Obsahy(1)
Mistrovská studie manželského soužití, ironická nadsázka o iluzích a touze po zbohatnutí z pera amerického prozaika Marka Twaina se stala podkladem pro satirickou komedii a dva výborné herce – Jaroslavu Adamovou a Václava Vosku. Představují manželský pár, který žije velmi skromně. Peníze na nutné výdaje škudlivá manželka přesně rozděluje do plechovek k tomu určených a manželovi počítá i cigarety. A pak manželé dostanou dopis od údajného prastrýce, o němž nikdy neslyšeli. Ten jim slibuje, že po jeho smrti zdědí třicet tisíc dolarů. Manželé si předplatí místní deník, aby se z něj dozvěděli zprávu o strýcově smrti, neboť kontaktovat přímo strýce by bylo netaktní. A začínají počítat. Podnikavá manželka ví přesně, kam peníze investovat a jak je budou rozmnožovat. A léta s imaginárními investicemi ubíhají… (Česká televize)
(více)Recenze (20)
O stavění vzdušných zámků, o hře, která přestane být hrou a pohltí své aktéry, o náhradě skutečného života iluzí. Na začátku je jeden dopis, na konci krach na burze, prázdná spíž a jed na krysy. Svým způsobem je to depresivní, ale v tak rozkošném podání Jaroslavy Adamové a Václava Vosky, že jsem hltal každé slovo. "Nejistota je za námi, Sally. Máme rovný milion." ()
Seděl jsem jak macarát po tmě a nechal se bavit hereckým koncertem paní Adamové a pana Vosky. Časosběrná fraška na jediné téma, touha po bohatství, rozvedená ad absurdum. Úsměv na tváři zůstává, leč zlehka hořkne, zejména při pomyšlení na vlastní občasné záchvaty šetrnosti. Pro mamonáře by ale Twain mohl být i poučným, případně návodným, zejména závěrečný nález by si měli tací vychutnat. ()
Vcelku milá i když vlastně dosti absurdní konverzační komedie o tom, co dokáže ze života manželského páru udělat příslib dědictví 30 tisíc dolarů. Čím jsou Sally s Elektrou starší, tím jsou chudší a chudší. O to více se však ubírají do virtuálního světa burzovních spekulací a rostoucích výnosů z imaginárních akcií. Radují se z toho, že mají "milion", popijí šampaňské a plánují zářné zítřky sobě i své dceři. Až krach na newyorské burze je vede k uvědomění, že to vše byla jen "hra". Absurdní hra, na jejímž konci zůstává jen jed na krysy... ()
Sólo pro dva herce. Jaroslava Adamová a Václav Voska. Úplně je z nich cítit nefalšované divadelnictví, dialogy secvičené jako na jevišti. Příběh z pera Marka Twaina o manželích, kteří desítky let čekají na skon strýce a budují si imaginární konto z burzovních zpráv. Více by mě tohle zpracování sedělo na divadle, divím se, že po takové látce v dnešní době nikdo ani neštěkne. ()
Manželé Václav Voska a Jaroslava Adamová tráví desítky let čekání na dědictví od bohatého strýce fantazírováním o prozíravých investicích a rostoucím majetku, zatímco bezmála nemají co do úst. Jak říkával Josef Nesvadba, jádrem každé povídky je teze. Myšlenka vyjádřená jedinou srozumitelnou větou. V tomto případě dejme tomu "Je lepší zabydlet se v chatrči, než stavět vzdušné zámky" nebo prostě "Jen pro ten dnešní den stojí za to žít". ;-) Unese taková mravokárná banalita středometrážní komedii? Kupodivu ano. Z povídky Marka Twainea je konverzační hra pro dva herce a jednu kulisu a ano, mohla být o něco kratší. Ale smíříme-li se s tím, že není, dosáhlo Dědictví na úvěr asi nejlepšího možného výsledku. Adamová a Voska předvádějí cosi jako zvolna gradovaný duet mluveného slova, který začne jako malé svěží preludium a skončí jako rekviem. Čím starší a chudší ti dva jsou, tím víc utíkají do vybájeného světa burzovních spekulací a rostoucích výnosů z imaginárních investic, tím vážněji je berou a tmelí jimi vztah, z něhož dávno vyprchala vášeň. Ze zdánlivé levné morality se zvolna stává docela dojemná romance dvou zoufalců a už proto, jak relativně málo byli Voska i Adamová obsazováni, Dědictví na úvěr získává na hodnotě. 70% ()
Reklama