Neskutečná cesta Billa a Teda

Za mňa pomerne výrazné zlepšenie na všetkých úrovniach. Akoby jednotka bola iba ohmatávaním materiálu a všetko sa naplno rozbehlo až v dvojke. Nie je to síce bohvieako vtipné a nabité hláškami (avšak určite nechýbajú), ale je tu toľko vizuálnych nápadov, až ich divák všetky naraz nepoberie. A je rozhodne dobré, že sa tu odkazuje (aj) na umeleckú kinematografiu minulosti (Siedma pečať, nemecký expresionizmus, filmy Powella a Presburgera, možno aj Westworld) a nejde tak len o stereotypný teenagerský výplach. Záverečná tretina ide už skôr v šľapajách jednotky, avšak hudobné finále s "hosťami" pred publikom je určite lepšie ako predstavovanie historických postáv. (01.10.2023)

Jedno je jisté – dvojka je ještě o něco stupidnější a absurdnější než první díl. To by nemuselo být nutně špatně, ale opět to stejně jako jednička naráží na problém nedotaženého scénáře s malým množstvím funkčních gagů a málo využitými nápady. Upřímně – bavila jsem se méně než u jedničky. Smrtka byla fajn, ale jestli nejhumornější scénou filmu je to, že hrdinové soupeří se Smrtkou ve společenských hrách a Smrtka nechce uznat svou prohru, tak mi to vlastně přijde poměrně slabé. Bohužel si opravdu nevybavuju jedinou scénu, která by mě pobavila více než tato, a tuším, že jsem se možná ani nezasmála nahlas. Tak nevím. Absurdní humor mám obecně ráda, ale tohle asi nebylo nic pro mě (snad by to ale mohlo pobavit puberťáky ve správné náladě, což ostatně bude cílová skupina). Myslím si, že tímto mi eskapády Billa a Teda opravdu stačily. ~(2,3★)~ (12.10.2023)

Je to neuvěřitelné, ale dvojka je místy dvojnásobně dementnější než jednička (díky zlým robotům) a to je třeba ocenit. Zatímco u prvního dílu jsem ke třem hvězdám dospěl díky obdivu k zprznění historických osobností, ve dvojce přináší úlevu a odpočinek od kulomentně nízkého intelektu hlavních postav postava přátelské Smrti, řekl bych, že je to jakýsi pokus autorů navázat na osudy stejné postavy z filmu Sedmá pečeť. Zajímalo by mě, jak by se u filmu tvářil takový Václav Havel nebo Jean Paul Sartre. (11.08.2020)

Občas rád vypnem pri nejakej blbine, ale toto je už aj nad moje chápanie. Fajn, pubertálne výkyvy sú v bláznivých komédiách bežné, to, čo však predvádzajú Bill a Ted je vážnou duševnou poruchou a nik so zdravým rozumom by ich nenechal pobiehať po vonku. Ale Smrťák Sadler každopádne potešil a trochu rocknrollu tiež nezaškodí. Za to tá osirelá *. (09.04.2014)

Stejšeeennnnn! Ať si kdo chce, co chce říká, ať si maminka slzu utírá, tehdá v těch nevinných devadesátých letech byla tahle komedie naprosto smrtící coooolová zabijačka, jaká neměla (a snad ani nemá) obdoby. Všechno, co tehdejší týnejdžr chtěl, tam měl. Sci-fi roboty, rock, Satana, pana Smrtku, revoltu proti pravidlům, zákonům, povinnostem, hlášky, vtip, gagy jako kráva, nápaditou budoucnost (Faith no more), magii a Utah. Ale s tím posledním si nejsem tak jist, že by bylo v nějakém spektru tehdejšího týnejdžra. Jsem si jistej, že to hned na nějakém novodobém týnejdžrovi vyzkouším, jestli to po dvaceti letech pořád ještě funguje. (13.07.2012)