Tokijští kmotři

Satoši Kon je nadějným nástupcem Mijazakiho a Takahaty. Stejně jako oni si počíná jako by anime byl docela obyčejný (hraný) film a nesnaží se s ním nakládat jako se zvláštním subžánrem. A jak je vidno, daří se mu. Stejně jako Mijazaki dokáže oslovit i euroamerické publikum. Tokyo Godfathers jsou tradičním vánočním příběhem plným čekaně nečekaných náhod a šťastných řešení neřešitelných situací. Rozehranou situací bezdomovců, jejichž život je náhle doprovázen sérií lehce zázračných událostí - připomíná Gilliemova Krále Rybáře. Tokijští kmotři se odehrávají jako symbolická paralela k vánočnímu příběhu narození Ježíše Krista. Trojice bezdomovců jako poněkud parodická verze tří králů nachází malé dítě a následně pak hledá a po mnohých ztřeštěných dobrodružstvích skutečně nachází jeho rodiče. Při tom odkrývají a řeší i své životní poměry a události, díky nimž se ocitli na ulici. Dítě jako šťastný amulet je provází zázračnou vánoční nocí, aby jim nakonec poskytlo možnost návratu do "života" a pocitu vlastní hodnoty. I zde stejně jako v předchozích Konových filmech najdeme několik fantazijních scén odehrávajících se jen v představách či ve vzpomínkách hlavních hrdinů. Oproti jim je však tento film mnohem ucelenější, pochopitelnější a „normálnější“. Mezi vánočními příběhy však rozhodně vyniká svým bláznivým kouzlem blízkým právě Gilliemově poetické linii tvorby. Tím je mi toto dílko osobně velmi blízké a sympatické. (07.06.2004)

Miloučký příběh. Tohle se parádně hodí k vánocům. Myšlenka není nikterak originalní a i toho sentimentu je tam dost a dost, ale zase se mi líbylo že hrdiny byly netypicky bezdomovci. Některé nápady byly zajímavé a bylo tam i několik sympatických vtípků. Nezapomenutelná je pro mě scéna kdy bezdomovci s dě'tátkem jedou přeplněnou městskou hromadnou dopravou a reakce na ně jsou podle očekávání. Samozřejmě mnohem důležitý se samotný hlavní motiv hledání lásky a odpuštění. No a tohle se povedlo podat zajímavou a nenudící formou. (30.06.2006)

Příjemný, byť ne vždy veselý (místy však až velice vtipný) příběh různorodé trojice lidí bez domova, kteří v době vánočních svátků objeví mezi odpadky odložené mimino. A příhody, jež díky/kvůli němu zažijí, se pro ně ukáží býti velice podnětné. Nemáte-li averzi k filmům, kde značnou roli hraje náhoda, mohu Tokyo Godfathers jen doporučit (samozřejmě obzvláště na Vánoce:-)). 8/10 (01.12.2006)

Když nic jiného, tak japonská cover verze Ódy na radost :). ■ Seriózně. Výborný příběh. A dcera to považuje za (v rámci reality) nejuletěnější film vůbec :). Dítě nalezené na vánoce v odpadcích. Trojice bezdomovců/záchránců. Dostatek humoru, téměř černého - člověk by neřekl, co vše se dá sehnat například na hřbitově. ■ Z komentářů mě nejvíc pobavil pytlík.... On to sice chudák myslel smrtelně vážně, ale neva :). (16.08.2013)

Film, který byl ve správnou dobu na správném místě...Tedy v našem DVD a dneska večer. Nechápu proč české (i slovenské) televize stále omílají to samé do kola, když je tolik neokoukaných vánočních příběhů. Tohle je jeden z nich. Příběh tří bezďáků, kteří se stali aktéry neuvěřitelného svátečního týdne a v mrazivém Tokiu hledali jehlu v kupce sena, snažíce se dovést štědrovečerní zázrak do zdárného konce. Během toho hledání na sebe prozradí víc než měli v úmyslu a převrátí si život na ruby. Chvilkami diváky rozesmutní a chvilkami zase smutek vystřídá uchechtnutí. Prostě, i když je to pohádka pro dospělé, tak je "živá" a myslím, že se u nás stane na dlouho vánočním evergreenem. (22.12.2011)