Post Coitum

Jediné co se dá z této směsice překombinovaných zápletek odnést je závěr, že pokud člověk pouze souloží bez citů stane se z něj obyčejné zvíře. Bohužel tento film na závěr naprosto nevhodně končí jakýmsi Happy Endem, který je naprosto mimo mísu a film posouvá na mnohem nižší úroveň. To nemluvím o tom, že se tento film dá považova za reklamní pro Kryštofa a Krajča, neboť vás během celého filmu pronásleduje píseň Srdce mé proletí střepem. (17.09.2005)

Naprosto geniální srágora. Nepamatuju si, kdy naposledy jsem u filmu musela tolikrát nahlas vyjádřit svou právě probíhající usilovnou mozkovou činnost "cože, cože". U scén ke konci (les, nemocnice) bych si pak s radostí vypíchla vývrtkou oči, ale pán ji bohužel nechal v kuchyni. .......... Přidat dinosaury, obří kudlanky nebo 50 Ft. Vondráčkovou Sr. a bylo by z toho krásný Asylum. (07.12.2014)

Ach bože, v jakém stavu tohle Jakubisko stvořil ?! Tohle se nemělo stát. Asi ten nešpatnější snímek o sexu a všem kolem něj, který jsem kdy viděl. Je to sice pár dobrých scének a hlášek ( "ty krávo", WC sex,...), ale to je tak všechno. Aspoň, že si to tyhle herecké hvězdičky mezi sebou rozdali. Námět filmu je vcelku obstojný, ale jeho zpracování, je místy až úděsné. Půl hvězdy dávám za to, že se ve snímku objevil coitus a občas nějaká náruživá část ženského těla. A druhou půlku hvězdy za zmíněné dobré scénky a hlášky. Jinak by to byl jasný odpad! (23.02.2012)

Poměrně odvázané, silně kontroverzní a zatraceně provokativní - to jest Post coitum, snímek, který kritici i uživatelé CSFD jednohlasně poplivali a smetli do jam pekelných, kde již smaží Kameňáky, parta kolem majora Maisnera a jiné nevábné přešlapy české kinematografie. Nemohu si pomoct, ale zastávám názor, že Jakubiskova "mrazivá city-komedie" do pekelného kotle nepatří, neboť ačkoli zdaleka nedosahuje kvalit Jakubiskových nejlepších děl, pořád se jedná o slušný (pouze ve smyslu kvality :-)) a zajímavý snímek. Cílem nebylo žádné poetické umění a nebyla jím ani hustá šukačka, mnohé zde vystavené výtky jsou tedy poněkud zcestné. Jakubisko záměrně vdechl sexuálním scénám programovou neeritočnost a degradoval tak četné soulože mezi hlavními hrdiny na pouhé naplnění pohlavního pudu, sex je v Post Coitu prostý nejen lásky, ba i vášní a nepřínáší hrdinům žádnou slast - souložení je pro ně stejná zautomatizovaná samozřejmost jako dojít si v případě potřeby na záchod. V karikatuře světa, který Jakubisko podhaluje, neexistují žádné duševní hodnoty a citové prožitky, postavy v něm tedy sice tápou a snaží se najít jakési uspokojení, ale nikdy nedojdou dále, než k pouhé výměně kopulačního partnera, s nímž se situace vpodstatě opakuje. Stylizačně přepálený a přitom velmi dobrý vizuál (pěkné kompozice a vhodně zvolené natáčecí prostory) zdůrazňuje leitmotiv absurdity a povrchnosti života "moderního člověka", proto jsou v něm zahrnuty i různé samoúčelně vypadající kamerové finesy a digitální efekty; divokostí a nespoutaností formálního pojetí se tak Post Coitum blíží Stoneovým Takovým normálním zabijákům, k čemuž patří i technofilní hudební podkres. Zásadní problém filmu je ovšem ukryt v prachbídném scénáři Marcela Bystroně, který Jakubisko sice uchopil po svém - čili jeho jalovost přijal jako úmyslně karikaturizující prostředek, ale zejména mnohé dialogy Bystroně jasně usvědčuji z bezradnosti a zoufale marných pokusů stvořit něco ohromně cool, pročež se ani neštítil vykrádat již kultovní snímky. Po stránce myšlenkové nemá Post coitum vlastně co nabídnout, pointa je jasná už po pěti minutách a přesto nám ji ve finále Ondřej Pavelka pro jistotu natvrdo vyžvaní. Pro Jakubiska charakterisitcká smybolika je ve filmu přítomna, tentokrát ovšem v mnohem jednodušší a čitelnější podobě, než u něj bývá zvykem. Koncept Post coita je jednoduše takový, že každý poteciální kiks lze nějak v jeho duchu intepretovat a označit jej jako součást autorského záměru, žel ani velmi bujná fantazie a smysl pro teleranci nezabraní, abyste při sledování tohoto filmu občas neobraceli oči v sloup. Postavit dobrý film na špatném scénáři je sice možné - stejně jako lze usochat umělecky hodnotnou skulpturu z úlovků posbíraných na smeťáku, ale je třeba myslet na to, že pokud nebudou stavební části dostatečně opláchnuty, bude hotový výtvor - jakkoli umělecky hodnotný - stále prudce páchnout kanálem a shnilotinou.... (07.09.2008)

