie. Zvláštní důraz je kladen na katarzní účinek přirozenosti okolní přírody, jejíž stálá přítomnost je čas od času nenápadně připomenuta (například přeostření na dešťové kapky, záběry zpoza plotu stébel, nebo prostým proložením scén panoramatickým záběrem na krajinu, často napomáhajícím dojmu jemného kontrapunktu). Hudba je použita stejně citlivě, podporuje těch několik málo - ovšem překvapivě mocných - vrcholných momentů filmu a ve správných okamžicích k nám zaznívá jen ticho, které - je-li užito ve vhodné chvíli - může být až ohlušující. Nejvíce ze všeho jsem se obával konce filmu, především pak nějakého smířlivého vyznění závěru, které by film zcela degradovalo. Snad toho neprozradím moc, když napíšu, že mé obavy se částečně naplnily, z části naopak. (16.01.2007)

Originální a nekonečně ponurá ruská záležitost , kde zejména mladší z chlapců předvádí takřka oskaorvý výkon. Andrej Zvjagincev předvedl premiéru jako hrom. Snímek se vám nesnaží nic vysvětlovat a neustále vás staví před nové otázky. Od samého začátku jste v permanentním očekávání, kam se bude děj ubírat a co vlastně stane. Atmosféra dává tušit, že se schyluje ke katastrofě. Tvůrcům se podařilo mě naprosto vtáhnout do děje a být 4 členem rodinného výletu. Závěr mě zcela dostal. [84 %] (28.02.2024)

Pokud si nejste jisti, co přesně si představit pod, dnes celkem populárním, pojmem "nekomerční", nebo "art" film, mrkněte na Návrat - uměleckou kamerou natočený (filtry), skromný příběh dvou chlapců a nevysvětlitelném návratu jejich otce po neuvěřitelných 12 letech, kde není ani tak podstatný samotný děj (v kterém nehledejte hlubší smysl, či logiku), jako prožitky malých bratrů, jejichž herečtí představitelé se zhostili rolí velice přirozeně a samozřejmě prožitky samotného diváka. Záhadný a neprůhledný otec na sobě nedá nic znát, pouze si libuje v krátkých despotických příkazech a zatímco jeden chlapec poslouchá na slovo, nejspíš díky jakési vnitřní radosti z tátova návratu, druhý vzdoruje a nehodlá otci jeho dvanáctiletou absenci ve svém životě jen tak odpustit. Oceňuji, že na rozdíl od takového 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, zde úvodní scény dostanou v závěru svůj smysl ("Dokážu skočit"), avšak na lyrický film se nejedná o tak emocionální dílo, mohl bych klidně jmenovat hromadu silnějších snímků. 7/10 (03.05.2008)