Příběhy včelích medvídků

Úžasný seriál plný nesmrtelných hlášek, jen nechápu, proč museli dotáčet tak hloupě další díly. Nejen, že prohodili hlasy čmeláků, takže kluci pruhovaní ztrácí na kouzlu charakteru, které měli ve "starých" dílech, ale i celková "modernizace" postavičkám vůbec neprospěla, ... škoda. Těch pět hvězd je za staré díly, k novým raději bez komentáře. (13.11.2012)

Nejvetsi dobro like EVER! Muzeme si skripnout prstik pod dverma, muzou se nam rezat zoubky, muzeme byt vztekli ze nam maminka nechce dat na hrani ten nuz co s nim kraji zeleninu.... jakmile zaslechneme "na policku v jetelicku tam kde potok prameni" tak jsou vsechny trable a bolesti sveta zapomenuty a my ani nedutame a desne se tulime a radostne si brumlame a zoufala, unavena a krajne neupravena matka si spokojene rika ze cela ta strapace s detma asi prece jen ma neco do sebe... (08.10.2019)

Krásný, loutkový večerníček s hudbou pana Skoumala a texty Zdeňka Svěráka, který jsem viděla prvně v roce 1984 o Vánocích a měla jsem z něj Vánoce jako malované! Včelí medvídci táhnou dodnes a neznám dítě, které by je neznalo. " Spadla kroupa do kraje, hrej si s ní než roztaje, spadla kroupa z nebe, sáhni si jak zebe...." (06.05.2016)

Krasne propracovane loutky roztancene na obrazovce prinesly usmev do mnoha rodin. Dodnes si tenhle vecernicek pamatuju a miloval jsem a dodnes miluju uvodni pisnicku. Skoda, ze dnes se uz nic podobneho nevysila ani netoci. Je to sama kyberneticka pohadka bez poselstvi. Dnesni pohadky jsou mrtve. Tato neni a vsechny dnesni pohadky prezije. Trnkovy loutky byly vlastne vsechny dokonale. Nemluvim jen o tehle pohadkove serii. (14.03.2011)

"Tam, kde v noci jasně svítí světlušky, tam, kde za srdce tě berou berušky, tam, kde vesele si žijí čmeláci, tam, kde brouk si z brouka dělá legraci, tam nás dneska večer možná čekají, pojďme po špičkách a potají." Všimněte si prosím, že ani v textu znělky, v erbovním to znaku seriálu, nepadne ani zmínka o nějakých "včelích medvídcích". Čmelda a Brumda jsou přece čmeláci, jsou na svou identitu náležitě hrdí a padne-li v seriálu vůbec nějaká zmínka o včelách, je sršatě ironická a taková Mája by si ji za plástev určitě nedala. ;-) Myslím, že hlavní kouzlo toho večerníčku je právě v jeho neotřelém humoru, který vznikl do značné míry jako improvizační příspěvek Josefa Dvořáka a Pavla Zedníčka. Ani to věčné pošťuchování s Pučmeloudem nemá obvyklý charakter okázalého "trestání zla". Všichni přece víme, že i když ho čmeláci třeba zavřou "do sudu, do sudu, kde si asi nějaký čas pobudu", jak věštecky zpívá v teskném chansonu, je to spíš v rámci hesla "láska nehněvaná není milovaná". Jediný kritický osten zatnu na vrub hudebnímu skladateli (tuším, že to byl Petr Skoumal), který si pro největší hit seriálu, evergreen "Čmeláku chlupatý, už ti šlapu na paty", jaksi vypůjčil leitmotiv z Gershwinova Američana v Paříži. Na druhou stranu, Mistr by mohl být hrd a pyšen, že jeho hit tolik let po jeho smrti interpretovala taková Superstar, jakou Pučmeloud nesporně byl a je. 100% (10.01.2008)