"Teď přijde to nejlepší. Ten pán se udělá." Tato, a další neuvěřitelné Langmajerovy hlášky vás čekají v tomto filmu. Já prostě musela dát pět. Protože tohle je prostě buď na odpad!, nebo na pět, a vzhledem k tomu, že na mě Post Coitum mělo stejný efekt jako The Room, tzn.že jsem se celou dobu opravdu nahlas smála, tak prostě musím dát pět. Takovejch hlášek! Nevím, co tím kdo chtěl říct (resp.asi chápu hlavní "myšlenku", ale myslím, že ten způsob, jak to sdělit divákům nebyl nejšťastnější) zda je to hlavně Bystroňova (už jen to jméno má potenciál) zásluha, ale očekávala jsem prostě klasickou českou sračku, a dostala jsem o tolik víc! Ona totiž taková Tátova volha je prostě klasická česká sračka, u který jen kroutíte hlavou, případně se nudíte, případně chcete studem zalézt pod gauč, nebo se musíte napít víc, než jste původně chtěli, ale každopádně se prostě nezasmějete, natož abyste řvali smíchy, jako u tohohle - tohle, tohle není klasická česká sračka. A pro zábavu připojím několik nejlepších citací: Franco Nero čte esemesku od své japonské ženy: " 'Bojím se skřítků' - checheche, to jsem čekal..." , nebo Krajčo, když zmerčí přijíždějící policejní auto: "Flojdi!" - což mě hodilo zpět do doby, kdy mi bylo cca dvanáct a policajty jsme častovali tímto slovem, nebo jiná jeho superhláška, tu si snad napsal sám: "Moje erekce tě tlačí do podbřišku." "Tak pojď, ty Šopenhauře." Franco Nero jde na koncert Krajča a Hrůzy. Jeho komentář: "Jó, ve Woodstocku, to byla jiná jízda!" Beata Greneche: "Vy jste tam byl?" "Jo." Výtečný Langmajer, který vůbec nevím, co a proč hraje, jestli vůbec hraje, ale je prostě výbornej: "Vykuř mu ho, pořádně mu to udělej. Jaký má péro?! Sakra, jsem tvůj manžel, mám právo vědět, jaký má péro! A dělejte, budu mít šílený účet za telefon!" Samozřejmě, každý musí mít na nočním stolku vlastní láhev Chivas Regal, jinak to nejde. Bočanová k Noskovi: "Chcípni" - Nosek: "Nikdy nechcípnu!!" Kolemjdoucí houbař: "Kokote nevycválanej, máš co ti patří." Bočanová k Langmajerovi:"Ještě jednu whisky?" Langmajer s tlustou rolí eur v ruce: "Dal bych si něco ostřejšího. Spanking!" A na pohřbu: "Promiň, že jsem ti tenkrát nadával do kurev." V tomto filmu chybí už jen Pavel Kříž. (16.02.2019)