Pánská jízda
Režie:
Martin KotíkKamera:
Miroslav ČvorsjukHudba:
Tomáš PolákHrají:
Martin Dejdar, Vladimír Škultéty, Ondřej Vetchý, Josef Abrhám, Petra Špalková, Světlana Nálepková, Zuzana Kajnarová, Jitka Kocurová, Zuzana Zlatohlávková (více)Obsahy(1)
Otec Viktor (Martin Dejdar), velice schopný a úspěšný ve své profesi, a jeho syn Petr (Vladimír Škultéty), neméně úspěšný a nadějný student, se náhle ocitnou v nečekané situaci - po smrti ženy a matky se tyto dva ukázkové příklady dokonalého muže a studenta musí vypořádat s takovou banální záležitostí, jakou je péče o domácnost. Jako schopní, inteligentní a úspěšní muži v tom pochopitelně nevidí žádný problém. Marně je zkušený soused Lupínek, zasloužilý dědeček (Josef Abrhám) se čtyřmi vnoučaty na krku, varuje a nabízí pomoc. Mužská ješitnost a pýcha jsou silnější. Díky tomu se tak postupně dostávají do víru trapasů, problémů a katastrof, které postupně nahlodávají jejich sebevědomí a boří jejich pevné přesvědčení o vlastní dokonalosti. Ještě, že přijíždí na pomoc strýc Artur (Ondřej Vetchý). I když, jak říká slogan filmu, správný chlapi si poraděj sami. bez žen by to přesto zcela nešlo. Otec musí odolávat svodům a doslova se bránit nájezdům půvabné kolegyně (Světlana Nálepková), syn má zase ve své blízkosti pohlednou spolužačku Zuzanu (Zuzana Kajnarová) a strýc Artur problémy se svojí vlastní manželkou (Petra Špalková)... Pánská jízda je zkrátka hravé a vtipné vyprávění určené všem, kteří se rádi baví, i když je jim třeba do breku. Celovečerní debut režiséra a producenta Martina Kotíka, kterému se o kvalitách Pánské jízdy podařilo přesvědčit hvězdnou sestavu herců, svým vlídným a vkusným humorem pobaví diváky i divačky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (375)
Čekal jsem dobře obsazenou českou situační komedii, ale co jsem vlastně dostal? Slepenec scén, které nic nespojuje (a to myslím, jak co se týká logiky, tak i žánru), které jsou na pár místech i vtipné (demolice bytu ve stylu Pata a Mata), ale většinou sotva na úrovni Kameňáků. Když už tvůrci vymyslí nějakou „hlášku“, nutí postavy, aby ji opakovaly do zblbnutí, kolovrátková hudba tomu všemu taky moc nepomůže a technické zpracování je na úrovni televizní inscenace – 30%. ()
Gejzír trapnosti a ohňostroj mizérie české komedie. Scénář je opravdu slabý, vtípky prostoduché a většina z nich je tak nereálná, že by se snímku hodil i popisek sci-fi. Škoda, nečekal jsem že Vetchý a Abrhám budou někdy hrát v takové srač*e. Dvojnásob mně to mrzí kvůli Škultétymu, který má komediální talent. Mimochodem Dejdarovi bych otce rodiny nevěřil nikdy, to je tak špatně obsazená role, že nemá cenu o tomto filmu dál mluvit... ()
Viděl jsem to kdysi ve Student Agency. Netvrdím, že jde o nějaké veledílo, ale v rámci filmů, které jako by byly určeny k promítání v autobuse je to celkem průměrná komedie amerického střihu. Kontrast neschopného Vetchého a stoicky klidného Abrháma mně zaujal víc, než pohled na auta, která se snažila předjet žlutý autobus, a do absurdity vyhrocený závěr taky nebyl zrovna špatný. Navíc to má vysloveně dobrou hudbu, zvlášť závěrečnou píseň. Párkrát jsem se i zasmál. Celkem blbý a zdlouhavý scénář, atmosféra divná a herecké výkony přes známá jména příšerné. Na druhou stranu, humor tohoto typu je mi rozhodně o trochu méně vzdálený, než humor některých přeceňovaných socialistických pseudokomedií. Děti, takhle vypadá peklo. ()
Po smrti jediné ženy v domácnosti - manželky a matky, se ocitají otec Viktor (Martin Dejdar) a jeho syn Petr (Vladimír Škultéty) odkázáni sami na sebe, co se provozu domácnosti týče. I když jsou v zaměstnání (otec) i ve škole (syn) vcelku úspěšní, domácí práce šly vždycky úplně mimo ně, a nyní si nedokáží ani uvařit večeři. Spasit by je mohl snad jen strýc Artur (Ondřej Vetchý), jenže ten je je ještě neschopnější než oba dva dohromady. A tak musí odhodit veškerou pýchu, a poprosit o pomoc souseda (Josef Abrhám), který se dokáže sám postarat o čtyři dvojčata... Odpad si film asi nezaslouží (oproti Kameňákům má jistou úroveň), nicméně není od něj daleko. Takovej blbej námět už jsem dlouho neviděl, a to jsem v poslední době viděl leccos. Že si někdo neumí uvařit bych ještě chápal (existuje taky možnost objednat si pizzu, víme?), ale to, že si někdo nedokáže ani nakoupit (Dejda v supermarketu)? Hm. Docela jsem se divil, že do filmu (i po přečtení scénáře) Dejdar, Vetchý a Abrhám vůbec šli. ()
Už to mám. Je to točené jako sitcom (přišla jsem na to po koukání na Comeback), ale hraje si to na celovečerní film. To, co by možná obstálo ve dvacetiminutové formě každý den před zprávami, rozhodně neudrží něcí pozornost nebo jakýs standard při stopáži delší než půl hodiny. Navíc chování postav je značně nadnesené právě takovým jakýmsi situačním způsobem. A aby to člověk přijal, to by to muselo být mnóóóhem víc osobitější. ()
Reklama