Jatka č. 5

Povinnost především pro ty, kteří mají rádi netypické a tak trochu jiné filmy. Celý děj je mozaikou různých momentů ze života Billyho Pilgrima, jejíž hlavní část tvoří události odehrávající se ve druhé světové válce. Navíc jsou tu ještě jeho představy o pobytu na planetě Trafalmador. A to všechno je skvěle setříháno (střihač se musel opravdu zapotit) bez ohledu na časové zařazení jednotlivých událostí. V malé roličce se objevuje i český herec Oto Ševčík. (22.05.2009)

Tento slavný román K. Vonneguta jsem nečetl a příznávám, že ani nic dalšího od něj. Ale mám ho v plánu. Proto jsem se tedy musel spokojit s filmovým zpracováním G. R. Hilla. Vzpomínky zajatého amerického vojáka kdesi v Ardenách byly podány solidně i celý jeho další příběh, kdy jako zajatý spojenecký voják byl transportován do internačního tábora a posléze do pracovního tábora v Drážďanech. Ty si zahrála k mému potěšení Praha. Příběh nejede po přímé linii, ale přeskakuje v čase, takže se ze zajateckého tábora divák zničehonic ocitá v Billyho dětství aby náhle přelétl do poválečných let kdy leží nervově zhroucen v sanatoriu... Mírně nesourodě pak do snímku zasahují Billyho cesty na planetu Tralfamador, které jsou protipólem prožitých hrůz. Jatka č. 5 jsou tak lehce podobná Londnovu Tuláku po hvězdách, avšak staví na reálném základu prožitých hrůz za druhé světové války. Jinak jsem nucen citovat Billyho spolupacienta na pokoji, který se rozčiloval : ,, vždycky mně strašně rozčílí, když někdo začne brečet o těch Drážďanech '' - dodávám mně taky. Už jsem to tu psal u jiných komentů viz např. Drážďany (2006). Film lze těžko nějak shrnout, rozhodně se nejedná o válečný film v ryzím slova smyslu, ale milovníky tohoto žánru přesto bude bavit. Ten zbytek bych nechal na Vonnegutových příznivcích posoudit jak moc se film kryl s myšlenkou knihy. Dávám i tak čtyři tančící porcelánové sošky. * * * * (26.10.2014)

Knihu Kurta Vonneguta jsem nečetl, snad proto jsem měl z tohoto žánrově originálního filmu velmi pozitivní zážitek. Originální děj, nekonvenční výstavba děje, žádné herecké hvězdy, skoro bych ani netipoval, že jde o americký film, ačkoliv přeci jen tohle je ta slavná éra Nového Hollywoodu, ovlivněna mj. evropskou novou vlnou 60. let, která vzniku podobně netuctových snímků přála i v největších hollywodských studiích. Příběh hlavního hrdiny odvíjející se v několika linkách od válečného dramatu z minulosti až po meziplanetární sci-fi ve víru budounosti skrývá i po obsahové stránce nejeden působivý či zajímavý moment, ale hodně stojí na nevšedně pojaté psychologické stránce, založené na vnitřních asociacích, kdy se během pár dnů uprostřed psaní knihy, oslavy či setkání s rodinou vynořují v mysli bývalého válečného hrdiny (přes vší tu hrdost k jeho osobnosti navěky poznamenaného válkou i nejedním negativním prožitkem) jiné situace, nejrůznější vzpomínky, přeludy i představy. Nad rámec záměru tvůrců musím dodat, že tahle žánrová směs plná satiry, dramatu a hlavně asociací dokázala nejednou na mě nevšedně působit tím, jaké různé asociace vyvolala ve mě... a tak jako v rámci příběhu tvůrci přetrhli hranici mezi motivy 2. světové války a života na mimozemské planetě, tak se pro mě přetrhla i hranice mezi zahraničním a domácím prostředím, resp. mezi americkou a československou kinematografií, když najednou mohu s cestujícími vojáky a generály spatřit (byť v roli německých Drážďan) notoricky známé pražské uličky či Starý Most, z ničeho nic narazit v americkém snímku na známého hereckého představitele německých pohlavářů z čs. válečných filmů Otto Ševčíka nebo vidět snovou scénu přednášky zasazenou do slavné ústřední haly Právnické fakulty Univerzity Karlovy (do které jsem sice sám nikdy nevkročil, ale jejíž vzhled mi silně utkvěl v paměti, mj. taky z jedné působivé snové scény, z jiného filmu Taková láska...). Kouzlo nechtěného tady spočívá v tom, že George Roy Hill nejspíš netušil, že film po mnoha letech od svého vzniku uvidí i čeští / slovenští diváci, mezi něž se v době vzniku zřejmě nedostal, a pro vybrané diváky tak může dostat skrze asociativní formu i další rozměr. Tak či tak mě Jatka č. 5 hodně upoutala od samého začátku, byl jsem zvědav, kam se postupně děj v několika linkách vyvine, a udržela si mou velkou pozornost až do konce. Akorát mi přesto něco silnějšího chybí, díky čemuž bych dal plný počet. Možná výjimečnější atmosféra v tom téměř tuctovém romantickém závěru nebo silněji rozpracovaná myšlenková vrstva, kterou dle zdejších komentů nejspíš knižní předloha obsahuje, ale film jakoby ty působivě podané myšlenky občas postrádal. [85%] (02.02.2022)

To prepínanie deja medzi rôznymi obdobiami bolo šialené, ale stále bolo zaujímavé, keď sa dej a priebeh života objasňoval primerane pomaly. Horší pocit som mal už po únose na cudziu planétu, to som sa cítil ako po prepnutí na iný film. Práve to očakávané sci-fi mi dojem z filmu pokazilo. –––– Drážďany spojenci nebombardují, není to vojenský cíl. Tam budeme v bezpečí. (03.11.2019)

Schválně se mě zeptejte, o čem ten film vlastně byl. Taky netušíte? To je dobře, alespoň v tom nejsem sám. 1) Po rozpačitém začátku jsem si na několik časových rovin i na svérázný humor zvykl. Postupně tvůrci ztrácejí zábrany a děj je stále absurdnější, až (pozor, spoiler!) se přesuneme na planetu Trafalmadore (to je zřejmě důvod, proč film někteří označují také jako scifi). Už se páříte?_____ 2) Vonnegutovo mysteriózní dílo je jako většina podobných prací prostě nezfilmovatelné. Filosofické pozadí je na obrazovce téměř nezřetelné. Režisér vsadil na akční scény, které natočil skvěle. A tak mi rezignace na transcendentní sdělení ani moc nevadí._____ 3) Líbil se mi debutující 24letý Michael Sacks (Billy Pilgrim). Po 12 letech herectví vyměnil za kariéru ve světě financí. Slušelo to i 24letému Perry Kingovi (Billův syn Robert) a bez jiskry nebyl ani 35letý Ron Leibman (voják Lazzaro)._____ 4) Výstižný koment: Šandík****. (23.05.2019)