Návrat

Návrat je jeden z nejlepších filmů, jež jsem kdy viděl. Tak krásně lidský a pozoruhodný příběh, ve kterém si však hlavní postavy nerozumí a z toho pramení syrovost a temná stránka filmu, by si zasloužil trochu větší pozornost. Úchvatné herecké výkony, perfektní scénář, zajímavě barevně podkreslené filmové záběry, plno nevyřčených věcí a na konci příběhu i smrt, to vše nabízí tento ruský příběh, jež se stal festivalovou senzací roku. Já mám filmový zážitek na hodně dlouhou dobu. Jakmile někde o tomto snímku uslyšíte, hned se na něj podívejte a budete stejně fascinovaní tímto příběhem, jako jsem byl já. Pět hvězdiček bez debat! (09.06.2007)

Rodinný krb doutná......přidáním polínka se snad zase rozhoří...... Jenže znáte to, některé dřevo hlavně to tvrdé, potřebuje větší žár ,aby se rozhořelo. Plamínky kloužou jen po povrchu, ale dovnitř se neprohoří a nakonec se oheň stejně udusí. Tak nějak je to s návratem otce po dvanácti letech domů, ke své ženě a dvěma synům. Rodina se pokouší najít znovu jednotu. Emocionální introvertnost otce je však velkou překážkou na této cestě. Vyústění celého příběhu je smutné ,ale zároveň plné lásky a smíření a také vlastně takovým návratem ,po kterém však už nic není stejné.......Nádherná neuchopitelnost, nádherná kamera, nádherná hudba, fantastické herecké výkony v dětských rolích (dvě strany jedné mince) a charismatický Lavronenko. (13.05.2008)

Návrat je nádhernou ukázkou lyrického filmu a vizuálního umění v té nejčistší a nejpřístupnější podobě. Udivuje hrubým, neotesaným a úsečným scénářem, který záměrně nic nenapoví, nic neodhalí, většinu dedukcí nechá na divákovi, přičemž mu ale absolutně nejde na ruku. Spíše otevírá prostor famózní lyrizující kameře Mikhaila Kričmana, která svojí povětšinou odtažitou perspektivou a straněním se hlavního děje dokonale rytmizuje film, jenž osciluje mezi deskriptivními celky a strhujícími detaily. Kontrast odosobnělých a kompozičně vybroušených záběrů se subjektivními perspektivami dodává filmu citelnou dramatičnost, čím víc vypravěč divákovi odpírá, čím cí odvádí pozornost vizuálními přesahy, tím víc člověk lpí na vyprávěném, tím více si vychutnává lyrické vsuvky, které korespondují s náladou filmu. I díky barevnému filtru a vzhledu jednotlivých exteriérů dýchá z Návratu jakýsi chlad, odcizení, samota a vyprávěč tak vytváří prostou, ale strhující paralelu prostředí x příběh, nebo chcete-li lyrická složka x epická složka. Nepostradatelnou částí mozaiky jsou výborné výkony všech zúčastněných, před kluky nezbývá než smeknout, protože zvládají velmi obtížné party a emocionální nuance. Za povšimnutí stojí i zvuková stopa, která v mnoha záběrech ustupuje obrazu a ještě zesiluje znepokojivé lyrické podtóny. Podobně i hudba v minimalistickém provedení šikovně posiluje drama mezi postavami. Návrat je film hodně výrazně založený na formě, alespoň zpočátku právě forma dominuje nad obsahem, nicméně tušený, přesto těžko předvidatelný zvrat vytvoří v důsledku čirou a fungující metaforu vztahu otec x syn v podobě tak syrové a uvěřitelné, že jsem jakékoli námitky v tomto směru spokl. Vše završí naprosto otevřený a úsečně vypálený konec, který zanechá diváka v pochybách, jaksi uprostřed věcí. Zařazení černobílých retrospektivních fotografií má až lynchovsky dráždivý nádech tajemna... Smekám, úžasná práce. (15.01.2007)

Dvaja chlapci a jeden otec, ktorý sa v ich životoch náhle objaví akoby nič. "Odkiaľ sa tu vzal?", pýta sa ten mladší mami. "Prišiel," dostáva stručnú odpoveď. Andrej (14) ma z jeho príchodu radosť, chýba mu otec, ktorý by ho učil tvrdým prácam a bol mu vzorom. Snaží sa mu čo najviac zapáčiť, prijíma a podriaďuje sa jeho príkazom, s nádejou zblíženia sa. Jeho mladší brat Ivan (12) sa na smrť bojí výšok, no nebojí sa vzoprieť svojmu prísnemu otcovi a dáva mu pocítiť, že jeho blízkosť mu je nepríjemná. Viac ako jeho starší brat si uvedomuje, že na nich doteraz kašľal. Nedokáže mu odpustiť a ani nerozumie, prečo sa odrazu v ich životoch objavil. Z jeho návratu vôbec nie je nadšený, pretože otec len otvoril rany, o ktorých ani netušil, že ich má. Muž, ktorý sa odrazu ocitol v ich dome, je pre neho cudzí človek. Nedokáže ho oslovovať slovom otec, pretože ten titul si od neho nezaslúži a jeho rešpekt už vôbec nie. Keď sa otec rozhodne vziať ich na niekoľkodňový výlet na ostrov, prežíva vnútorné peklo. Ruka v ruke ide nevyspytateľná a drsná príroda s napätou atmosférou deja. Posledná pol hodina je odzbrojujúca a (ešte vtedy detský) výkon, ktorý Ivan Dobronravov predvádza, ani nejde opísať slovami. Masterpiece. (05.10.2018)

Dva otcem opuštění bratři zažijí ve svém nízkém větu návratem otce nezapomenutelných pár chvilek, v kterých se sbližují prostřednictvím výletu. Otec tvrdou rukou velí ve stylu staré školy. Chlapce se snaží ohnout, ale každý proutek při moc velkém ohybu praskne. Emocionálně gradované a přitom tak prosté dílo. (30.08.2020)