Uzel na kapesníku

Člověk by neřekl, jak naprosto cool postavičkou může být obyčejný kapesník. Uzel na něm slouží jako hlava, cíp za uzlem jako srandovní zaječí ucho a zbytek slouží ke srandovní houpavé chůzi. Rozpohybovaný vypadá jako nějaké obskurní strašidýlko. O děj tu moc nejde, je prostinký. Chlapeček jde pro instalatéra (doma jim kape kohoutek), cestou se staví za klukama na fotbálek a mezitím kapesník s uzlem provádí svoje poťouchlé skutky – honí myšku na pískovišti, pere se s nějakým špinavým chumlem z popelnice a mokrý (po pádu do konve) se suší na louce. Přímá interakce s živým okolím tu je jen skrze jediný záběr – jdoucí chlapečkovi nohy a pochodující kapesník vedle nich, jako město tu slouží roztomilé papundeklové kulisy a z těch zlověstných zauzlených kusů látky, co na konci kapesník honí, bych jako dítě měl asi psotník :o) (28.12.2008)

Mimo skvělých režisérů a animátorů, měl čs. animovaný film štěstí i na výtvarníky. Tenhle filmeček je exhibicí Kamila Lhotáka. Jednoduchý (ale ne prostoduchý) příběh je nádherně stylizován na periferii, z které Lhoták vykouzlí svébytný poetický svět. Všechny ty ploty polepené plakáty a reklamami, boudy, plácky, kde město přechází v přírodu, to vše se stává místem stejně magickým jako pohádkový les s hejnem víl a perníkovou chaloupkou nádavkem. Pravda, je to magie civilnější. Myslím, že režiséři skvěle využili Lhotákova umu. (07.12.2010)

Obyčajný kapesník, či kus textílie zauzlením získa hneď hlavu, telo aj charakter. Kombinácia hraného a animovaného filmu je skvelá po technickej stránke. Nápadité sú tiež detaily v podobe obrazov v chlapcovom byte, či reklám na plote futbalového ihriska. Dej za týmito drobnosťami pokrivkáva, čo sa asi najviac prejaví v scéne, kde sa handričky zmenia na zbor staršinov a starien dohovárajúc následne vreckovke, aby si splnila svoju uzlovú úlohu. 68% (15.02.2015)

Z cyklu Mistři českého animovaného filmu! Zbytečně natahovaný příběh, který ničím nezaujme. Kvalitní práce animátorů je vlastně až v pozadí a to je velká škoda. Mohlo to dopadnnout mnohem lépe, naše kinematografie zahrnuje mnohem hodnotnější snímky podobného typu! [60%] (11.04.2011)

Český animovaný film a jeho věhlas se nezrodily z ničeho. Jen zdánlivě může překvapit jedno z míst jeho zrodu: zlínské filmové ateliéry. Uvědomíme-li si ovšem, že pro Bati peníze nebyly problémem a snaha prezentovat se ve všech významnějších ohledech na vysoké úrovni jejich druhou přirozenou potřebou, překvapení ustupuje velmi rychle věcnému pochopení. Z prostředí, věnovaného reklamnímu filmu, se poměrně záhy začala rodit kvalita i v jiných kinematografických žánrech. Po roce 1945 a znárodnění se zlínské ateliéry staly alternativním domicíliem naší národní kinematografie. Hermína Týrlová vedle jiných pak gigantem našeho národního, ale i světového animovaného filmu. UZEL zaujme tím, jak tvořivě, s rozkoší a radostí, mění režisérčina tvořivost zdánlivě zanedbatelný kus jinak potřebné textílie v prvek ryzí duchovní imaginace a zdroj demonstrace alternativních avantgardních poetik. Není divu, tato podoba animovaného filmu mohla být spíše pochopena a oceněna dospělým než dětským divákem. V animovaném filmu dostala naše národní kinematografie padesátých až osmdesátých let alternativně pojednané uspokojení funkce předfilmů hlavních programů, jež svou kvalitou snese srovnání s tím nejlepším z podstatně staršího zlatého věku grotesky. (31.03.2008)