Kdysi dávno

Takmer styridsat nudnych minut trva Supermanovi teleportovanie sa o vyse polstorocie za doktorkou Quinnovou (Jane Seymour je resp. bola krasna zenska), aby zbytok minutaze stravili v rovnako nudnom romantickom objati. Nebyt carovne melancholickej hudby Barryho a snobskych kostymov hornych desattisic tak by sa to "nevydriapalo" ani na 4/10. Casocestovka zaseknuta na patdesiatich percentach! (02.09.2022)

Láska, která překoná i čas. Viděla jsem tenhle film "kdysi dávno" a vím, že už tehdy na mě zapůsobil silnou atmosférou. Náhodně jsem si ho teď vybavila, dohledala a skoukla znovu a musím říct, že ten účinek se nezměnil. Cestování v čase by mohlo být vyřešeno vtipněji a i nepřející manažer mladé herečky na mě působil tak nějak vnuceně, jen aby tam prostě byla nějaká překážka mezi dvěma osudově zamilovanými. Ale odpustila bych cokoli výměnou za neodolatelný chlapecký šarm Christophera Reeve a křehkou krásu Jane Seymour (historické kostýmy jsou patrně jejím osudem a v šatech, které zde nosí vypadá skutečně jako éterická bytost z jiných času, stačí se dotknout a rozplyne se..). Film plyne pomalu, ale kam spěchat, já se v roce 1912 cítila neobyčejně příjemně... (28.01.2011)

Tenhle film jsem viděla už hodně dávno (určitě tak před deseti lety) a jenom jednou, přesto jsem si na něj z ničeho nic vzpomněla. Vyvolal ve mně tehdy vážně dojetí, Christopher Reeve a Jane Seymour utvořili dokonalý pár milenců rozdělených časem, možná mám selektivní paměť jen na hezké filmové zážitky, ale mně to přišlo jako krásný příběh, který nebyl ztráta času. (04.09.2010)

Súčasná filmová romantika sa viaže prevažne len na fekálno-primitívne, gýčové a pukancové rýchlokvasené filmy, ktoré nemajú žiadny potenciál zaujať náročnejšieho diváka. Práve preto film s romantickou tématikou sa u mňa nachádza niekde v úzadí a patrí do kategórie nezaujímavých. O to viac ma prekvapilo, aký dojem vo mne zanechal tento romantický film. Film bol obrazovo úchvatný a akoby som sa pozeral priamo na obrazy barbizoncov, či impresionistov. Hlavne zábery pobrežia s alejami a lodiek v prístave vyvolávali dojem z obrazov Corota, Moneta alebo van Gogha. Samotná ústredná hudba k filmu bola rovnako vynikajúca, aj spoločne s nádhernou rapsódiou na variácie Paganiniho od Sergeja Rachmaninova. Christopher Reeve a Jane Seymour v hlavných úlohách absolútne excelovali a tieto úlohy boli pre nich ako ušité. Mal som úžasný filmový zážitok. Vďaka za tento film. (13.01.2010)

Láska skrze čas. Divadelní autor je po oslavě nově uvedené hry navštíven neznámou starší dámou, která mu předá hodinky. Jeho následující tvůrčí krize ho zavede do majestátního hotelu v jehož útrobách najde historickou místnost s nejznámějšími osobnostmi, které hotel navštívili. Je uchvácen fotkou neznámé ženy, kterou brzy pozná jako dárkyni hodinek. Příjemný a pomalý milostný příběh, v kterém čas neovlivní velikost lásky, mezi dvěma lidmi. Dobře odvedená práce od první do poslední minuty, která však vedle tématu jen stěží měla větší potenciál. Kdo do teď neznal Rachmaninova, už na něj nezapomene. (11.07.2010)