Pečeť vraha

"Podle stupně vývoje larev mikroskopické mušky Mesmosa orabulis odhadujeme, že k vraždě došlo včera, v osm hodin šestnáct minut. Cákance krve na místě činu jasně ukazují, že vražedným nástrojem bylo kladivo držené pod úhlem sedmdesáti stupňů a že pachatel byl muž, levák, vysoký 176 cm. Zkoumali jsme oděrky na kůži oběti elektronovým mikroskopem, zajistili důkazy v okruhu deseti mil a z těchto a dalších stop vyplývá, že pachatel měl na sobě žlutou pláštěnku, kostkované kalhoty a bavlněnou košili s příměsí umělých vláken. Že pravidelně hraje golf, nosí si hole na pravém rameni, preferuje jahodovou zmrzlinu a v dětství čítával Medvídka Pú. Knížka to byla ošmatlaná... Rohy na stranách 24 až 27 měl ohnuté směrem k zadnímu hřbetu - a podle toho ho najdeme!" ... Tak takhle nějak vypadá Crájm-Sín-Investygejšn v Jů-Es-Ej. V Čechách by to bylo nejspíš takhle: "Pane rado, já zajdu do Jedový chýše ... esli toho mordýře jako někdo nepráskne". Nu a v Korei na to jdou úplně od lesa. Chytí prvního podivína, co jim přijde pod ruku... a tlučou ho tak dlouho, dokud se nepřizná. Těžko říct, jaká z těchto vyšetřovacích metod přináší lepší plody. Pakliže bychom měli věřit televizi, vychází skóre vyšetřovacího týmu CSI vs Korejští policajti jednoznačně 1253:0 (07.07.2011)

No...jelikož si Jossie vážím, vydržel jsem nejen deset minut, ale přes půl hodiny jakési parodie na kriminálku a čekal, že se s příchodem nového detektiva začne něco pořádného dít...a ono pořád nic. Potom jedna dramatická scéna a zase dlouho nic. Když tu náhle se strhlo dramatických pět minut a...ještě kýbl ničeho, emocionálně vypjatá scéna a konec. A to se mnou ještě ta scéna moc nehnula kvůli tomu, že jsem během těch takřka nepřetržitých dvou hodin nudy čučel do skript...z toho by otupěla i puberťačka v premenstruační tenzi na koncertě Tokio Hotel... No aspoň jsem se věnoval něčemu konstruktivnímu, protože Pěčeť Vraha mě, prostého diváka, po zážitkové stránce rozhodně neobohatila, zápory převážily, na spravení chuti si budu muset dát Special Victims Unit... (04.06.2006)

Kdo má nějaký vztah k policejní práci a alespoň v hrubém obrysu zná práci vyšetřování pochopí myšlenkové procesy a pocítí frustraci detektivů ještě lépe než jiní diváci. Tento film sice není špičkou typu Zodiac nebo eventuálně Sedm, ale to je také proto, že tyto zmiňované kousky jsou v prvé řadě koncipovány jako "filmy" (tzn. jde v nich o určité drama, vývin apod.). Memories of Murder skvěle a důvěryhodně vykresluje detektivy jako lidi bez superschopností, kteří se dokáží pořádně seknout a nakonec si i kvůli nepřízni osudu tak trochu honit vlastní ocas (jestli víte, co tím myslím). Případ je zpracován perfektně, právě absence senzací a nepřirozeně dramatických momentů opět jen podporuje realističnost celého snímku. Vyzdvihnout chci také miniaturní náznaky humoru, nebo chcete-li elegantní vložení absurdních situací do jinak vážného filmu. S přihmouřením oka tedy: 9/10 (14.04.2014)

Tak neviem na aký film sa dívali ostatní tu uvedení komentátori, ale ad1: V tomto filme nie je nijaká scéna ktorá "ukazuje jak se z na první pohled sympaticky jednoduchého a vtipného detektiva stává zrůda" (sam_lowry), ad2: Nie je tu ani len náznak súvislosti odkazujúci k Fincherovej klasike (pokiaľ tým dotyční azda nemyslia súvislosť typu "vraždí sa tu, takže je to Se7en") a ad3: Nenájdete tu ani "Naprosto zarážajúce a dychvyrážajúce sú scény s miestnymi policajtami a ich nátlakovými metódami vypočúvania" (Lhurgoyf). Takže pre tých, ktorí tento film budú pozerať s otvorenými očami: jedná sa o vynikajúci psychologicko - filozofický film o pátraní po vrahovi mladých žien, ktorý vraždí zásadne v daždi, dráždi ho červené oblečenie a pred vraždou si v miestnom rádiu necháva zahrať kórejský hit na ktorý je (zrejme) traumaticky naviazaný. Režisér filmu, pred samotným vyšetrovaním uprednostňuje sondáž do mysle členov vyšetrovacieho tímu (a nerozoberá myseľ vraha ako to býva obvyklé) cez ktorých sa o vrahovi dozvieme všetko podstatné okrem jeho identity. Vo výsledku je totiž kriminálna línia iba zástierkou na sociálno - kritický pohľad do radov kórejskej polície a spoločnosti zároveň od roku 1986 do súčasnosti (2003). Ak tu už teda niekto chce porovnávať, tak nech porovnáva s týmto. Ak by niekto z citovaných komentátorov mal pocit, že som ho urazil, tak sa mu ospravedlňujem. To nebolo cieľom môjho komentu. (13.12.2004) (13.12.2004)

Nepoznať režisérov štýl vďaka viacerým posledným snímkam a nevidieť extrémne populárneho Parazita, tak by som bol stratený v žánroch ešte viac než som v prípade Pečate vraha bol. Film vo mne viac doznieva, než by som bol ohúrený počas jeho sledovania. Ale ide skôr o referenčné pozadie, ktoré osvetľuje aj chovanie postáv a viaceré detaily. Policajti sú extrémne brutálni, zároveň ale aj smiešni a neviete, či ich nenávidieť, alebo im držať palce pri chytaní vraha. Nemôžem tvrdiť, ako mnohí iní, že ma film dostal a vtiahol, ale vidieť takto netradičnú detektívku, absolútne mimo "západný" štýl rozprávania, reznutú navyše komédiou a podprahovou kritikou režimu, tiež nie je od veci. Podľa mňa to síce všetko spolu dvakrát hladko neladí, ale beriem to ako veľmi netradičnú skúsenosť. 70% (22.01.2021)