Mezihra

Prvotní očarovaný, rozverný, uvolněný a pozvolný přístup člověka k roztodivným jevům až surreálně tajuplného života střídá po pádu z výšin vřazení do davu a čím dál zběsilejší, tísnivější, technokratičtější a kostrbatější úprk se sklopenou hlavou za čímsi absurdním, aniž by se vůbec stihl vytvořit prostor pro reflexi a porozumění, až nakonec všichni bez elementárního pochopení čehokoli, stejně nechápaví jako na začátku, jen po tom bezhlavém maratonu uštvaní a rozlámaní, zase jako kouzlem zmizíme. *** Možná to takhle vidím jenom já, ale pro mě je tenhle krátký film dílem s poměrně zřejmým, hořkou ironií prodchnutým poselstvím o člověčím míjení se s darem a zázrakem života, v němž prvky dada a poetismu slouží toliko k vytvoření transcendentální atmosféry v kontrastu s trýznivým nenapojením lidských bytostí na její živný proud, jež člověčí osudy zhusta věrně provází od marnosti počáteční k marnosti finální. *** (12.11.2020)

Suverénny surrealistický tanec asociácií a krásy, ktorý má pomerne jednoducho čitateľný príbeh. Vraj nemožné? Opak, priatelia, René Clair zachytáva harmonický súlad pohybu plný spomalených záberov, kombinovanej montáže, zvláštnych pozičných uhlov a detailov. Počas krátkeho filmu sa vynárajú obrazy a metafory ako balet, priateľská hra, cirkusová manéž, delo, holub vylietavajúci z rozstreleného vajca, vražda, muž v ženských šatách, horská dráha, strechy domov, svadobné auto, pohreb (pohrebný voz ťahá ťava), bežiaci dav (druhý raz s detailom) muž v krabici na kolieskach, postavičky s nafukovacími hlavami, obrátená tvár a asi najzaujímavejšia vec, ktorú však nebudem prezrádzať, pretože je nádherným záverečným súznením všetkých formálnych a obsahových aspektov. Niektoré scény boli jednoducho paráda. 90% Video tu. (12.04.2014)

Existuje názor, že Picabia a Duchamp z filmu udělali jakýsi nekrolog za Arthura Cravana, básníka boxera a synovce Oscara Wilda. Cravan, ztělesněné dada, učinil uměleckým dílem především sebe sama. Na útěku před zákopy první světové války se přes Španělsko a USA dostal až do Mexika, odkud chtěl na lodi doplout do Argentiny. Bohužel v listopadu roku 1918 při zkušební projížďce lodí beze stopy zmizel na moři a nikdo ho už nikdy nespatřil. Na břehu nechal svou těhotnou ženu Minu Loy. Ve filmu na Cravana zřejmě odkazuje několik scén: boxerské rukavice, šachisté spláchnutí vodou, papírová loďka, ženské oči prolínající se s mořem a celá scéna s rakví včetně jejího vyvrcholení. Na jednu stranu se mi zdá být celá ta cravanovská interpretace přehnaná, na stranu druhou ty odkazy tam jsou a jsou to jinak docela nevysvětlitelné metafory... (05.10.2016)

Viete, kto jediný dokáže rozstreliť puškou vajíčko tak, aby z neho vyletel živý vták? Skúsený strelec či erudovaný ornitológ? Nie, no predsa surrealista. Jediný človek, ktorý môže do filmu napchať čokoľvek. Pohrebný voz má na sebe vence, ktoré sú jedlé, pretože ťava. Je toho samozrejme omnoho viac, ale keď už sme pri tom škatuľkovaní, rozmýšľam, že by predstavitelia tohto žánru, či vlastne umeleckého smeru, mohli usporadúvať nejaký ten pochod. Volalo by sa to Andalusian Pride a jednotliví umelci by tam vykračovali napríklad dole hlavou alebo by sa vznášali za pomoci mihalníc, prípadne neviditeľného rogala. Proste umenie, nejaký problém? Viac takýchto filmov do centier pre liečbu drogovej závislosti. A pacienti budú mať odstrašujúci príklad nadosmrti. Alebo ich to len unudí, ako mňa, pretože podobný sled obrázkov by mi bohato stačilo sledovať na priestore kratšom o dve tretiny. Musím však uznať, že aj keď má tento počin snáď 100 rokov, pôsobí asi iba na 97, na základe čoho som vrcholne nesurrealisticky vyrátal, že mu dám tri hviezdičky. (06.05.2015)

Šachová scéna se stala slavnou. Vidíme zde všechny nové technické výdobytky filmu, které byly v té době hodně napřed: zpomalené a retrográdní záběry, prolínačky stromů apod. Pohřební průvod veze velbloud, uteče jim, pronásledují ho...prostě bizarní. Vidíme s jako chutí chtěli autoři dada filmu naštvat publikum, zvyklé na tradiční narativní filmy. (30.11.2017)